Bitva v Seattlu [Battle in Seattle] - 40%

Tento film byl českým distributorem dodatečně přejmenován na Vzpoura v Seattlu.

V tomto scenáristickém a režijním debutu mladého britského herce Stuarta Townsenda (hrál např. Doriana Graye v Lize výjimečných) se podíváme na hranou rekonstrukci pouličních nepokojů, ke kterým došlo v Seattlu v roce 1999 při zasedání Světové obchodní organizace (šlo o události velmi podobné tomu, co se stalo o rok později v Praze). Do těchto skutečných událostí jsou zasazeny osudy asi tuctu převážně smyšlených postav (demonstranti, policisté, politici), hraných povětšinou herci zvučných jmen, kteří v tomto laciném filmu zřejmě hráli z důvodů svého politického přesvědčení.



Bitva v Seattlu je propaganda nejhrubšího zrna, v ničem nezaostávající za díly Michaela Moorea nebo Loose Change. Aby to člověk poznal, nemusí se nijak orientovat v historii nebo politice, stačí mu pouze dávat trochu pozor. První indicií jsou hrané scény policejní brutality, ve kterých policie běhá po ulicích a bezhlavě masakruje demonstranty, novináře i náhodné kolemjdoucí, kteří se zoufalým útěkem snaží zachránit holé životy. To je občas prostříháváno amatérskými záběry ze skutečných nepokojů v Seattlu, na kterých je vždy malý hlouček demonstrantů pacifikován malým hloučkem policistů, kolem toho stojí mrak novinářů, zuřivě natáčejících a fotících, a kolem toho třikrát větší dav zvědavců, který není nijak ohrožován a může se kdykoliv rozejít.

V některých scénách se podíváme i do světa vysoké politiky, kde je nám vysvětlováno, že většina rozhodnutí WTO je hanebná a těch pár, která hanebná nejsou, bylo učiněných pouze proto, že k tomu WTO dohnali hodní protestující.

Přitom i oni "hodní protestující" ve filmu pochybují o tom, jaký to vlastně všechno má smysl, protože "média stejně po celém světě budou proti nim a vylíčí je v nejhorším světle, protože patří nadnárodním koncernům". Pokud toto protestující vědí, pak by mě opravdu zajímalo, proč vlastně protestují, ale nedozvíme se to. Protestují, protestují, pak někdo poničí půlku města (protestující to nejsou, ti jsou přece hodní), pak jsou protestující neprávem zavřeni, po pár hodinách propuštěni, jsou dojati jak to všechno dopadlo fajn, jsou povzneseni na duchu a radostně se spolu loučí slovy "To bylo bezva, tak nashle příští rok na sjezdu Mezinárodního měnového fondu!" (rozuměj: v Praze). Přitom mají džíny Levi's, telefony Nokia, pijí Colu a jedí Pringles.

A nikde ani náznak toho, jak absurdně to všechno působí a jak směšné je, když tvůrci zcela vážně tvrdí, že díky takovýmto protestům budou zachráněny ohrožené želvy, nasyceny děti v Africe, vyléčeni pacienti s HIV a mnoho dalších věcí (to není můj pokus o humor, tohle je ve filmu a v jeho závěrečných titulcích skutečně implikováno)...

Teoreticky by mi mělo být jedno, jaký politický názor film divákovi vnucuje a nemělo by to souviset s jeho kvalitou. Měl bych se zmiňovat o tom, že většina herců hraje slušně, ale že by neuškodilo úplně vystřihnout některé dlouhé dějové linie o tom, kdo se s kým vyspal a kdo zná čího bráchu z které předchozí demonstrace...

Ale z tohohle díla opravdu strašně čiší naivita a demagogie někoho, kdo zřejmě pokládá Star Wars za učebnicový příklad toho, jak funguje společnost:

1. Vyhodíme do vzduch druhou Hvězdu smrti.
2. "Luke je můj bratr, hlupáčku!"
3. ????????????
4. Nastane demokracie!