Mary a Max [Mary and Max] - 80%

Mary je 8 let stará a žije s maminkou v Austrálii. Mary má na hlavě skvrnu barvy hovínka, a její maminka pije a krade. Mary chce kamaráda, a proto napíše dopis na úplně náhodně vybranou americkou adresu.

Dopis dostane čtyřiačtyřicetiletý obtloustlý mentálně postižený žid v New Yorku jménem Max. Max si začne s Mary dopisovat a pokračuje to s přestávkami 20 let...



První celovečerní film Adama Elliota (držitele Oscara 2003 za krátký animák) je animovaný podobně jako Koralína - t.j. mechanické (modelínové) figurky, ručně rozhýbané políčko po políčku.

Mary a Max jistě nebyl tak technicky náročný jako Koralína a nedosahuje její pestrobarevnosti a šílenosti, ale o to zajímavější je, jak hodně dokáže Elliot odvyprávět za pomoci omezenýc prostředků, omezené animace a omezené barevné palety. Podařilu se mu výborným způsobem zachytit příběh, který je vlastně neskutečně depresivní a zoufalý. Ale zachytit ho způsobem, který nakonec vyznívá značně optimisticky. Obávám se, že na něco takového Henry Selick prostě nemá.

Kromě absurdního (ale přitom hluboce lidského) scénáře stojí za zmínku také vynikající herecký výkon Philipa Seymoura Hoffmana v roli Maxe (v celém filmu je jen asi pět mluvených partů). Film je u nás naštěstí titulkovaný a není divu - tohle rozhodně není něco, co by měly vidět děti (ne že by to bylo nějak závadné, ale prostě se to s jejich hlavičkami bude naprosto míjet). Vlastně si nejsem úplně jistý, komu bych tuhle optimistickou depresi doporučil. Snad především těm narušenějším divákům...