JCVD - 40%

V tomto filmu se Jean-Claude Van Damme nevinně připlete k přepadení banky pošty a stane se rukojmím, ale policisté venku si myslí, že on je lupičem. A když píšu "Jean-Claude Van Damme", nemyslím tím "Postavu, kterou hraje Van Damme". Tedy vlastně myslím. Ale ta postava se jmenuje také Jean-Claude Van Damme!



JCVD je částečně autobiografický film. "Částečně" v tom smyslu, že hlavní hrdina prožil živo, velmi podobný dosavadnímu životu Jean-Claudea a my sledujeme jeden den v jeho životě, který se nikdy nestal a nikdy nestane ani jemu, ani nikomu jinému na Zemi.

JCVD je totiž artfilm!!!

Viděl jsem trailery na film již před delší dobou a čekal jsem od něj ledacos od bláznivé komedie ve stylu Bofwingera až po bizarnost ve stylu V kůži Johna Malkoviche, ale rozhodně jsem nečekal to, co jsem uviděl (a rozhodně jsem nečekal akční film, takže z nepřítomnosti akčních scén mé pofilmové rozpoložení nepramení).

Film JCVD má nakonec nejblíž k oné zmíněné bizarnosti V kůži Johna Malkoviche (který mám rád), nebo ještě spíš k Soderberghovu Hollywood, Hollywood (Full Frontal), který nenávidím a má to být jakýsi meta-meta-metafilmový humor - což je ta lepší možnost. Horší možnost je, že jeho tvůrce byl velmi neschopný a snažil se to maskovat tím, že film vydává za umění.

Film skáče nechronologicky vpřed a vzad (doprovázen filosofickými citáty, uvozujícími jho kapitoly!), ale jeho těžištěm je situace s lupiči a rukojmími na poště a policejní vyjednávání. V mnohých z těchto scén se Van Damme vůbec nevyskytuje a my sledujeme policisty a gangstery, předvádějící humor ve stylu opravdu špatných francouzských komedií nedávných let - poulení očí, legrační nadávání podřízeným a kolegům, absurdní dialogové odbočky jako když se Francouz pokouší o Pulp Fiction... A doprostřed toho jančení je občas vržen Jean-Claude, který se snaží hrát svou postavu jako skutečného normálního člověka (byť herce). Výsledek není ani komický ani lidský a je na vás, jestli to budete brát jako umění a nějak interpretovat, nebo se budete spíš divit, co tam tom filmu proboha všichni vidí.

Mnohem lepší jsou flashbacky, ve kterých vidíme jisté zásadní scény z nedávného hercova života. V těch nevládne takové šílenství jako na poště a mají nějakou uchopitenou atmosféru, ale je jich bohužel menšina (mnohé ze scén, které vidíte v traileru, ve filmu vůbec nejsou).

A pak už mi z filmu utkvěl jen střípky, které nemohu označit jinak než jako "náhodné"... Obraz v celém filmu je prohnán nějakým digitálním filtrem, takže vypadá jako něco mezi Matrixem a Underworldem (byť byl film velmi laciný - odehrává se převážně na oné poště). Hudba (nikoliv písničky, orchestrální hudba) je nevýslovně strašná. A v jednu chvíli se najednou Van Damme pomalu zvedne, jako anděl proletí střechou pošty, uvidíme, že je to ve skutečnosti studio s reflektory, Van Damme pronese monolog o tom, jak měl těžký život, pak zase slétne dolů do poštu a děj pokračuje. Na tomto monologu je nejlépe vidět, že i když Van Damme podává podstatně lepší herecký výkon, než ve svých ostatních filmech (což, ruku na srdce, není zase tak těžké), není dost dobrý herec na to, aby takto náročnou scénu zvládl - tzn. je velice patrné, že se nám nesvěřuje doopravdy, ale předvádí naučenou hereckou scénu.

(Samozřejmě, milovníci Soderbergha mohou tvrdit, že mé výše uvedené výtky jsou nesmyslné a že to tak špatně bylo všechno natočeno schválně, aby bylo něčemu nastaveno zrcadlo...)

Největším pozitivem filmu pro mě nakonec byla skutečnost, že Van Damme souhlasil s tím, aby někdo natočil jistý druh intimní sondy do jeho života. Mnohem raději bych ale viděl opravdový dokument o tom, jak Van Damme natáčí s mladým avantgardním režisérem film JCVD a doufá, že se tím zařadí mezi "skutečné herce", jak se tato jeho naděje nesplní, a jak Van Damme následně odjede do Rumunska natáčet Univerzálního vojáka III. To je na tom všem ta nejdrsněší a nejskutečnější ironie...