Valčík s Bašírem [Waltz With Bashir] - 100%

Na počátku 80. let minulého století se v Libanonu válčilo a vůbec se tam děly velice nepříjemné věci. Izraelský animovaný film Valčík s Bašírem je vyprávěním několika skutečných lidí, kteří tehdejší peklo zažili a buď se snaží si na něj vzpomenout, nebo naopak zapomenout.



(Že prý "Chicago Tribute", hahaha)

Naprostá většina filmu pozůstává z toho, že několik skutečných pamětníků tehdejších dramatických událostí (většinou řadových vojáků a rozhodně ne školených vypravěčů) vzpomíná na to, co se tenkrát dělo. Přesněji řečeno, vybavuje si střípky vzpomínek, promíchaných s halucinacemi a touhami takovým způsobem, že po těch letech už dost dobře nejde odlišit, co z toho se doopravdy stalo.

K tomu vidíme animovaný obrazový doprovod, míchající tyto vzpomínky a halucinace se současnými záběry vzpomínajících (také animovanými!) do velmi působivého celku. Neznám technické podrobnosti vzniku animace, ale byl jsem jí fascinován. Jde o mix ruční animace, CGI grafiky a rotoscopingu, přičemž je (narozdíl třeba od A Scanner Darkly) neustále patrné, že se díváme na originální "ruční" výtvarné dílo a ne jen na normální film prohnaný nějakým chytrým filtrem. Svou vizuální působivostí jeTanec s Bašírem srovnatelný s nejslavnějšími animovanými videoklipy, ale udržuje si svou originalitu a technickou preciznost celých 90 minut. Výsledek je opravdu výrazně poutavější, než experimenty jako A Scanner Darkly, Waking Life nebo nedávná francouzská Renaissance.

Co se týče vyprávěných příběhů, není ani příliš důležité, kdo proti komu proč vlastně bojoval (nikdo to velmi příliš nerozebírá) a jak která bitva dopadla. Jde o maximálně intimní osobní vzpomínky, ze kterých je navýsost patrné, jaké svinstvo je válka a co dělá s lidmi.

Jak film pokračoval a vzpomínky začínaly přeci jen být trochu fádní (byť byly stále nápaditě vizuálně zpracované a doprovázené skvěle padnoucí hudbou), začal jsem přemýšlet, jak to tvůrci chtějí uzavřít a zakončit. A pak přišla poslední minuta filmu, ve které tvůrci předvedou geniální obrat, který tomu všemu (vzpomínkám i jejich animovanému zpracování) dá více smyslu, než jsem mohl doufat. A to stále píšu jako člověk, který má o tehdejších událostech jen velmi matné historické povědomí.

Pak jsme vyšli z kina a i když jsme se nacházeli v zemi, kde lidé dobrovolně volí Paroubka a Ratha, měli jsme obrovskou radost z toho, že to mohlo být ještě mnohem, mnohem horší...