Ratatouille - 100%

Remy byl vždycky trochu divná krysa. Zatímco jeho druzi žrali na co přišli, Remy byl kulinář, užíval si jemné chutě různých jídel, odmítal jíst shnilé věci a také odmítal chodit po čtyřech ("přece nebudu chodit po nohách, kterými si dávám jídlo do pusy").

Když osud celou krysí kolonii vyhnal z venkovského domku, Remy se ztratil a skončil v Paříži, ve věhlasné restauraci "Gusteau's", přičemž Gusteau byl slavný kuchař, jehož recepty a životní filosofii ("Každý dokáže vařit!") Remy miloval. Remy se náhodou dostal k hrnci s polévkou, neodolal a polévku vylepšil tak, že se stala hitem. Osazenstvo restaurace ovšem nevědělo nic o kryse a domnívalo se, že polévku připravil neschopný mladý uklízeč Linguini. Hned poté je Remy polapen a Linguini je nainstruován, aby ho někam odnesl a zlikvidoval. Linguini to pochopitelně neudělá a vznikne neobvyklé přátelství.



Je pravda, že příběh o tom, jak se skamarádí chlap s krysou, krysa se mu schová pod čepici a vaří prostřednictvím tahání za jeho vlasy, tady asi ještě nebyl. Ale děj Ratatouille je vpodstatě předvídatelný a odpovídá tomu, co vytušíte z trailerů. Zlom nastane pouze cca. ve třech čtvrtinách filmu, kdy se už už zdá, že to všechno skončí takovým tím klasickým násilně šťastným disneyovským koncem, ale pak se ukáže, že konec ještě není a všechno dopadne úplně jinak a na dětský film značně originálně. Vypadá to, že hlavním antagonistou bude nesmlouvavý jídelní kritik Anton Ego (smrtící hlas Petera O'Toolea), ale tvůrci mají odvahu stočit film trochu jiným směrem, takže si na konci nebudete říkat "Dobro zase zvítězilo", nýbrž budete mít povznášející pocit "Dobré jídlo je krásné, Paříž je krásná, život je krásný, jdu do restaurace, pak si koupím krysu a pak se do někoho zamiluju".

Vůbec, Ratatouille je tak dobrý, že je ho pro děti skoro škoda. Je pravda, že je v něm pár honiček a akčních scén, ale nejsou zdaleka tím hlavním. Film také neobsahuje takové tuny instantních vtípků a narážek, jako třeba Auta. Okamžiků, kdy se při něm budete nahlas smát, není příliš mnoho. Je to ale film překvapivě dojemný a hodně mi připomněl staré firmy třeba od Franka Capry, které vlastně byly moderními pohádkami, ale jejich nereálné zvraty nám byly předkládány tak upřímně, že to dojalo i cynika. Totéž platí u Ratatouille.

Z technického hlediska nejenže není filmu co vytknout, ale jde o další pokrok v počítačové grafice a animaci. Tady už vůbec neplatí, že "grafika vypadá jako reálná". V Ratatouille je jasné, že filmaři by celou Paříž bez problémů mohli ztvárnit naprosto realisticky, ale záměrně ji trošičku stylizují, aby vypadala o něco pohádkověji. Také krysí chloupky nebo mírně průsvitná ouška jsou dechberoucí, stejně jako vyděšený tlukot krysího srdíčka, když je Remy v koncích.

Brad Bird je bez debaty jedním z nejlepších žijících režisérů (všech filmů obecně, nejen animovaných!) a velice by mě zajímalo, kdyby někdy natočil počítačový film, který je vyloženě pro dospělé a třeba ani není přístupný. V každé sekundě Ratatouille je vidět tolik péče a umu, že se naprostá většina ostatních animačních studií musí hluboce stydět. Všechno v tomhle filmu k sobě dokonale sedne a vůbec není patrné, že projekt měl poměrně bolestný zrod a v jeho ranném stádiu byl Jan Pinkava vystřídam Birdem. I hlasy jsou tradičně skvělé a tradičně upozorňuji, že většina českých kopií bude dabovaná (a dabing jsem neslyšel).

P.S: Pokud jste ho ještě neviděli, určitě se podívejte na starší Birdův animovaný film Železný obr. Vyšel u nás kdysi dávno na DVD.