Tokio! [Tokyo!] - 80%

Tři filmové povídky ze současného Tokia, každá od jiného režiséra, každá o něčem úplně jiném.

První z nich (od Michela Gondryho) vypráví o mladém páru, který do metropole přijel a zatím bydlí u kamarádky. On je začínající režisér (natočil hrozně srandovní artfilm, který bych rád viděl celý - nebo radši ne), ona neví kam se vrtnout. A to se ukáže být hlavním motivem příběhu. (NEZBYTNÝ SPOILER!) Nakonec se žena promění v židli a konečně je spokojena se svou existencí. (KONEC SPOILERU)

A tak se po cca. půlhodině poměrně normálního hořce humorného příběhu ukáže, jací magoři vlastně tvůrci jsou, a pak už to jede...

Druhá povídka vypráví o odporném zmutovaném skřetovi, který náhodně vylézá z kanalizace, obtěžuje lidi na ulici a posléze je zabíjí granáty. Pak je polapen, ale nikde nerozumí jeho řeči. Objeví se francouzský advokát, který mu jako jediný rozumí (a vypadá úplně jako on, což nikomu nepřijde zvláštní). Skřet, pravým jménem Merde, je odsouzen k smrti a popraven, ale to není konec.

No a třetí povídka je o zemětřeseních, hrůze z prostor mimo vlastní byt a děvčeti ovládaném knoflíky.

Byť je každý z příběhů jiný, všechny tři mají atmosféru dobrých filmů Spikea Jonzeho nebo Michela Gondryho. Pokud artové filmy, pak přesně takhle, prosím! Úchylně, ale přitom ukotveně v realitě, řemeslně profesionálně a s délkou pod 40 minut. Jistě pochopíte, že něco takového se nedá podrobněji rozebírat. Děkuji.