Walter Kowalski (Clint Eastwood) je starý veterán Korejské války. Právě mu umřela žena a on žije jen se svým psem ve čtvrti s nesnesitelnými sousedy. Walt je totiž skrznaskrz rasista a je úplně jedno, jestli jsou jeho šikmoocí sousedi slušně vychovaní nebo ne. Hlavní pro něj je, že jsou šikmoocí a Walt se jim nestydí dát svůj názor najevo. Jediná věc, kterou má rád, je jeho nablýskaný autoveterán (odtud název filmu).
Díky nepředvídatelnému osudu se ale Walt stane pro své okolí něčím jako hrdinou (o což rozhodně nemá zájem), což vede až k tomu, že se s jedním šikmookým hochem docela skamarádí a dostane se do konfliktu s partičkou mladých gangsterů...
Jak už jsem psal několikrát, Clint Eastwood je ještě stále bůh. Osmdesátka na krku a přesto zvládne natočit film, sebe obsadit do hlavní role a nazvpívat ústřední písničku. A zvládne to tak, že to vypadá, jako kdyby to dělal levou zadní. (Prohlásil, že v tomto filmu se naposledy objevil před kamerou, ale doufám, že lhal.)
Výsledkem je retro podívaná, která by klidně mohla vzniknout někdy před 20-30 lety a člověku nezbývá, než si povzdechnout "takovéhle filmy už se dneska moc netočí" a zamyslet se, proč tomu tak je.
Zpočátku sledujeme zručně načrtnutou postavičku nesnesitelného mrzouta a rasisty, který místo mluvení většinou mručí a nenávidí téměř všechny, včetně své rodiny. V rukou méně schopného herce a režiséra by se taková postavička velmi snadno mohla změnit v něco urážlivého a nevkusného, ale to naštěstí není Eastwoodův případ.
Pak se film začne vyvíjet trochu jiným směrem a my netušíme, zda půjde spíš o Buddy Movie nebo o Drsného Harryho po dvaceti letech. Ale konec je naprosto uspokojující, ne zcela očekávaný a z lidského i filmového hlediska zcela logický.
Jediná potenciální výtka: Film má skoro dvě hodiny a i když v něm nakonec do sebe všechno zapadne naprosto dokonale, způsob, kterým jsou ty nitky v průběhu téměř dvou hodin pleteny, mi chvílemi přišel poněkud zdlouhavý. Asi tak zdlouhavý jako posledních pár desetiletí Walterova života.
Fuj Franto, nablískaný?
OdpovědětVymazatClint je fakt Bůh. Ještě, že se nenaplnila fáma, že půjde o šestého Dirty Harryho.
OdpovědětVymazatJak to ten Clint robí? Cím starší tým lepší. Taký Ridley Scott by si mal zobrat príklad
OdpovědětVymazatJá bych jen doplnil, že Clint Eastwood ústřední písničku rozhodně nenazpíval.
OdpovědětVymazatNeviem či to je jeho hlas ale prsty v nej rozhodne mal
OdpovědětVymazatmozno nie ustrednu, ale tu pesnicku v zavere spieval on, plus tusim napisal text. Hudbu robil syn. Inak, uplny suhlas s recenziou
OdpovědětVymazatDo Gran Torina se mi nechtělo... ale když jsem to skoukl, ty dvě hodiny jako by to snad ani netrvalo. Pecka a ještě se u ní zasmějete (to je potřeba zdůraznit - např. návštěva Waltovi rodinky s dárkama nebo návštěva sousedů "Ňam Ňam")
OdpovědětVymazatJá měl za to, že Clint hlavně skládá, proto mě docela překvapuje, že zpíval, psal text... ale neměl nic společného s hudbou.
OdpovědětVymazatPěkná recenze, zvlášť poslední věta. Holt když někdo imí psát ...
OdpovědětVymazatuz se nemuzu dockat...obdivuju clinta nejen za jeho talent a filmarske umeni, ale predevsim pro neuveritelnou pili, se kterou chrli do kin minimalne jednu pecku rocne...
OdpovědětVymazat"Čím starší tím lepší" je spíš známka píle a učenlivosti, než talentu. Géniové se naopak vyždímají rychle.
OdpovědětVymazat(Každopádně za odolnost Clintova cévního systému restecp)
Bohužel se k místnímu nadšení nemohu připojit. Nemohl jsem si pomoci, ale celý film působil převážně nudně. Scénář nebyl nic extra, spíše průměr, ale hlavně film byl kompletně pohřben až neuvěřitelně špatnými hereckými výkony. Nedokázal jsem se nijak propojit s jakoukoliv postavou a to ani s Clintovou (, která v té tragédii byla samozřejmě nejlepší). Gran Torino má velmi plitkou atmosféru, za předpokladu, že vůbec nějakou má.
OdpovědětVymazatP.S.: Nejlepší scéna je návštěva holičství s malým Thao..
Souhlasim se Skrethem, velke zklamani.
OdpovědětVymazat