Říše hraček [Mr. Magorium's Wonder Emporium] - 60%

Pan Magorium (Dustin Hoffman) má uprostřed města maličké hračkářství (které zevnitř nevysvětlitelně vypadá mnohonásobně větší, než zvenku). Děti každého věku v něm nacházejí radost, ale pan Magorium se chystá pověsit živnost na hřebík a “odejít” - kdysi si totiž koupil v Toskánsku tolik párů bot, aby mu vystačily na celý život, a teď nosí poslední neprošlapaný pár (není divu, je mu něco přes 240 let). Byl by rád, kdyby jeho obchod převzala mladá Molly (Natalie Portmanová), ale té se do toho moc nechce (nevěří si) a situaci ještě poněkud komplikuje účetní Weston (Jason Bateman), který by chtěl mermomocí mít jasno v neexistujícím účetnictví tohoto podniku.



Rozhodně bych Říši hraček doporučil rodičům malých dětí spíše než třetího Shreka, druhou Dobu ledovou nebo prvního Strašpytlíka. Je to klidný film bez násilí a brutality, s jasným (až triviálním) pozitivním poselstvím, plný barev, hraček a kreativních nápadů, které snad dokáží udržet pozornost nejmladšího diváka.

Jako dospělý divák ovšem nemohu ignorovat obrovskou podobnost Říše hraček jednak s filmem Hračky Barryho Levinsona a jednak s Karlíkem a továrnou na čokoládu (především s Burtonovou verzí), přičemž snímek Zacha Helma (scénář k Horší už to nebude) nedosahuje kvalit ani jednoho z nich.
Dustina Hoffmana jeho ujetá role evidentně baví, ale to nic nemění na skutečnosti, že je to prostě jen další blázen ve svém bláznivém magickém světě, jehož hlášky a chování jsou většinou roztomilé a vtipné, ale své teoretické dítě bych s ním o samotě nenechal. Ostatní herci také nepředvádějí víc než průměr, ale hlavní dětský protagonista aspoň není otravný.

Ve scénáři se objevuje několik vyloženě skvělých nápaditých okamžiků a hlášek (například zoufalé “Začíná tu fungovat gravitace!” když hračkářství začne ztrácet svou kouzelnost, protože je nešťastné), které vám vždy na krátký okamžik připomenou, jak bezva to celé mohlo být. Ale není. A z hlediska celkového příběhu zůstane mnoho nejasného. A tím nemyslím skutečnost, že se nikdy nedozvíme, proč je vlastně ten obchod kouzelný a jestli je panu Magoriovi opravdu 240 let. Myslím tím například to, že nikde není vysvětleno zasazení tohoto obchůdku do skutečného světa. Zákazníků je v něm spousta, a to i dospělých. Mnozí z nich v obchodě vidí nadpřirozené věci a úkazy a jsou tím šokováni. Přesto se o panu Magoriovi a jeho obchodě nepíše v novinách a nestojí před ním neustále televizní štáby. Okolní svět přitom vypadá zcela reálně a materialisticky a scény, které se odehrávají mimo obchod, jsou většinou strohé a postrádají zázračnost, která prostupovala celými Hračkami nebo Karlíkem.

Původně jsem se domníval, že na vině je nepříliš dobrá scenáristická adaptace nějaké slavné dětské knížky, kterou neznám. Pak jsem ale s překvapením zjistil, že Říše hraček je stoprocentně původním námětem Zacha Helma a pokud v něm tudíž chybí nějaká vysvětlení nebo příběh chvílemi ubíhá podivně zbrkle, je na vině buď on sám nebo producenti, kterým film připadal příliš dlouhý (výsledná stopáž je překvapivě skromná).

Výše uvedené ale platí pouze pokud vaše děti jsou tak malé, že uvažujete o tom, že s nimi tuto roztomilou barevnou kouzelnou dabovanou záležitost navštívíte i vy.

Ci 60% (Původně psáno pro měsíčník Cinema. Přetištěno se svolením šéfredaktorky.)