Oko bere [21] - 60%

Ben (Jim Sturgess - Across the Universe) je geniální student MIT, kterému v dalším studiu brání nedostatek finančních prostředků. Proto po kratším váhání souhlasí s nabídkou svého profesora (Kevin Spacey, mimo jiné producent tohoto filmu): Pod jeho vedením se stane součástí studentského týmu, který pravidelně létá do Las Vegas, kde pomocí techniky tzv. "počítání karet" obírá casina o deseti- až statisíce dolarů při karetní hře Blackjack (nikoliv "Oko bere", jak nás snaží přesvědčovat čeký název). Ben si zpočátku chce přivydělat jen tolik, kolik potřebuje na studium, ale s jídlem roste chuť a svět luxusních hotelů a hýření je tak lákavý. A stejně tak lákavá je půvabná spolustudentka a spolupachatelka Jill (Kate Bosworthová - Superman se vrací).



Zábavná kriminálka? Sociální zamyšlení? Životopis? Jde o adaptaci autobiografické knihy z roku 1993 (snad proto některé detaily ve filmu působí podivně archaicky, i když by se měl odehrávat v současnosti), kterou jsem nečetl, ale nedělalo mi přílišný problém odhalit, co se mohlo stát a co si přimysleli v Hollywoodu:

Popisovaný systém pro zvýšení šancí na výhru v Blackjacku skutečně existuje a funguje (respektive fungoval, dokud se v casinech nezačaly používat průběžně míchající automaty). Při jeho úspěšnému používání se hodí být inteligentní a neztrácet hlavu, ale rozhodně člověk nemusí být student MIT nebo dokonce matematický génius. A divák nemusí být filmový génius, aby mu došlo, že studenti ve skutečnosti nebyli tak krásní a sexy jako ve filmu (většina z nich byli asiaté) a nezačala mezi nimi klíčit láska v nejluxusnějších lasvegaských apartmá.

Jak je i ve filmu zběžně zmíněno, používání "počítání" při Blackjacku není trestné a pokud vás při něm casino nachytá, může vás pouze slušně požádat, abyste laskavě odešli. To je samozřejmě velmi nehollywoodské, takže filmaři bez ohledu na logiku přidali Laurence Fishburnea jako krvežíznivého ochrankáře, která jde hráčům po krku a nezastaví se ani před fyzickým násilím. A hrdinové jsou nuceni - opět bez ohledu na logiku - používat extrémní převleky a kout pikle, které v závěru filmu vyvrcholí něčím zcela absurdním, za co by se nemuseli stydět Dannyho parťáci 4. Tyto zvraty nejsou nijak chytré (spíš naopak), ale jsou prvoplánovitě "cool" a umožní nám vidět Kevina Spaceyho namaskovaného za vousatého kovboje. Pravda, je to všechno celkem efektně naaranžováno, sestříháno a ohudebněno, ale je to v podivném rozporu se základní premisou filmu "Chytří, neriskující lidé mají vědecký plán, který nemůže nevyjít".

Robert Luketic, režisér Příšerné tchýně a Pravé blondýnky, se poprvé pokusil natočit něco, co není romantická komedie, a výsledný dojem je poněkud rozpačitý. Nedá se říct, že by fim měl nějaké naprosto zásadní vady na kráse nebo urážel diváka svou hloupostí. Ale není možné přehlédnout, že se toho za ty více než dvě hodiny na plátně moc zajímavého, zábavného nebo jinak výjimečného (jakýmkoliv způsobem) nestane.

Ci 60% (Původně psáno pro měsíčník Cinema. Přetištěno se svolením šéfredaktorky.)

Abyste zlepšili svou šanci na výhru v Blackjacku, nemusíte být student MIT. Stačí vám umět nenápadně počítat po jedné, nezapomenout výsledný součet a umět ho sdělit (také nenápadně) kolegovi. A funguje to téměř přesně tak, jak je popsáno ve filmu.

Můžete si myslet, že při Blackjacku vykládá krupiér vždy náhodné karty. To ale není až tak úplně pravda. Protože je známo, jaké karty jsou v balíčku, stačí při hře počítat, kolik už bylo vyloženo vysokých a kolik nízkých karet, a z toho odvodit, že následně je vyšší pravděpodobnost toho, že přijde nízká, respektive vysoká karta. Pokud je již vyložena většina karet z balíčku a "rovnováha balíčku" je výše popsaným způsobem výrazně narušena jedním či druhým směrem, počítající (který celou dobu sází pouze minimální sázky) musí nenápadným signálem přivolat "hlavního hráče" a jiným nenápadným signálem mu sdělit aktuální počet vysokých/nízkých karet. Hlavní hráč pak vsadí velké peníze, přičemž má vyšší než obvyklou šanci, že budou vyloženy takové karty, jaké očekává.