Spirit [The Spirit] - 20%

"Spirit" je comicsový hrdina, který vznikl ve 40. letech. Pravděpodobně ho neznáte, ale na tom nesejde, protože ho nezná ani většina Američanů a především - tato filmová adaptace, napsaná a zrežírovaná Frankem Millerem, nemá s předlohou téměř nic společného.



Záměrem bylo pravděpodobně natočit něco mezi Sin City a Dickem Tracym - většina scén je velmi retro, což je jen občas narušováno "nadčasovými" drobnostmi jako vrtulníky nebo laptopy. Potud OK. Sice si každý bude říkat "To vypadá úplně jako Sin City", ale proč ne...

Problém je v tom, že vizuální podoba je to jediné, co v tomto filmu jakž-takž funguje. Frank Miller je slavný comicsový autor, který měl režisérské zkušenosti pouze coby spolurežisér Sin City. Nabízí se otázka, co přesně to "spolurežisérství" obnášelo. A nabízí se odpověď: Frank Miller měl pravděpodobně u Sin City na starosti především výtvarnou stránku filmu - kompozici a stylizaci záběrů tak, aby vypadaly jako oživlé stránky comicsu. Protože - opakuji znovu - to je to jediné, co ve Spiritu za něco stojí a občas si řeknete "tenhle pětivteřinový záběr je cool". Ale nikdy si neřeknete "Tahle minutová scéna je cool".

Možná si budete myslet, že film, který je takto vizuálně zajímavý musí stát za vidění, byť by jeho scénář byl slabší, postavy načrtnuté ledabyle a tempo občas drhlo. Věřte mi, že se mýlíte. Sám bych těžko věřil, že je to možné, ale film je strašlivě nudný nejen při dialogových scénách (dva lidé se sejdou v dramaticky nasvícené místnosti a 5 minut si zcela nesmyslně povídají o ničem), ale i při scénách akčních!

Vznik trikově náročných filmů je vždycky trochu magie. Natočíte spoustu záběrů, které vypadají neuvěřitelně trapně, a pak se s nimi musíte piplat tak dlouho, až přestanou vypadat trapně. Pak je sestříháte, aby scény měly nějakou dynamiku, přidáte k nim zvukové efekty a hudbu, a ty scény sesadíte tak, aby výsledek měl nějaký celkový smysl. V případě Spirita celý tento proces katastrofálně selhal ve všech svých fázích. Bylo mi například téměř líto, když jsem slyšel, jak se hudba Davida Newmana zoufale snaží dát scénám nějakou dynamiku, ale marně (a neví jak).

A zásadní problémy jsou už ve scénáři. Ve filmu jsou nejméně tři krásné ženy, které se objeví, udělají pár sexy póz, pronesou pár nesmyslných hlášek, a zase zmizí. Samuel Jackson se chrabře snaží přehrávat jako na besídce zvláštní školy a jeho scény jsou tudíž relativně nejméně nudné. Když ho uvidíte v nacistické uniformě, s monoklem, pod říšskými orlicemi a obrazem Adolfa Hitlera, má to jistý půvab a skoro to učiní jeho nesmyslný monolog snesitelným. Skoro. Ale nikdo se ani slovem nezmíní o tom, proč byl převlečený za nacistu s monoklem. A proč byl v jiné scéně převlečený za samuraje atd. atd. atd...

Jsem dost náchylný k tomu, že nějaký film "vezmu na milost" jen díky tomu, že má působivý vizuální styl. Občasná efektně nasvícená a nalíčená vyvinutá žena ale opravdu nestačí a pokud se takhle výrazně vizuální film nelíbil ani mně, musí být opravdu strašný.