Gympl - 40%

Petr (Tomáš Vorel ml.) a Michal (Jiří Mádl) studují gymnázium, ale stejně jako většinu ostatních spolužáků je to tam sere, učení je nezajímá, a chtějí si pouze užívat, což znamená především pařby a sprejování. Dospělí (učitelský sbor a rodiče) pro to samozřejmě nemají pochopení, ale studentům je to u prdele a užívají si. Jak opakovaně tvrdí, nechtějí svou "vzpourou proti systému" nic dokázat, jenom je to prostě baví.

Režisér a scenárista Tomáš Vorel mladým hrdinům tohohle filmu evidentně fandí a ukazuje nám, jak je hrozně bezva (a naprosto normální) v sedmnácti letech chlastat, kouřit, jezdit na nárazníku tramvaje, mezi vagony metra a opilý souložit na továrním komíně. Což mě - přestože jsem pro každou špatnost - docela zaskočilo. Jediný, komu to všechno ve filmu chvílemi přijde trochu divné, je hrdinova přítelkyně Pavla, ale Martina Procházková, přestože má zajímavé charisma, ji bohužel hraje dost nevalně (obzvlášť její dialogy tahají za uši) a i kdyby ji hrála lépe, ostatní spolužáci ji ignorují nebo jí pohrdají.



Z čistě technického pohledu patří Gympl mezi českými filmy k lepšímu průměru, tj. například střih a kamera mají občas slušné grády a hudba (Wich) pasuje k tomu, co se na plátně děje. Někteří profesoři (plejáda slavných českých komiků) jsou docela vtipní, takovým tím novácko-estrádním způsobem, ale nikdo z nich není více než karikatura (možná s výjimkou Matonohy, viz dále). Dokonce jsem se v některých momentech přistihl, že se mi líbí herecký výkon Jiřího Mádla (!) a uchechtl jsem se pár irelevantním vtípkům (running gag s neustále zhuleným studentem), ale nikdy to nemělo dlouhého trvání, protože jsem si stále musel uvědomovat, že se nedívám na české "Prci prci prcičky" nebo "Porky's", ale na film, který se snaží být nějakou serióznější sondou do života teenagerů.

Zkrátka, od prvních minut filmu jsem měl obrovskou touhu všechny ty studentíky seřezat, pro začátek jim zarazit kapesné (které musela většina z nich mít značné) a pak by se vidělo.

Někdo může tvrdit, že už jsem starý, přecitlivělý, a že Gympl je nezávadná blbost pro mladé, jako byl třeba Discopříbeh. Ale dá se tohle srovnávat s Discopříběhem?

Discopříběh měl premiéru v roce 1987, kdy mi bylo 19 let. Chodil jsem tehdy do kina na úplně všechny filmy (včetně azrebájdžánských dramat z ropných plošin), takže jsem pochopitelně zašel i na Discopříběh. Já i většina mých vrstevníků jsme se u něj bavili, ale pokud si pamatuji, všichni jsme měli jeho hlavní představitele (naše tehdejší vrstevníky) za "takové roztomilé blbečky, kteří z toho časem vyrostou a budou si s okolním světem rozumět, a pokud ne, dostanou možná ředitelskou důtku a pak je už rodiče srovnají".

Hrdinové Gymplu jsou naprosto zásadním způsobem odlišní. Jsou to zlí hajzlíci, kteří mají legraci z toho, že dostanou starého učitele do nemocnice, tráví většinu nocí chlastáním, hulením a vandalismem, ředitelské důtky je naprosto nevzrušují a před rodiči je zatajují (a nemají z toho žádné morální dilema nebo strach, prostě je ignorují). Nemají od koho "dostat za vyučenou", protože pro ně nejsou autoritou učitelé, policisté, ani jejich rodiče. Pohrdají všemi. A když už dojde k nejhoršímu a mají opravdu průser, tak nechají rodiče, aby ho vyžehlili, přičemž si mezi sebou notují, jací jsou ti rodiče čuráci (což je přesný citát)...

Možná si říkáte, že to je přece blbost, že rodiče pro mladého člověka, neschopného samostatné obživy, přece automaticky musejí být nějakou autoritou. V reálu možná ano, ale ne v Gymplu. Někteří z rodičů zde sice občas na děti řvou, ale žádný z nich neudělá nic, co by na jeho ratolest mělo jakýkoliv výchovný účinek. Matce hlavního hrdiny není nic divného na tom, že její syn chodí domů po půlnoci opilý, matce jeho přítelkyně je jedno, že její dcera odejde z domu a delší dobu (dny? týdny?) žije jinde - konkrétně u svého třídního! Nezapomeňte, že se stále bavíme o sedmnáctiletých dětech!

Jistě, takoví grázlíci a takoví rodiče existují, ale nevěřím, že jich je nějaké výrazné procento, protože život všech z nich musí logicky záhy skončit smrtí předávkováním / uchlastáním / přejetím / spadnutím z továrního komína, v lepším případě umístěním do pasťáku.



Paradoxní je, že někteří z učitelů občas pronesou poměrně logickou hlášku, která by mohla vést k řešení některých naznačených problémů, ale Vorel tyto logické argumenty prezentuje jako absurdní humor, kterému se divák má smát, protože se při nich učitelé šklebí, řvou a koulejí očima. Prostě, hrdinové jsou v tomto filmu pouze ti, kteří usilovně pracují na destrukci sebe i svého okolí, a baví je to. Ne náhodou je jedinou kladnou postavou z řad učitelů ten nejmladší z nich (35letý třídní Matonoha), který se svými studenty chlastá, hulí, chodí s nimi v noci sprejovat (!), nechává je u sebe doma pořádat večírky, při kterých se hází namazané chleby na strop, nechá se svádět svou studentkou, odpustí jí 80 neomluvených hodin (ředitelka je "zlá", protože ho za to vyhodí ze školy!) a na závěr tutéž studentku osahává nahou ve třídě (a zřejmě se tam s ní i vyspí, ale není to vidět)!!! Abych rovnou předešel argumentům těch z vás, kteří vědí více o mém soukromém životě: Rozhodně netvrdím, že je něco apriori závadného na tom, když si dospělý človek začne se studentkou gymnázia, ale kdybych byl její učitel, zatraceně bych si to rozmyslel.

Nikdy jsem nebyl zastáncem jakékoliv cenzury. Ale stejně jako si myslím, že by neplnoleté dítě bez dozoru nemělo koukat na porno a hrát Grand Theft Auto (s rodičem, který mu to vysvětlí, klidně ano!), myslím si také, že by průměrný gymnazista neměl vidět Gympl - pokud ten gymnazista není dostatečně chápavý na to, aby mu došlo, že to pan režisér natočil jenom pro prachy, sponzorovala mu to Pražská energetika a Dopravní podniky a tomu, kdo by mu postříkal auto, by určitě dal přes držku.

Je mi jasné, že poslední větu předchozího odstavce leckteří mladší z vás budou brát jako doporučení, protože zakázané ovoce je přece tak lákavé. Ale a jestli český teenagerský film dospěl od Starců na chmelu, Básníků a Sněženek a machrů do tohohle stádia, je mi z toho upřímně smutno.