Temný rytíř [The Dark Knight] - 100%

Je v tom Batman (Christian Bale), je v tom Joker (Heath Ledger), je v tom Harvey Dent (Aaron Eckhart), plus většina ostatních z prvního dílu (včetně Scarecrowa). To by k ději stačilo.



Nového Batmana předchází hype a sláva. Trhá všemožné rekordy v návštěvnosti a tržbách, na Rotten Tomatoes má právě teď 94% a na IMDB.com je aktuálně nejlépe hodnoceným filmem všech dob (před Kmotrem) - a věřte mi, že hodnocení na IMDB se počítá velmi složitým vzorcem a není to nějaký přihlouplý aritmetický průměr, který může narychlo ovlivnit pár (desítek tisíc) maniakálních comicsových fanoušků. Nicméně berte na vědomí, že se ničím takovým ovlivnit nenechám a v následujících odstavcích budu hype ignorovat:

Temný rytíř je velice zajímavý film, který de facto přináší nový filmový žánr - Comicsovou kriminálku nebo kriminální comics - přičemž nepotlačuje elementy ani jednoho z těchto žánrů a naopak je používá k tomu, aby jeden posiloval efekt druhého.

Jistě nebudu spoilerovat, když napíšu, že Joker je šílený zločinec a že Harvey Dent se z právníka promění v tragického poloblázna. To ví snad každý, i ten, kdo Batmanovi nijak příliš neholduje. A Christopher Nolan (a jeho bratr, který mu psal scénář) to rozhodně věděl a věděl, že ve filmu musí jít ještě o něco víc. A jaké sousto si ukousl!

Kromě v úvodu zmíněných hlavních hrdinů je ve filmu také poručík (později komisař) Gordon, Batmanova bývalá milá Rachel, Lucius Fox a komorník Alfred, přičemž všichni z nich mají ve filmu velmi logické místo, každý musí řešit složitá dilemata a každý z nich má aspoň jednu scénu, ve které "zazáří" tím, co udělá. A tím "co udělá" nemám na mysli karate kop s trojnásobnou otočkou, ale jeho normální lidské rozhodnutí v nějaké zapeklité věci. Všichni z nich jsou důležité postavy a osud většiny z nich se prolínají nepředvídatelně, originálně, ale ne tak, že by to bylo v rozporu s logikou, přesněji řečeno "s comicsovou logikou".

A to je to nejzajímavější.

Temný rytíř je totiž opravdu "comicsovým filmem" v tom smyslu, že je v něm realita poněkud přemrštěná. Například je logické, že zloduch nepozorovaně zaplní nemocnici a dvě velké lodě náložemi. (V tomto ohledu tedy např. Dějiny násilí nebo Road to Perdition nejsou "comicsové filmy", přestože jsou dobré a vznikly podle comicsů.) Za geniální pokládám způsob, jakým je skloubena tato přemrštěná comicsová realita se skutečnými emocemi a logickým uvažováním hrdinů - jde o zastrašování, vydírání, rozhodování mezi dvěma různými zly, nejvyšší oběti a další podobné "heavy" věci. Neviděl jsem žádný comicsový film, ve kterém by to fungovalo tak dobře a ve kterém bych se tak těšil na každý další dialog kohokoliv s kýmkoliv - ani Iron Mana.

Je to pochopitelně i tím, že do všech rolí (rozhodně do všech výše zmíněných) jsou obsazeni výborní herci, podávající výborné výkony. Nejvíce se z pochopitelných důvodů bude mluvit o Heathu Ledgerovi a jeho Jokerovi (který je - narozdíl od toho Nicholsonova - skutečně strašidelný), ale přednes dialogů kohokoliv jiného také stojí za to. A bohužel se mnohé zajímavé z dialogů vytratí pokud neumíte anglicky, což není nekvalitním překladem titulků, ale tím, že se často mluví velice rychle a záleží na každém slovíčku a stručné narážce.

Výsledkem toho všeho je, že nás zajímá děj filmu, jeho hrdinové a jejich osudy. Což je zatraceně dobře - jinak bych ty dvě a půl hodiny v kině jistě tak snadno nevydržel.

Všimněte si, že jsem se doteď nezmínil o takových zásadních comicsových elementech, jako jsou akční scény, honičky, rvačky, triky... Ano, to všechno ve filmu je, a je to povětšinou bezchybné. Ale už jsme si jaksi zvykli, že tyhle věci v hollywoodských velkofilmech často bývají bezchybné. Kromě toho, akční scény rozhodně nepředstavují většinu filmu.

Za zmínku ale stojí zvuk filmu, a to ve všech svých podobách. Zvukové efekty jsou mírně přehnané, přesně v souladu s mírnou přehnaností akčních scén a fyzikálních zákonů. Hudba Hanse Zimmera a Jamese Newtona Howarda (po sluchu bych řekl, že většina ja od Zimmera) není něco, co bych chtěl poslouchat na koncertě (Batmanův motiv má dva tóny, Jokerův motiv jeden tón - šíleně modulovanou vrzající strunu houslí, kombinovanou se sirénou), ale její neúnavné tepání dává téměr mytickou atmosféru mnoha dialogům. V kriminálním filmu by to působilo přehnaně. V comicsovém kriminálním filmu to působí dokonale. A v jedné z nejpůsobivějších Jokerových scén nejenže hudba zmlkne, ale slyšíme každé zašustění šatů a vrznutí podlahy - jako bychom se chvíli dívali na dokument. Tohle už není jenom dobré řemeslo. Tohle je opravdu nejvyšší umění zvukařů i skladatelů, dokonale zapadající do složité vize režiséra.

Takže už jste asi pochopili, že jsem z Temného rytíře unešen a že na něj půjdu znovu, kdy si - ozbrojen znalostí komplikovaného děje - budu moci vychutnat nejrůznější nuance.

Trochu záhadou pro mě ale zůstává, že se film těší takové oblibě u "řadového diváka" (viz tržby a IMDB). Měl jsem totiž dojem, že tohle je přesně ten typ filmu, kterého se studia bojí jako čert kříže, protože je "příliš dobrý pro masy".