Bathory - 20%

Měl jsem to štěstí vidět v Karlových Varech světovou premiéru očekávaného Jakubiskova mezinárodního velkofilmu o Čachtické paní.

Zcela záměrně se nebudu vůbec věnovat okolnostem vzniku filmu, protože ty nemají nic společného s tím, jestli to je nebo není dobrý film. Není.



Dokonce bych se poměrně nerad pouštěl do rozebírání autorského záměru, protože si vůbec nejsem jistý, co bylo autorským záměrem, kromě očištění jména hraběnky Bathoryové. Film naznačuje, že to, co se o hraběnce tvrdilo, není pravda, ale nebylo mi úplně jasné, co se vlastně tvrdilo a co tudíž nebyla pravda. Například jsem nepochopil (stejně jako tři další mnou tázání), jestli v tomto filmu hlavní hrdinka nakonec někoho nevinného zabila nebo ne (vypadá to, jako by osobně ubodala někoho nůžkami, ale mohla to být halucinace) a jestli se někdy koupala v lidské krvi nebo ne (v několika scénách se naznačuje, že to všechno na hraběnku ukul zlý Karel Roden, ale na druhou stranu Lucie Vondráčková jako služebná na konci filmu říká radostně své paní "Podívejte, už si umím otevírat nožem žíly sama!" - byť jí nikdy předtím ve filmu nikdo žíly neotvíral ani s ní o tom nemluvil). Což pokládám v životopisném filmu o Čachtické paní za naprosto zásadní problém.

Tyto a další aspekty filmu mi nepřipadaly pouze "úmyslně nejednoznačné", ale prostě tak špatně natočené, že byly nepochopitelné. Nevím, zda za to mohl původní scénář, jeho úpravy, nebo nějaké dodatečné přetáčení/stříhání (objeví se záhy pětihodinová režisérská verze?), ale mnohé události ve filmu jsou tak zmatené, že je vrcholně obtížné pochopit, co se vlastně děje a kdo je kdo. Například někdy po dvou hodinách filmu titulní hrdinka řekne "Musím se vrátit do Čachtic", aniž by někdy předtím ve filmu kdokoliv Čachtice zmínil.

Rád bych se zastavil u dvojice mnichů (Polívka + Mádl), procházející příběhem trochu ve stylu Conneryho ve Jménu růže a postupně používající kolečkové brusle, fotoaparát, brusle na pérový pohon, lyže, gramofon (kovové kružítko na plechu s dírami!), rogalo a elektrické světlo (poháněné kočkou v kole), to vše někdy kolem roku 1600 n.l. Přestože se při těchto scénách diváci nejvyjeveněji rozhlíželi kolem sebe, zda se jim to nezdá, mně tyto drobnosti ze všeho nejvíce připomínaly absurdní poetiku starších výborných Jakubiskových děl. Bohužel, podobných nápadů je ve filmu pomálu (vlastně v něm téměř absentuje jakýkoliv humor nebo nadhled) .

Většina filmu na mě působila dojmem, jako by se tvůrci snažili natočit seriózní (pseudo)historické epické drama za pomoci současných filmařských prostředků, například něco jako Statečné srdce. Pokud vím, tak Jakubisko zatím nic podobného nezkusil natočit a je to vidět. Jeho poetika a lehká ruka jsou mu tentokrát k ničemu a musel se pokusit ukočírovat obrovskou mezinárodní produkci a tisíce statistů, výsledkem čehož je bohužel EPIC FAIL. Zcela vážně tvrdím, že kdyby to všechno bylo absurdnější, lacinější, komornější, s méně statisty a s méně epickou hudbou, fungovalo by to podstatně lépe, respektive aspoň by se o tom dalo říci, že to "nějak funguje".

Některé herecké výkony jsou v rámci možností velmi dobré, ale klíčová slova jsou v tomto případě "v rámci možností". Většina postav je totiž tak nezřetelně napsaná, že by s nimi nic nedokázali udělat ani herci oscarového kalibru.

Ve většině davových scén jsou velmi podezřelí statisté, kteří nevypadají jako vyděšení / rozjásaní vesničané, ale jako někdo, kdo na povel vystrašeně utíká / jásá a dost ho to nudí. A dobré bojové scény se opravdu nedají natočit tak, že řeknu (dobrému!) spolku historického šermu "teď se chvíli šermujte" a natočím to...

Za hranice nevýslovného utrpení pak film posunují vokální výkony. Nevím, kdo přesně byl dabován a kdo mluvil sám sebe, nicméně viděl jsem verzi, kde všechny hlavní postavy mluvily anglicky (pouze hlavní hrdinka najednou na smrtelném loži začala česky zpívat!) a výsledek připomínal legrační anglické dabingy starých kung-fu filmů. Někteří herci měli evidentní problémy vyslovit anglickou větu, každý z nich mluvil naprosto jiným přízvukem a jméno jedné a téže postavy vyslovovali tři různí herci třemi různými způsoby ("Petr", "Pítr" a "Peter").

Možná se budou ozývat hlasy, že jsem příliš přísný a "nevidím na filmu všechno to dobré, co v něm je". To není pravda. V Bathory jsou jisté kvalitní věci: Například hudba, výprava a upřímná snaha některých herců (Frielová, Roden) o herecký výkon. Od třetiny filmu je ale všechno to dobré pohřbeno pod lavinou toho zcela nepodařeného. A nezapomínejme, že film má hodně přes dvě hodiny a povětšinou není tak špatný, až by to bylo zábavné. Je jen velice nudný a převážně zbytečný.

Vlastně úplně nejlepší definice filmu Bathory zní: "Vypadá to asi jako kdyby pro tvůrce Post Coitum někdo sehnal hromadu peněz a donutil ho proti jeho vůli natočit historický velkofilm."