Bourneovo ultimátum [The Bourne Ultimatum] - 80%

Jason Bourne může konečně zjistit, jaké je jeho pravé jméno, pravá identita a jak a proč se stal zabijáckým strojem bez paměti. A je pěkně naštvaný.

Třetí Bourneovo dobrodružství je vpodstatě nepřetržitou (téměř dvouhodinovou) honičkou po Evropě a New Yorku, kdy všichni hledají Bournea a Bourne hledá informátory a informace, nesmlouvavě a nezastavitelně jako buldok. Režíroval Paul Greengrass (Bourne 2, Let číslo 93) a režíroval opět podobným polodokumentárním stylem jako u Letu číslo 93 nebo druhého Bournea (ale trochu ubral rozklepané kamery, takže se vám nebude v kině dělat tolik špatně).

Hlavní důvod, proč je trojka lepší než oba předchozí díly, spatřuji v tom, že většina filmu je tentokrát opravdu krystalicky čistá honička nebo pronásledování nebo sledování nebo infiltrace, a nějakého filosofování a sond do duší je jen minimum. Všechny ty úvahy o vině a odpuštění mi v předchozích dílech přišly rušivé a nepatřičné, protož žádný Bourne nikdy nebyl seriózní film - jeho kličky, finty a úniky na poslední chvíli vždycky měly blíž k Mission: Impossible, než k psychologickému filmu.



Leckdo tvrdí, že akční scény v Bourneově ultimátu jsou "revoluční", či "dosud neviděné". To si nemyslím. Je symptatické vidět film, kde výbuchy a honičky nejsou digitální (nebo aspoň jsou vyrenderované a nasnímané tak, že ta digitálnost vůbec není rozeznatelná), ale neřekl bych, že jsem nikdy nic podobného neviděl. Spíš, než nějakou revolučnost, oceňuji to, že třetí Bourne je natočen téměř bez chyb. A to, že to z něj vlastně činí výjimečný film, je spíš důkazem smutného stavu hollywoodské velkorozpočtové akční kinematografie, než geniality Greengrasse a kolektivu.

A musím se ještě zmínit o tom, že obsadit do vedlejších rolí dobré herce (nikoliv "slavné" nebo "drahé", ale prostě obecně pokládané za dobré) je velmi dobrý nápad i v případě akčních thrillerů a velmi to pomáhá tomu, aby se divák nezačal nudit ani v těch krátkých pauzách mezi akcí. Takže tentokrát kromě Joan Allenové také David Strathairn, Scott Glenn, Albert Finney, Edgar Ramirez (Choco z Domina)... Je radost na ně koukat.

Když se na konci filmu velmi stylově trilogie uzavřela návratem k prvnímu dílu (nebo příslibem dílu čtvrtého), byl jsem dokonce i trochu dojat. A to je co říct, protože jsem první dvě Bourneova dobrodružství považoval jen za mírně nadprůměrná. Pokud o nich máte lepší mínění, budete z trojky jistě bezvýhradně nadšeni.

P.S: Nevšiml jsem si, že by kdykoliv v průběhu filmu Bourne někomu dával něco, co by se dalo označit slovem "ultimátum" (pokud nepočítáme věty jako "Polož ten samopal nebo tě zabiju").

P.P.S: Skladatel John Powell pomalu ale jistě začíná být zajímavější, než jeho učitel Hans Zimmer. Ve třetím Bourneovi jeho tepající hudba vyklepává téměř nepřetržitě nejrůznější variace na Bourneův šestnáctitónový motiv-nemotiv ("aaEEFFDDEECCDDhh"), aniž by se začala opakovat a aniž by poklesla její kvalita. To znamená více než hodina a půl hudby, dokonale sladěné s akcí na plátně! Samozřejmě, měl pomocníky, ale je to neuvěřitelná profesionalita.