Venkovský učitel - 100%

Zprvu jsem byl trochu na rozpacích, jestli mohu o ději Venkovského učitele napsat něco víc, než že v něm do venkovské školy přijíždí učitel z města (Pavel Liška), a skamarádí se se zdejšími lidmi, mimo jiné s ovdovělou Marií (Zuzana Bydžovská) a jejím synem.

Na tiskovce po novinářské projekci ovšem scenárista a režisér Bohdan Sláma prohlásil, že by chtěl, aby se vědělo víc, takže s vědomím, že nespoileruji, prozradím, že přibližně ve třetině filmu se dozvíme, že hlavní hrdina je homosexuál a od toho se odvíjí mnohé z toho, co se pak ve filmu přihodí.

O Venkovském učiteli platí většina toho, co jsem napsal o Štěstí.

Bohdan Sláma (jehož Divoké včely jsem neviděl a začínám mít chuť s tím něco dělat) mě utvrdil v tom, že je správné, když většině českých filmů dávám 20 nebo 40 procent. Kdybych zástupcům "většiny české produkce" dával víc, Venkovský učitel by se mi nevešel do hodnotící tabulky.

Všichni ve filmu hrají naprosto úžasně. A netýká se to pouze hlavních představitelů, ale také lidí s téměř nulovými hereckými zkušenostmi. To se nijak víc rozvést nedá. Snad jen, že úžasně hrají i krávy a kdyby šlo o americký film, myslel bych si, že jsou digitálně upravované, aby dělaly přesně to, co bylo potřeba.

Trochu se ale dá rozvést to, co Sláma provedl s námětem a scénářem. Na Venkovském učiteli je vidět, jak úžasně to může dopadnout, když režisér naprosto přesně ví, co scenárista myslel kterým řádkem scénáře, a jde sebevedomě za tím, aby to věrně převedl do filmové podoby - a tohle je pravděpodobně ten úplně největší problém české filmové produkce. Cosi většinou drhne někde ve fázi námět - scénář, takže pak režisér často musí zachraňovat problémy, místo aby se věnoval režii. Ale zpět k Učiteli a jeho ději.

Nebudu zde odhalovat další dějové zvraty, ale buďte si jisti, že příběh není ani v nejmenším šablonovitý a že postavy ani v nejmenším nespadají do předem jasných škatulek jako "legrační obecní blb s dobrým srdcem", "nadržená paní ředitelová", "zlý sok v lásce s tikem v oku" atd... Velmi dlouho jsem neviděl film, ve kterém by se hrdinové chovali tak reálně. T.j. ne vždy jednoznačně a nikdy nesmyslně zle nebo nesmyslně milosrdně. Při některých vypjatých scénách (např. "hrdina oznamuje, že je gay") jsem byl doslova ohromen, když se Sláma vzdal klasického filmového schematu, které by bylo v dané situaci použito v 99 procentech filmů, a vydal se jiným, svěžím směrem, který vyzněl nefilmověji a opravdověji.

Z toho vyplývá, že mnohým divákům film neposkytne to, co od návštěvy kina očekávají, t.j. jasnou sekvenci "expozice - konflikt - vyvrcholení - završení", nebo něco podobného. Samozřejmě, film nekončí v náhodně vybraném okamžiku, ale spíš než završením je tento okamžik laskavým upozorněním, že "tohle bychom tedy měli, ale život jde dál a bůhví co z toho bude za měsíc nebo za rok"... Zlo není potrestáno (protože ve filmu není nikdo jasně definován jako zloun), dobro není odměněno (dtto.) a některým divákům může připadat, že po téměř dvou hodinách v kině mají právo na víc. Ale jde zcela evidentně o vědomé rozhodnutí nekompromisního tvůrce a já mu tleskám.

Pokud uvažujete o možných variacích na téma "Gay učitel na venkovské škole", napadají vás možná některé velmi dramatické a nepříjemné zápletky. Chci vás uklidnit, že Vesnický učitel nedosahuje v tomto ohledu psychické ani fyzické brutality jiných srovnatelných filmů. Ale zábavná podívaná to rozhodně není ani v nejmenším.