František Fuka versus kinematografie. Recenze a různé jiné záležitosti, občas i nefilmové.
Není problém v tom, že by tenhle film byl příliš "woke" nebo že by pošlápaval nějaký "odkaz původní Sněhurky". Sem s pošlapáváním odkazů! Problém tohohle filmu je v tom, že je strašlivě nekonzistentní, s postavami a dějem, které působí jako vytvořeny pomocí AI. Od vzhledu až po dialogy a motivaci. Jediným plusem byly docela slušné písničky (z čistě hudebního hlediska). (Ilča 10 %)
Dnes výjimečně video, abyste viděli, proč neděláme videorecenze...
Ať si o jeho skladatelských kvalitách myslíte cokoliv, Hans Zimmer je dnes pravděpodobně nejslavnějším a nejlépe placeným skladatelem filmové hudby. A je jedním z hybatelů změny filmové hudby jako takové, od symfonických kompozic minulých desetiletí k elektronické / rockové jednoduchosti současnosti. Více jsem o této změně vyplodil zde a jsem na to pyšný.
Ale zpět k Zimmerovi.
Tento film (který bude uveden 19.3. v našich kinech, ale ne v mnoha) je záznamem jeho nedávného koncertu v Dubaji, ale jde o mnohem víc, než jen o záznam koncertu.
Především, Zimmerovy koncerty vždycky byly velká podívaná a ani v tomto případě tomu není jinak.
Znamená to mimo jiné, že všichni hudebníci mají pečlivě sladěné oblečení a líčení, v sále je spousta reflektorů, laserů, video mappingu a všeho možného. Navíc jsou do filmu v postprodukci přidány různé bonusové vizuální efekty, které podle všeho diváci v Dubaji neviděli, například hejna neropýrů při hudbě z Temného rytíře. Kamery, které to všechno zaznamenávají, mají vskutku divoké pohyby a střihač byl občas tak epileptický, že je obtížné identifikovat, co se právě na plátně na půl sekundy objevilo. A při některých skladbách se dokonce přeneseme úplně jinam a hudebníci při nich hrají v poušti, v opulentním sále nebo na přistávací ploše u vrcholku luxusního hotelu (vždy bez diváků). Efektněji to natočit a sestříhat nešlo.
