Václav - 80%

Především: Film je inzerován jako natočen podle skutečné události, ale má se skutečným osudem Václava Vingla společného asi tolik, jako má A-Team společného s bojem proti mezinárodnímu terorismu. Takže se o "reálném" aspektu příběhu raději vůbec nebudu zmiňovat...

Václavovi (Ivan Trojan) je asi 40 let a je lehce mentálně zaostalý. Nikoliv idiot nebo debil, ale lehce mentálně zaostalý. V praxi to znamená, že občas střílí puškou po náhodných kolemjdoucích, občas mluví se svým dávno zemřelým otcem, občas zapomene, kde je, dělá mu problémy se vykoupat a tak podobně. Žije na vesnici se svou matkou (Emília Vašáryová), která ho má ráda, i když za něj musí každou chvíli něco žehlit u předsedy družstva (Jiří Lábus) nebo na policii. To poněkud nelibě nese Václavův bratr František (Jan Budař). Ještě neliběji nese, když se jeho milenka začne s Václavem nějak podezřele moc kamarádit. Všechno vyvrcholí v okamžiku, kdy Václav provede velmi hloupou a potenciálně velmi nebezpečnou věc, za kterou jde sedět a jeho matka začne obcházet vesnici s peticí za jeho propuštění.



Hodně dlouho se mi nestalo, že bych si u českého filmu řekl "Ti lidi opravdu dobře hrají". Trojanův výkon je přesně ten druh výkonu, za který se udílejí Čeští lvi, ale i naprostá většina ostatních je výborná (především mě potěšil Budař).

Jiří Vejdělek, který režíroval slušné Účastníky zájezdu a méně slušný Roming, předvádí nejlepší výkon své celovečerní kariéry a daří se mu natáčet potenciálně velmi riskantní scény způsobem, který nikdy není trapný nebo směšný.

Český film, který nikdy není trapný nebo směšný, to je samo o sobě událost a důkaz toho, že Václav je v lokálním měřítku výjimečný. Všechny problémy, které film má, pramení téměř výhradně ze scénáře nebo už z námětu.

To je tak: Film nás manipuluje, abychom fandili Václavovi, který - ač mentálně zaostalý - je "hlasem rozumu a čistoty" v dnešním šíleném světě. Je to zdařilá manipulace, ale ke skutečně nadčasové kvalitě jí chybí jakákoliv opora v ději. To znamená, že ze zápletky filmu jasně vyplývá, že Václav je smrtelně nebezpečný nejen sobě, ale i svému okolí, a že by mu skutečně prospěla radikální ústavní léčba, a to co nejdříve. Přitom jsou ale ve filmu všichni, kteří tuto možnost nadhodí, podáváni jako hajzlové.

Dalším drobným problémem je skutečnost, že většina filmu se nese v duchu "podívejte, jakou bláznivost ten Václav zase provedl" a to nejzajímavější, t.j. jeho osudový čin a následky, se odehraje až nějakých 20 minut před koncem. Naopak by to bylo mnohem zajímavější: Představit během dvaceti minuty Václava a jeho osobnost, a pak se zabývat vzniklým dramatem.

A konečně, některé elementy, jako "vyrovnávání se s komunistickou minulostí" nebo "Václav křepčí legračně na pódiu s kapelou" se do filmu podle mého názoru naprosto nehodí, stejně jako hudba Jana P. Muchowa, která se mu snaží dávat metafyzičtější atmosféru, než by bylo zdrávo (většinou nekonečným opakováním téhož superpomalého motivu).

Jak už jsem ale psal, Václav je v české kinematografii výrazně nadprůměrným počinem a bez problémů snese srovnání se světovou produkcí. Dokladem toho je skutečnost, že se u něj vůbec mohu zabývat rozebíráním toho, co a jak tvůrci chtěli říct, a jestli by nebylo lepší, kdyby to řekli trochu jinak.