Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street [Sweeney Todd: The Demon Barber of Fleet Street] - 100%

Konec letošního roku byl z filmového hlediska opravdu výživný. Dovolte mi uzavřít ho poslední letošní recenzí filmu, který je další z aspirantů na titul "nejlepší film, jaký jsem letos viděl".

Jednou větou: Je to brutálnější, než byste čekali, zpívá se tam více, než byste čekali, a není to moc legrace.

Více větami:

Jde o filmovou adaptaci 20 let starého divadelního muzikálu, který je adaptací divadelní hry, která je adaptací nejméně 200 let staré londýnské lidové povídačky. Nejdříve tradičně trailer:



Začal bych tím, že trailer tentokrát lže ještě více, než je u trailerů obvyklé. V traileru se pouze mluví. Ve filmu samotném se 99% času zpívá. A to nejen muzikálovým, ale také "operním" stylem, kdy se onen zpěv nerýmuje a nemá zřetelný rytmus.

Autorem muzikálu je Stephen Sondheim (napsal texty k West Side Story) a jsem upřímně překvapen, že Sweeney Todd (muzikál) vůbec má nějaké fanoušky mezi "obyčejnými lidmi", protože je z hudebního hlediska velmi komplikovaný. Harmonie jsou naprosto bizarní, rytmus se mění každých pár sekund, postavy nezřídka zpívají současně (a každá něco jiného) a jen málokdy se objeví melodie, kterou si můžete broukat (pokud nejste extrémně dobrý broukač). Prostě, Sondheim je na hony vzdálen Alanu Menkenovi nebo Andrewu Lloydu Webberovi. To nemyslím jako urážku těchto dvou pánů, ale jako konstatování skutečnosti, že Sondheim by jistě bez problémů složil něco jako Webber, ale Webber nedokáže nikdy složit něco jako Sondheim (pokud se Webber celý život nepřetvařoval a neschovává své trumfy až na okamžik těsně před smrtí). Z toho vyplývá jediné - spoustu diváků tato hudba prostě vůbec neosloví a i já, s jistým hudebním vzděláním, jsem jí začal přicházet na chuť až po několika hodinách poslechu.

Kapitolou samou pro sebe jsou chytré texty, které jsou nezbytně nutné pro pochopení děje a občas odsýpají z úst herců velmi hbitě. Z tohoto důvodu budou české titulky vypadat podobně jako u celovečerního South Parku - co možná nejpřesněji bude přeložen obsah a veršovat se to bude jen velmi občas (takže Čechovi nezbytně unikne jistá část kouzla originálu).

Na Youtube můžete najít mnoho ukázek z divadelní verze i z nového filmu. Například stejná písnička na jevišti (dokážete si představit, že si tohle bude někdo broukat?) a druhá polovina téže písně ve filmu. Tyto dvě ukázky vám umožní udělat si trochu obrázek o tom, jakým způsobem Tim Burton a spol. originál přetvořili, a to z vizuálního, hudebního i hereckého hlediska.

(Následuje popis děje, což je pochopitelně spoiler, pokud jste o Sweeney Toddovi nikdy neslyšeli.)

Příběh je brutální rodokapsová červená knihovna. Holič Benjamin Barker (Johnny Depp) byl neprávem uvězněn, protože mu soudce Turpin (Alan Rickman) chtěl přebrat jeho manželku. Ta ale zešílela, otrávila se a soudce následujících 15 let vychovával její dceru Johannu. Barker ovšem uprchl z vězení a vrací se do Londýna kvůli pomstě. V tuto chvíli začíná film (všechno předchozí je prozrazeno pomocí krátkého flashbacku). Barker přijme pseudonym Sweeney Todd a ubytuje se u paní Lovettové (Helena Bonham Carterová), která ho kdysi milovala, prodává masové bochánky a schovala mu jeho břitvy. Následně Sweeneyho identifikuje konkurenční holič Adolfo Pirelli (Sacha Baron Cohen), pročež musí být zabit. A po tomto zabití dojde Sweeney k rozhodnutí, že - než se mu podaří podříznout soudce Turpina - bude zabíjet náhodné zákazníky (protože "všichni lidi zasluhují smrt") a paní Lovettová z nich bude dělat masové bochánky.



(Klikněte pro velkého Sweeneyho.)

Další dosud nejmenované postavy jsou: Soudní biřic Bamford (Timothy Spall), malý kluk, který pomáhá paní Lovettové v krámě, a mladý námořník Anthony, který miluje Johannu. Vyjmenovávám je všechny proto, aby vám bylo jasné, že nikdo z hrdinů není ani trochu normální a naprostá většina z nich jsou protřelí hajzlové, případně zločinci a vrazi. Včetně toho malého kluka. Jediné kladné postavy jsou Johanna a Anthony, ale oba vypadají jako vysoustružené loutky z Mrtvé nevěsty a jejich naivita a víra v pravou lásku téměř hraničí s debilitou. Jsem si jist, že obojí je záměr a že jde jen o jeden hořkých depresivních vtipů Tima Burtona.

