Angel - 60%

Angel Deverellová začala už od pubertálních let psát červenou knihovnu. Podařilo se jí vydat první knihu, měla velký úspěch, následovaly další knihy, Angel zbohatla, osudově se zamilovala, provdala a nakonec to nedopadlo moc dobře. Tolik v kostce o ději nového filmu Françoise Ozona.



Film o této autorce kýčovitých děl je natočen také značně kýčovitě, až parodicky. Aspoň si to tedy myslím, protože Ozon není žádný nováček a odmítám věřit, že by ty strašné zadní projekce, monumentální hudbu a slunce vycházející z dešťových mraků při žádání o ruku mohl myslet vážně (nemluvě o slintajícím psovi při souloži). Rozhodně ale nejde o něco jako Pytlákova schovanka. Jen tu a tam se objeví žertovné náznaky, že to režisér nemyslí vážně a že hlavní hrdinka je vlastně velmi netalentovaná a k smíchu.

A v tom je kámen úrazu, protože film má dvě hodiny a v jeho poslední půlhodině jakýkoliv humor a nadsázka naprosto chybí a sledujeme pouze sestup pološílené ženy směrem k sebezničení - bez jakýchkoliv zásadně překvapivých zvratů, které byste neznali z 10 telenovel. Což ve mě nevzbuzovalo jakoukoliv emoci, protože jsem s onou hrdinkou neměl jakýkoliv soucit, když byla celých 90 minut předtím prezentována jako hloupá husička, která se náhodou strefila do vkusu jiných hloupých husiček.

Romola Garaiová (Dirty Dancing 2) v titulní roli se snaží a je typově zajímavá, ale proti nevděčnému scénáři nic nezmůže. Obávám se, že tenhle film si ze všeho nejvíc užijí divačky, kterým unikne celá ta ironie a budou to brát čistě jako plnokrevnou červenou knihovnu.

Dalo by se možná argumentovat, že život skutečné Angel Deverellové prostě nebyl moc zajímavý, tak není moc zajímavý ani jeho filmová verze. Ovšem žádná Angel Deverellová nikdy nežila a celé je to natočené podle románu Elizabeth Taylorové (nikoliv té Elizabeth Taylorové).