Rambo: Do pekla a zpět [Rambo / John Rambo] - 80%

John Rambo žije v poklidu někde v Thajsku, kde si přivydělává jako převozník a lovec hadů. Jednoho dne se objeví partička misionářů (jedna z nich je mladá žena), kteří mu chtějí zaplatit za to, aby je odvezl do Barmy, kde hodlají mezi domorodci šířit křesťanství nebo něco podobného. Rambo je nejdříve ignoruje, pak je několikrát pošle do prdele a nakonec, po naléhavé intervenci misionářky, svolí, i když je mu jasné, že v Barmě, kde už hezkých pár let probíhá genocida, moc dlouho nepřežijí.

A za pár dní se skutečně dozvídá, že misionáři byli zajati a je zaplacen za to, aby na stejné místo, kde je vysadil, odvezl půl tuctu žoldáků (mají misionáře zachránit). A když dorazí na místo, Rambo si to všechno tak nějak přebere a vydá se na záchrannou akci spolu s žoldáky. Do tábora se stovkami vojáků...



Viděli jste režisérskou verzi RoboCopa a rozšířenou verzi úvodního robomasakru? Takovýchto scén je ve čtvrtém Rambovi nejméně 15 minut! Doba ale pokročila, ve filmu je mnoho (kvalitních) triků a proto mezi těmi stovkami mrtvých nechybí "kvalitně realisticky" utrhané končetiny, prostřelená těla, trupy oddělené od nohou atd... A masožravá prasata. První masakry totiž uvidíme v podání barmských vojáků, jejichž sadistický (a homosexuální a pedofilní, fakt) velitel si krátí čas tím, že nechá ubohé vesničany probíhat minovým polem. A brzy poté vyhladí celou vesnici. Není moc příjemné se na to dívat, ale je to potřeba, abychom později mohli aspoň trochu akceptovat fakt, že John Rambo velmi podobným způsobem vyhladí desítky vojáků - především za pomoci staré pumy z 2. světové války a strategicky umístěného džípu se strojní puškou (nebo jak se jmenuje takový ten velikánský napevno přimontovaný kulomet).

Nemyslete si ale, že dávám Rambovi 4 80 procent proto, že jsou v něm hodně brutální akční scény. Bylo by totiž úplně jedno, kolik je ve filmu mrtvých (prý je jich průměrně přes dva a půl každou minutu), kdybychom hlavnímu hrdinovi nevěřili, že je božan. Ale bez problémů mu to věříme! Když se Rambo na někoho zamračeně podívá a procedí z nejzazších koutů plic "Fuck the world", "Killing is as easy as breathing", nebo "mmhmmrrggghhmmh", je nám jasné, že tohohle chlapíka není radno dráždit, protože nás může během sekundy zabít holýma rukama sedmnácti různými způsoby.

Což mi připomíná, že pokud někdy bude čtvrtý Rambo nadabován do češtiny, je naprosto nevyhnutelné, že se z něj stane komedie...

Rambova superdrsňácká interakce s partičkou žoldáků ze všech konců světa téměř dosahuje legendárních kvalit prvního Predátora. A když nastane osudová chvíle a on se rozhodne překovat ingot v mačetu, není možné nostalgicky nezavzpomínat na klasickou "vyzbrojovací scénu" z Commanda. Sylvester Stallone prostě věděl, co fanoušci chtějí, aniž by kopíroval atmosféru některého z předchozích dílů. Rambo: Do pekla a zpět rozhodně nepůsobí jako nějaké "retro" nebo "pocta akčním filmům minulých desetiletí".

Stallone je frajer. Tomu člověku je přes 60 let a přesto v žádné akční scéně nepůsobí ani trošičku směšně. A navíc prokazuje nesporný režisérský talent, protože ve střídmé stopáži řekne přesně to, co má být řečeno (jen ve třetí čtvrtině mi přišlo pobíhání všech po džungli trochu moc dlouhé). Za zmínku rozhodně stojí také práce střihače a potěší to, že Brian Tyler v hudbě občas cituje rambovské motivy Jerryho Goldsmithe. Stallone je také spoluautorem scénáře, který osekal základní schéma válečných akčních filmů na nejnutnější minimum a dodal mu téměř osudovost antické tragédie. Je nám téměř vždy jasné, co se stane za chvíli, ale přesto jsme rádi, když se to stane.

Teoreticky by bylo možné, aby vzniklo další pokračování, ale doufám, že se to nestane, a konec filmu, vracející se k začátku celé série, zůstane důstojnou a dojemnou tečkou za osudem vietnamského veterána Johna Ramba. Myslím, že nikdo na světě nemohl reálně očekávat, že by tato série mohla být uzavřena jakkoliv lépe.