Milionář z chatrče [Slumdog Millionaire] - 80%

Mladý Džamal roznáší čaj v kanceláři telefonního operátora v indickém Mumbaí (dříve Bombaj). Měl velmi pohnuté dětství (tak tak přežil nejrůznější pletky se zločinci a různými katastrofami), nemá vzdělání a teď se dostal do soutěže "Chcete být milionářem?". K překvapení všech se dostal až k poslední otázce a nejvyšší výhře. Je to osud. Většina položených otázek totiž nějak reflektuje nějakou dramatickou událost z jeho života. Podaří se mu získat peníze i děvče, které od dětství miluje (a které teď žije s mafiánem)?



Film Dannyho Boylea (Trainspotting, Sunshine) vznikl velmi volně na motivy knihy, která u nás právě znovu vychází.

Milionář je jeden z těch filmů, o kterých se prostě nedá říct "nestojí to za to, nechoďte na to". Takže ano, měli byste ho vidět. Ale jsem trochu zmaten, jak jsou z něj téměř všichni na větvi a udělují mu všemožné ceny. Což neznamená, že ze sebe dělám chytřejšího než je třeba americká Filmová akademie, ale prostě mi zcela uniká, čím by tento film měl vybočovat ze škatulky "Profesionálně natočená laciná jednohubka na příjemné odpoledne".

Ve filmu se prolíná současnost (Džamal sedí v soutěžním studiu nebo je vyslýchán policií kvůli podezření z podvodu) se vzpomínkami (Džamal si vybavuje různé, povětšinou dramatické, události od svého nejútlejšího dětství do současnosti). Přičemž těm vzpomínkám přísluší podstatně větší díl filmu. Jak už je u Boylea zvykem, všechno je to velmi efektně natočené, rytmicky sestříhané a adrenalinově ozvučené (písničkami v bollywoodském stylu).

Důvodů, proč bych Milionáře rozhodně nechtěl vidět podruhé, je několik:

• Po dvaceti minutách filmu mi bylo jasné, jak se bude vyvíjet jeho zbytek. Když se následně na soutěžním displeji objevila otázka "Kdo vynalezl revolver?", bylo mi jasné, že bude následovat dlouhý flashback, který skončí dramatickým vytažením revolveru.
• Hlavní představitel vypadá jako hyperinteligentní playboy z lepší rodiny, hlavní hrdinka jako supermodelka. Oba mají být "děti ulice".
• V zájmu kýženého vyznění filmu jsou občas ignorována nejen pravidla soutěže "Chcete být milionářem?" (naivně předpokládám, že by v Indii měla být stejná jako v USA a u nás), ale také elementární logika a pravděpodobnost.
  
• Můžete namítnout, že to všechno je záměrně "pohádkové" a "nadsazené". Na to kontruji upozorněním, že hrdinům se ve filmu přihodí opravdu nepříjemné věci, na které se při jejich naturalistickém ztvárnění místy dost nepříjemně kouká (úmyslné mrzačení, zabití rodiče, mlácení...) a dělalo mi trochu problémy se rychle "naladit na správnou vlnu" - buď pohádkovosti nebo drsného dramatu. Opět můžete namítnout, že třeba Faunův labyrint fungoval podobně, načež já namítnu, že ve Faunově labyrintu byla veškerá pohádkovost produktem fantazie hlavní hrdinky (v kontrastu s drsnou realitou všude kolem ní). V Milionáři se tak nějak poměrně náhodně přepíná globální vyznění všeho.
  

I když vám může připadat, že film nenávidím, není to pravda. Milionář je dobrý film. Snažím se pouze poukázat na to, o čem se při té vší univerzální chvále nemluví. A je fakt, že například Boyleovy filmy Millions nebo Sunshine se mi líbily o dost víc.

Ad český název: Hlavní hrdina nikdy v průběhu filmu ani chvíli nežije v chatrči.