Hvězdný prach [Stardust] - 100%

Anglie, přelom 19. a 20. století nebo tak nějak. U městečka jménem Zeď leží zeď, která podle legendy vede do pohádkové země Stormhold (respektive do alternativního vesmíru). Osmnáctiletý Tristan (to je psáno v českých titulcích, na imdb.com je "Tristran") se tam chce původně vydat proto, aby své milé na důkaz lásky donesl hvězdu, která tam spadla. Pak se ale od svého otce dozvídá, že jeho matkou byla princezna ze Stormholdu (kam si otec před 19 lety na jeden večer tajně odskočil). O důvod víc, aby se Tristan do té kouzelné země podíval...

(Jako už tradičně sem dávám trailer, ovšem doporučuji ho ignorovat, protože vůbec nevystihuje atmosféru filmu)



Skutečnost, která je možná důležitá: Hvězdný prach vznikl podle knihy Neila Gaimana. Píšu "možná", protože o obsahu knihy vůbec nic nevím a tato recenze tudíž není radostným jásotem Gaimanova fanouška nýbrž radostným jásotem filmového fanouška.

Skutečnost, která je mnohem důležitější: Skvěle napsaný scénář. Nemyslím jen smysl pro humor (o tom za chvíli) a originální postavy (za to možná může Gaiman, ne scénář), ale především brilantní zvládnutí všech těch postav a jejich místa v příběhu. Máme tu Tristana, jeho otce, jeho matku, spadlou hvězdu Yvaine, nejméně čtyři čarodějnice, umírajícího krále a jeho sedm synů, kapitána vzdušné lodě a spoustu dalších postav. Děj skáče mezi Anglií a několika místy ve Stormholdu, hrdinové pořád někam cestují, ale v každou chvíli je naprosto jasné kde právě kdo je, co tam dělá a proč to dělá!

A úplně nejdůležitější skutečnost: Matthew Vaughn produkoval filmy Guye Ritchieho a režíroval gangsterku Po krk v Extázi. Jako režisér výpravné fantasy je možná divnou volbou, ale výsledek je nezapomenutelný. Mimo jiné i proto, že navzdory traileru Hvězdný prach není výpravná fantasy. Je v něm pár klasických trikových fantasy scén, ale - upřímně řečeno - triky a digitální kulisy nejsou nic moc a kdyby mi někdo řekl, že se dívám na dražší televizní film, docela bych mu věřil. Což mě mimochodem vede k myšlence, že bych se moc rád díval na televizní seriál, natočený tímto stylem. Ale teď už k tomu stylu:

Hvězdný prach je především neuvěřitelně zábavný. Ne že byste sebou mlátili smíchy od začátku do konce. Ne že by hrdinové měli časoprostorově nevhodné hlášky (viz Shrek). Kouzlo je v tom, že i když film hojně čerpá ze všemožných pohádek a fantasy, a objevují se v něm spousty situací, které známe z všemožných pohádek a fantasy, hrdinové se v nich většinou nechovají jako pohádkové či fantasy postavy, ale jako lidi! Řešení některých pohádkových zápletek v tomto filmu mi přišlo tak neuvěřitelně cool a tak neuvěřitelně vtipné, že si na nic podobného v tomto tisíciletí nevzpomínám. Obrovský význam má způsob, jakým herci hrají, protože vtip se často skrývá jen v tom, jak se někdo na někoho podívá, nebo jakým způsobem řekně větu, která by sama o sobě vtipná nebyla. Při tom všem ale Hvězdný prach stále je plnohodnotně romantický a pohádkový! Stejně jako zahraniční recenzenti bych si mohl zkrátit vysvětlování tím, že bych napsal, že Hvězdný prach se velmi podobá Princezně nevěstě. Tu ovšem mnozí z vás asi neviděli (a měli byste se za to stydět).

Hvězdný prach působí dojmem téměř klasické pohádky, kterou režíroval někdo okolo 30 let, kdo je cool, kouká na MTV, jezdí ve Ferrari a rekreačně užívá drogy (což může být docela dobře pravda, detaily o Vaughnově životě neznám). Závěrem bych se ještě zmínil o hudbě téměř neznámého Ilana Eshkeriho (Hannibal: Zrození), který se rozhodl i víceméně komorní scény doprovodit superbombastickým obrovským orchestrem, což zvláštním způsobem funguje mnohem lépe, než by se zdálo z mého popisu.

P.S: Všimněte si, že jsem se moc nezmiňoval o hercích. I když vám leckdo bude vyprávět, jak úžasnou srandu si dokáží Michelle Pfeifferová nebo Robert De Niro udělat sami ze sebe, je to jenom třešnička na dortu.

P.S: Některé kopie budou s titulky, ale většina dabovaná. Dabing jsem neslyšel, ale nedokážu si představit, že by ty hlavní věci, díky kterým tenhle film stojí za to, mohly nějak fungovat i v dabingu...