Burton totiž posunul původní divadelní hororovou komedii mnohem dále k čistokrevnému hororu. Scény, které jsou v divadelní hře vtipné, jsou ve filmu mrazivé. Z Deppa jde nefalšovaný a téměř nepřetržitý strach (stejně jako z Rickmana, Spalla a občas z Carterové a Cohena), protože všichni ti lidé jsou prostě zrůdy. A není příliš možností, jak by to celé mohlo mít nějaký typ dobrého konce.

Burton (respektive scenárista) si ale také byl vědom, že divadelní muzikál by se neměl zfilmovat jako televizní záznam divadelního představení (viz v poslední době Fantom opery, Producenti nebo Rent). Stejně tak nebylo možné natočit to celé realisticky, protože by to nesedělo dohromady s destilovanými emocemi a přehnanými náhodami příběhu. Burton tudíž učinil geniální rozhodnutí a celý film natočil stylem, jakým se točily nejstarší horory ve 20. a 30. letech minulého století. Znamená to, že herci jsou přehnaně emotivní a dělají teatrální gesta, ale režisér se to nikdy nepokouší využívat jako zdroj vtipů. Navíc jsou všichni nalíčeni jako mrtvoly, přesněji řečeno nevyspalé mrtvoly (s kruhy kolem očí) a celý film je značně desaturován, takže většina je ho šedá nebo tmavě modrá, s občasnými zářícími stříkanci červené krve.

Ve filmu sice je i humor, ale je ho mnohem méně než byste očekávali, je to humor pro zvrhlíky a když se někdo na plátně usměje nebo zamilovaně zpívá své břitvě, většinou vás při tom zamrazí. Mimo jiné proto, že všichni hlavní herci jsou fantastičtí: Rozhodně Depp, Carterová a Rickman, v menších porcích Spall a Cohen (protože mají menší role). Bez ohledu na to, o jaký "lehký žánr" jde (horor nebo muzikál), předvádějí herecké koncerty a je lahůdkové pouštět si znovu a znovu některá jejich gesta nebo pohledy. Depp a Carterová už jsou za Sweeney Todda nominováni na Zlaté glóby (je také nominován film samotný a Burton za režii) a nominací jistě přibude.

Jak už jsem psal, Sweeney Todd je krvavý film. Narozdíl od divadelní verze je veškeré podřezávání natočeno zcela realisticky. Vlastně, realistické to asi nebude, místy to připomíná spíše Brain Dead, ale prostě: Pokud nemáte rádi detailní záběry na břitvu, prořezávající krk, budete muset mnohokrát odvrátit zrak na dlouhé vteřiny. Kromě toho si dal Burton také velmi záležet na tom, aby lidská těla, dopadávající z výšky na kamennou podlahu hlavou napřed, vypadala přesně tak, jak vypadají lidská těla, když dopadají z výšky na kamennou podlahu hlavou napřed (pravděpodobně, v reálu jsem to nikdy neviděl). Je pravda, že například ve Vetřelcích vs. Predátorovi 2 je více krve a mozků (na litry), ale Sweeney Todd je nesrovnatelně strašidelnější a brutálnější a rozhodně bych mladého diváka pustil spíš na AvP2 než na Sweeneyho Todda. A obávám se, že nejeden dospělý příčetný divák prostě nebude schopen se na tenhle film dívat a jeho psychicko-krvavé deptání pro něj bude příliš silné. Jakkoliv mám rád, když jdu do kina s lidmi, kteří o filmu nic nevědí, v tomto případě je opravdu vhodné méně odolné jedince varovat, na co vlastně jdou.

Sweeney Todd je naprosto nekompromisní film a je mi trochu záhadou, jak vůbec mohl být financován a jak si jakékoliv studio (jde o koprodukci DreamWorks a Warner Bros.) mohlo myslet, že něco takového může mít komerční úspěch (a film ho také neměl). Tohle ovšem může nám, filmovým fanouškům, být úplně jedno. Tenhle film je hardcore.

Myslím, že jde o nejlepší film režírovaný Timem Burtonem (pozor, The Nightmare Before Christmas nerežíroval Burton) a překvapivě (vzhledem k námětu a stylu vyprávění) také o nejdospělejší. Burton se v něm nikdy nenechá unést a nezačne se nikdy lacině předvádět nebo příliš tlačit na pilu. Všechno je přesně dávkované a všechno je působivé proto, že je to opatrně a precizně stupňované. Určitě se vám už stalo, že vám někdo vyprávěl (nebo jste vy někomu vyprávěli): "Víš, je to vlastně nic moc film, ale je tam jedna scéna, to je úplně neuvěřitelný, jak je to natočený, a ten herec, jak to sedí, úplně ti z toho jde mráz po zádech, prostě čumíš". No a ve Sweeney Toddovi jsou takových scén desítky. Nebo, přesněji řečeno, celý film je jedna dlouhá taková scéna.