Normal - 40%

Český film scenáristy a režiséra Juliuse (Julia?) Ševčíka (Normal) o činech masového vraha v Düsseldorfu (Milan Kňažko) na konci 20. let 20. století.



Je zbytečné zabývat se rozdíly mezi skutečností a filmem, protože tvůrcům zjevně nešlo o historickou věrnost - ve film se např. hlavní postava jmenuje Petr Kurten (vyslovováno "Petr Kurten"), kdežto ve skutečnosti se jmenovala Peter Kürten. Ale to jen tak pro zajímavost.

Tvůrci tvrdí, že jde o thriller, což je zásadní lež a neměli byste jim to věřit, pokud si film chcete jakkoliv (aspoň trochu) užít. Jeho děj totiž začíná Kurtenovým polapením a celých následujících 90 minut sledujeme, jak Kurten sedí ve vězení a vypráví svému mladému obhájci (Pavel Gajdoš) jak vyrůstal a koho kdy zabil / zmrzačil / znásilnil (což je doprovázeno flashbacky). Jediný napínavý aspekt spočívá v tom, zda bude Kurten nakonec popraven, nebo se obhájci podaří prokázat jeho pomatenost a zajistit mu doživotí v blázinci.

Ševčíkův film Restart se mi celkem dost líbil a vytýkal jsem mu především nefungující snahy o jakýsi vyšší filosofický rozměr. Bohužel, Normal pozůstává z 95 procent právě ze snah o vyšší filosofický rozměr, které naprosto nefungují.

Jde o adaptaci divadelní hry, ve které možná byl nějaký ten psychologický rozměr přítomen a nějak fungoval. Ve filmové podobě to ovšem dopadlo velmi absurdně. Pokud někdo zabil / znásilnil / zmrzačil desítky lidí, tak před ním jistě má být společnost chráněna a jestli bude popraven nebo nadosmrti někam umístěn, to není až tak důležité (pro filmového diváka). A na tom nic nezmění jakékoliv filosofování ve stylu "To naše společnost z něj udělala to, čím je!" - "Potrestáme vraha, tím, že se sami staneme vrahy?" - "Dělal jsem to, protože jsem v mládí souložil s prasaty."

Z řemeslného hlediska je film na absolutním vrcholu toho, co v naší zemi kdy vzniklo. Všechno je velmi efektně nasvíceno, profiltrováno, sestříháno. Mám technickou dokonalost ve fimech rád, ale tentokrát mi nezabránila znovu a znovu se ptát sám sebe: PROČ??? Proč je efektním modrým filtrem natočeno a kulometně sestříháno 90 minut toho, jak jeden chlap vypráví druhému o svých odporných činech. Pokud by film byl patnáctiminutovým studentským cvičením s minimem dialogů, jistě by to bylo cool, ale koukat se na to 90 minut byla hrozná nuda. Nikoliv utrpení, nikoliv nechtěná legrace, ale strašlivá nuda. Obsah (t.j. psychologické komorní drama) je naprosto nevhodný pro tuto videoklipovou formu.

To, co je důležité pro psychologické komorní drama, tj. dialogy a herecké výkony, to je zvládnuto přinejlepším průměrně. Milan Kňažko se velice snaží a podobně jako pro hlavní představitelku v El Pasu platí, že díky jeho velké snaze tato extrémně náročná role po většinu času není nechtěně vtipná. Pavel Gajdoš dopadl hůře a jeho snahy o filosofování jsou střídavě nudné / trapné / k smíchu (za což často nemůže on ale dialogy). O roli Dagmar Havlové (natož o jejím "slavném návratu na filmová plátna") nemá smysl mluvit, protože ve filmu zastává úlohu symbolu a rekvizity - což není kritika jejího výkonu, nýbrž upozornění na rozsah její role (zastává ji rozhodně adekvátně).

P.S: "Kontroverze" ohledně brutality v tomto filmu je pouze reklamní trik. Je méně brutální než jakýkoliv průměrný hollywoodský thriller "nevhodný pro mládež do 13 let".