Star Trek - 80%

Film J.J. Abramse se vrací k úplnému počátku slavné sci-fi ságy a ukazuje nám, jak se dala dohromady úplně původní posádka Star Treku (ta ze seriálu z 60. let - Kirk, Spock atd.).



Ať se vám to líbí nebo ne, Star Trek je v krizi. Sledovanost filmů i seriálů dlouhodobě klesá, tudíž samozřejmě chyběla motivace natáčet daší filmy a seriály (poslední ze seriálů byl předčasně zrušen uprostřed sezóny - jeho úvodní znělka vypadala takhle!!!). J.J. Abrams, který měl bohaté zkušenosti nejen se seriály ("Alias", "Ztraceni"), ale i s filmy (Mission: Impossible III, Monstrum), se rozhodl Star Trek oživit a nějakým nadpřirozeným způsobem se mu podařilo Paramount přesvědčit, že to je možné a že by mu na to měl dát peníze (hodně peněz).

Nový Star Trek dosud neměl světovou premiéru, takže si netroufám tvrdit, jaký bude mít finanční úspěch. Nicméně má vynikající recenze, takže se zdá, že legenda bude úspěšně oživena a budou následovat další filmy, případně seriály - práce na pokračování už jsou v plném proudu.

Abrams si správně uvědomil, že Star Trek není jen o poletování vesmírem a střílení z laserů (pardon, z phaserů) a pořádně se soustředil na casting. Jeho mladá posádka sice nevypadá ve všech případech stoprocentně jako její stará verze, mnohem důležitější ale je, že to jsou ve všech případech dobří herci, kteří často dokáží svým herectvím zdařile zachytit podstatu původní postavy. Což je mnohem lepší, než kdyby to byli herečtí neumětelové, k nerozeznání podobní Takeiovi nebo Doohanovi.

Většina postav (nebo aspoň ta důležitější polovina) je zdařile představená a dočkáme se patřičného vysvětlení jejich motivací a duševních rozpoložení. Nabízí se zde srovnání s novou Star Wars trilogií, ve které Lucas během šesti hodin stihl pro představení dvou-tří postav udělat přibližně totéž, co Abrams stihne během dvou hodin pro čtyři nebo pět postav.

Čímž se dostáváme k tomu, že nový Star Trek má bleskové tempo, a to nejen v akčních scénách, ale i při většině dialogů. Postavy neustále mluví jedna přes druhou, překřikují se, kamera přitom nervózně těká kolem, hraje dramatická hudba... A toto tempo se daří udržet téměř celý film!

Zatím jsem se příliš nezmiňoval o tricích a akčních scénách, ale u těch je asi nejméně překvapivé, že stojí za to a vypadají draze a profesionálně. I na nich se projevuje Abramsova dravost a "polodokumentárnost". Kamera je často neklidná a velmi často jsou v obraze vidět různé zbytkové odlesky, prach, nedokonalosti objektivu atd... (většinou samozřejmě vytvořené úmyslně a digitálně).

Scenáristé si při vymýšlení příběhu s horníkem Neronem (Eric Bana), ničícím planety, vypomohli cestováním časem a alternativními dějinami, což omlouvá jisté nesrovnalosti v historické kontinuitě. Nechci příliš spoilerovat, ale takto vytvořený prequel/reboot funguje z hlediska kontinuity mnohem lépe, než nový Wolverine nebo nová Star Wars trilogii a kdokoliv by novému Star Treku vytýkal, že je "nekanonický", ten je - s prominutím - opravdu blb.

Zastavil bych se ještě u hudby: Z hudebního hlediska je ve světě Star Treku mnohem větší "zmatek" než třeba ve Star Wars: Star Trek I a V mají stejný hlavní motiv jako druhá televizní série, Star Trek II a III hudebně navazují jeden na druhý, ale už ne na žádný jiný, atd... Michael Giacchino tudíž všechno smetl ze stolu a začal od nuly, s novým hudebním motivem. Tento motiv je velmi triviální (což nemyslím jako urážku, ale jako označení pro něco, co jsem schopen včetně akordů správně zahrát po jednom poslechu) a ve filmu se opakuje opravdu hodně, v několika málo variacích. Přitom Giacchino rozhodně umí skládat zajímavější věci (a skládal je už v době, kdy ozvučoval videohry), ale tentokrát bylo zřejmě zapotřebí skládat tak, aby fanouškům vytloukl z hlavy to, co do ní měli natlučeno během předchozích desetiletí. Na samém konci filmu se pak ozve orchestrální úprava Courageova motivu z prvního seriálu (naštěstí bez zpěvu), což je dojemné a velmi příhodné, protože teprve na konci filmu vlastně začíná "star trek", t.j. vesmírné putování. Nicméně při odchodu ze sálu jsem si pak broukal Courage, nikolic Giacchina...

Před tvůrci stál opravdu nelehký úkol: Museli natočit něco, co je pochopitelné a zábavné pro "normálního diváka", kerý neví co je to Romulus a warp, a současně nesměli příliš naštvat hardcore fanoušky, kteří byli v posledních letech prakticky jedinými lidmi, kteří se na Star Treky koukali. Vzhledem k tomu, že tyto dva úkoly byly mnohdy téměř v rozporu jeden s druhým, je výsledek jejich práce obdivuhodný.

P.S: Ve filmu má poměrně velkou roli Winona Ryderová, ale málokdo ji na plátně pozná, přestože není nijak příliš maskovaná.

P.P.S: Víte, kdo režíroval Tři muže a nemluvně?