Můj vůdce: Skutečně skutečná skutečnost o Adolfu Hitlerovi [Mein Führer: Die wirklich wahrste Wahrheit über Adolf Hitler] - 40%

25. prosinec 1944. Německo prohrává válku, většina Berlína je vybombardovaná a Říše má problém. Vůdce by měl 1. ledna přednést triumfální projev k miliónům posluchačů a pozvednout ducha celé země. Ovšem vůdce prožívá krizi, je nemocný a ztratil důvěru sám v sebe. Doktor Josef Goebbels ovšem dostává nápad: Povolat slavného herce Adolfa Grünbauma (nedávno zesnulý Ulrich Mühe z "Životů těch druhých"), který před lety svou motivační metodou pomohl Hitlerovi k vítězství ve volbách. Menší problém spočívá v tom, že Grünbaum je Žid, toho času i s rodinou v koncentračním táboře...

Tvůrci filmu a distributor se snaží kolem něj vyvolat kontroverzní atmosféru. "Komedie s Adolfem Hitlerem?? Můj bože!!!" Nic tak moc kontroverzního mi na tom nepřijde, i já jsem s kamarády prováděl různé blbosti (související video z roku 2001), a problém této komedie nijak nesouvisí s tím, že Hitlera příliš zesměšňuje nebo ho ukazuje jako příliš lidského. Problém "Mého vůdce" je zcela prozaicky v tom, že je to špatný film. Trailer tentokrát příliš nelže a je podobně nezáživný jako samotný film. A uvidíte v něm většinu nejlepších vtipů filmu.



Film náhodně mění svůj žánr mezi zcela bláznivou absurdní komedií (Hitler je na všech čtyřech a jeho vlčák s ním chce zezadu souložit), inteligentní satirou ("Promiňte, doktore Grünbaume, vytrhli jsme vás z něčeho?" - "Ze Sachsenhausenu") a překvapivě seriózně laděnou sondou do Hitlerova nitra (otec ho ponižoval, proto je na tom psychicky špatně, on byl vlastně oběť, atd...) a Grünbaumovy niterné rozervanosti (má s Hitlerem soucítit nebo ho má zabít a pomoci světu?). Přičemž inteligentní satira je v menšině. Tyto tři žánry se střídají skokově a bez jakéhokoliv systému a logiky, takže se mi opakovaně stávalo, že jsem si nebyl jistý, zdá mám v danou chvíli plačícího zničeného Hitlera litovat, nebo se mu řehtat.

Vyloženě nevhodná je hudba (velký symfonický orchestr hraje naprosto seriózní dramatické motivy) a drahé triky, které naprosto realisticky zobrazují depresivní vybombardovaný Berlín (přičemž většina filmu se odehrává v několik místnostech mezi 2 až 3 lidmi, takže působí jako divadelní hra). O tom, zda jsou dobří herci, a zda vadí, že představitel Hitlera ani vzdáleně nepřipomíná Hitlera, nemá celkem smysl diskutovat, protože nikdo z nich nemá zajímavě nebo vtipně napsanou roli.