Robinsonovi [Meet The Robinsons] - 40%

Už jsem si za poslední léta zvykl, že všechno od Pixaru je super, zatímco Disney se snaží po technické stránce, ale z hlediska děje a emocí jeho animované filmy za moc nestojí. Něco podobného jsem očekával i od Robinsonových, ale byl jsem překvapen přinejmenším tolik, jako když jsem viděl Happy Feet (o kterémžto filmu jsem si myslel, že je to nějaká normální taškařice o stepujících tučňácích).



Narozdíl od Happy Feet jsem nebyl Robinsonovými překvapen příjemně. Rozhodně to není dobrý film, ale asi se mi bude těžko slovy vysvětlovat, jak zvláštně nepodařený je.

Hrdinou film je dvanáctiletý sirotek, který se snaží (v současnosti) vynalézt obnovovač paměti, s jehož pomocí si chce vzpomenout, jak vypadala jeho matka, která ho jako nemluvně odložila na schodech sirotčince (což byla první z mnoha věcí, které mi na Robinsonových přišly prostě... divné).

Kolem toho se film pinoží téměř třicet minut, načež se objeví třináctiletý Wilbur v létajícím stroji času, který Lewise odveze do budoucnosti, kde se toho začne dít velice mnoho najednou a přestane to dávat smysl. Ufff... Jak to celé uchopit...

Abychom měli z krku to jednodušší: Po technické stránce není film nic moc, ale líbilo se mi vizuální ztvárnění budoucnosti, které svým retro přístupem připomíná Jetsonovy nebo (z novější doby) Roboty. Nelíbily se mi konkrétní 3D modely a budovy (přišly mi až moc zjednodušené), ale rád bych si někam na zeď pověšil pár původních výtvarných návrhů, podle kterých ty 3D modely vznikaly. A teď se opět pokusím vrátit k tomu divnému ději:

Po nudné první půlhodině, která je zdlouhavá a snaží se být dojemná (ne moc úspěšně) přijde svět budoucnosti a v něm totální maniakálnost. Wilburova rodina má asi tucet členů, z nichž všichni jsou totální šílenci. Například tlusťoch, který nemluví a jenom žere, děvče s modelem mrakodrapu na hlavě, chlapík s dřevěnou loutkou, která mluví za něj... Všichni se chovají jako na tripu, respektive jako kdyby si to celé vymyslel někdo na tripu, na jeden zátah. Všichni hlasitě křičí, mlátí sebou, házejí po sobě věci a do toho zpívá žabák s žabím orchestrem. (Klikněte pro velkou verzi toho, jak si u Disneyho představují rodinu budoucnosti.)



Ve filmu se také cestuje časem a nějak se ovlivňuje minulost / budoucnost, ale asi vás nepřekvapí, když napíšu, že to postrádá jakoukoliv konzistentní logiku. Ve filmu vůbec chybí nějaké zásadní vysvětlení toho všeho, protože i když na konci je něco jako "pointa", nevšiml jsem si jakéhokoliv náznaku vysvětlení (například) toho, jak ty žáby mohly zpívat a hrát na nástroje, proč mají Robinsonovi v květináčích u vchodu zasazené dva hádající se bratrance a proč jim dělá dveřníka růžová chobotnice. Nacházíme se v budoucnosti, ale místo abychom se dozvěděli, proč ta budoucnost vypadá tak, jak vypadá, musíme se koukat, jak po sobě členové rodiny při hostině házejí jídlem.

Robinsonovi (respektive jejich druhá a třetí třetina) jsou ultimativním příkladem filmu, který není vůbec o ničem a jenom se zoufale snaží, aby byl zběsilý a šílený. Hravě svou nesmyslnou rozjíveností překonává i Není král jako král a všechna ta psychedelie na mě místy působila až strašidelně. Pokud Disney nějakou vědeckou analýzou přišel na to, že tohle dnešní děti chtějí, pak Pánbůh s námi...

P.S: Tak ty žáby prý zpívají proto, že jsou "geneticky vylepšené". Tak teď už to dává smysl...

P.P.S: Možná by mi to dávalo větší smysl, kdybych znal knížku, podle které je to natočeno...?