Vlastně je chyba psát, že se tento film odehrává. Veškerý jeho jednoznačně pochopitelný děj se dá shrnout do pár slov: "Chudý chlapík žije sám ve městě, pak se zamiluje do ženy, s ní jede vlakem na venkov, zde žena zmizí, chlapík žije zase sám, najde si jinou ženu, ale původní žena byla lepší, konec". Přitom žádná ze zmíněných postav během filmu nic neřekne (nebo si na to aspoň nevzpomínám, nedával jsem na to pozor od začátku). Celý film slyšíme vyprávění Filipa Topola, ve kterém se vyskytují jména jakýchsi postav, ale není jasné, jestli jde o lidi, kteří se v danou chvíli objevují na plátně (v některých scénách evidentně ne). Jde o literární útvary na pomezí minipovídky a abstraktní poezie, které dohromady netvoří (a nemají tvořit!) nic, co by se dalo popsat slovem "příběh".
Sestra je dokonalým příkladem toho, čemu se říká "pocitový film". Jde mu o to, aby v divákovi vyvolal nějaký pocit - konkrétně v tomto případě jde o pocit "Svět je nahovno, ale drogy nebo sebevražda by mohly být řešením". Tento pocit je vyvoláván za pomoci všech vizuálních i zvukových složek filmu a je zcela v pořádku, že film je točený nekvalitní videokamerou (se spoustou psychedelických - byť laciných - obrazových efektů), Filip Topol rozhodně není profesionální vypravěč a hudba Psích vojáků je známka punku. To všechno k sobě velmi dobře sedne a vytváří to velmi konzistentní feeling života, který bych nechtěl nikdy zakusit na vlastní kůži.
Problém filmu spočívá v tom, že během pár desítek minut tvůrci vyčerpají všechny dramatické a audiovizuální prostředky, které jim jejich fantazie a minirozpočet nabízejí, a dále se už pouze opakují. Vidíme sice jiné scény s jinou hudbou a jiným slovním doprovodem, ale je dávno jasné, že nic z toho nemá být logicky analyzováno a pocit, který byl navozen v prvních minutách filmů, může u diváka buď trvat dál v nezměněné podobě, nebo ho začít nudit.
V mém případě došlo ke druhé možnosti a od poloviny filmu jsem se začal v kratších a kratších intervalech dívat na hodinky. Film má kousek přes 60 minut. Kdyby měl 30 minut, byl bych z něj podstatně nadšenější. Kdyby měl 90 minut, nevydržel bych v kině do konce.
No, teda, věta: "Hudba Psích vojáků je známka punku." by se taky dala tesat do kamene.
OdpovědětVymazatTo sem nevěděl, že fuka filmy "logicky analyzuje". Tak teď už to vim no. K čemu mu to ale je?
OdpovědětVymazatabc: Ja ziju v presvedceni, ze valna vetsina divaku od valne vetsiny filmu ocekava, ze budou mit DEJ a budou VYPRAVET NEJAKY PRIBEH. Tudiz pokud existuje film, ktery nema dej a nevypravi pribeh, pripada mi dost dulezite na to v recenzi upozornit.
OdpovědětVymazatJá usnul už u traileru...
OdpovědětVymazatAjvngou: To máš ještě dobrý, já usnul u recenze mezi slovy Topol a Psí vojáci.
OdpovědětVymazatNe drogy a sebevražda, ale určitě alkohol a sebevražda jsou řešení...:-D
OdpovědětVymazatTa "nekvalitní videokamera" je filmová šestnáctka :D a "laciné obrazové efekty" jsou většinou tradiční in-kamera triky, jaké se už dnes málokdy vidí - místo chladné dokonalosti digitálních efektů nabízejí poezii varietního kouzelníka. Ale proti gustu žádný dišputát, Františku.
OdpovědětVymazatDoporučuji přečíst Sestru, pochopit Sestru a pak zkusit film vidět znovu...Za pár let si komentář s chutí přečtu:-)
OdpovědětVymazatVčera jsem viděl a film se mi líbil, právě proto že vypadá jinak než většina českých filmů.
OdpovědětVymazatSouhlasím s tím, že těch 65 minut je max délka.
Film ač byl jistě laciný tak lacině nepůsobí.
Výtka: ač chápu nepoužívání stativu, když je záměrného třesení s kamerou až příliš, tak to oko bolí.