Fontána [The Fountain] - 60%

Darren Aronofsky (Pi, Requiem za sen) se tento film snažil natočit mnoho let (s Bradem Pittem a Cate Blanchettovou). A nyní je konečně tady, i když ne zcela v původní zamýšlené podobě, s jiným obsazením a s trochu nižším rozpočtem.

Nyní by měl následovat stručný popis děje, ale to není dost dobře možné. Řekněme, že sledujeme tři příběhy, které se odehrávají v roce 1500, 2000 a 2500, přičemž ve všech třech hrají Hugh Jackman a Rachel Weiszová postavy, které se stejně (nebo velmi podobně) jmenují. V roce 1500 španělská královna vyslala svého konkvistadora, aby našel strom věčného života. V roce 2000 se doktor snaží najít lék na nádor své milované ženy. V roce 2500 letí plešatý muž s usychajícím stromem v průhledné kouli vesmírem k vzdálené mlhovině a občas se mu zjevuje duch ženy.

Tyto tři dějové linie se během filmu mnohokrát prolínají, často několikrát během jedné scény!

Nejjednodušší interpretace samozřejmě zní, že je to sci-fi (nebo aspoň pohádka), že v roce 1500 Jackman našel strom věčného života a následně žije 1000 let. Je ovšem mnoho jiných možných interpretací, včetně té, že se to všechno odehrává pouze v současnosti a "minulost" i "budoucnost" jsou jen citace z knihy, kterou Weiszová píše. Například.



Fontána je film, u kterého nebude nouze o naprosto extrémní názory. Někteří budou tvrdit, že jde o film tisíciletí, jiní budou mít legraci z toho, jak strašně nepodařené to celé je. Nijak "objektivně" výsledek hodnotit nelze, protože není jasné, co tím vlastně mělo být řečeno. Dělal jsem k filmu titulky a věřte mi, že jsem například velmi dlouho a úporně přemýšlel nad tím, jak přeložit slovo "awe", aby třikrát opakovaný citát "Death is the road to awe" působil v češtině stejně tak, jak jsem si myslel, že má podle tvůrců působit v originále.

Osobně Aronofského obdivuji. Já bych se neodvážil natočit například seriózně míněnou scénu, ve které plešatý Hugh Jackman zenově medituje ve vznášející se kouli, plující vesmírem. Přesto taková scéna ve filmu je a nesmál jsem se při ní.

Film nebyl vyloženě drahý, ale je se v něm na co dívat díky některým velmi originálním nápadům, ať už vizuálním nebo třeba zvukovým (soundtrack Clinta Mansella a Kronos Quartetu je naprosto unikátní a nepřeslechnutelný). Je také velmi dobře patrné (i když neznáte anabázi vzniku tohoto filmu), že tvůrcům velice záleželo na tom, co natáčejí, a že do filmu dávali opravdu všechno co mohli. Což ale nic neříká o kvalitě výsledku, že?

Každopádně, i díky sympaticky střídmé délce, se rozhodně u Fontány nebudete nudit a rozhodně si po ní budete mít o čem povídat. A pokud jste zamilovaní, budete možná mít velice povznášející pocit, jako kdyby to najednou všechno dávalo smysl.

P.S: Zrovna nejsem zamilovaný a sháním byt. Nevíte o něčem?