Bronson - 80%

Charles Bronson je "nejslavnější britský vězeň". Ve vězení strávil větší polovinu svého života, z toho většinu času na samotce.



Bronson (není to jeho skutečné jméno a není jasné, jestli se přejmenoval na počest herce z Death Wish) je dost těžko pochopitelná postava, ale pravděpodobně byl tak dlouho ve vězení proto, že se tam snadno mohl rvát. V průběhu více než třiceti let ve vězení se dopustil mimo jiné mnoha únosů (ve vězení!!!), organizoval nepokoje, tloukl vězně i stráže atd...

Pokud někdo něco takového dělá, těžko se hledá nějaký logický důvod proč to dělá. Ani Bronson ho neměl. Do vězení se dostal právem a pokud se odtamtud dostal ven, dělal všechno možné pro to, aby se tam co nejdřív dostal zpět, protože tamnější svět chápal.

Celý svůj životní osud vypráví sám Bronson a je pochopitelné, že ho vypráví značně nepochopitelně. Často při tom stojí před publikem v divadle (samozřejmě imaginárním) a je zmalován jako Captain Spaulding.

To je prostříháváno scénami, které vypadají na první pohled tradičně filmově, ale k tradiční filmovosti mají velmi daleko. Chápu, že je Bronson přirovnáván k Mechanickému pomeranči, ale stejně dobře bych ho mohl přirovnat ke Klubu rváčů nebo třeba i Stáhni mě do pekla - vidíme v něm dost nepříjemné, brutální a nechutné věci, ale jsou natočeny takovým videoklipově přehnaným způsobem, že působí absurdně až legračně (podle vašeho smyslu pro humor). Obzvlášť obdivuhodná je práce s hudbou. Osmatřicetiletý Dán Nicolas Winding Refn mnohé scény podkresluje nijak neupravenou klasickou i populární hudbou, takže když slyšíme několik minut Wagnera, vizuály na plátně jsou sestříhané a vygradované tak, aby perfektně sedly k onomu konkrétnímu Wagnerovi (nebo Pet Shop Boys). Muselo být velmi těžké udržovat atmosféru scén na tenké hranici mezi videoklipem, "gratuitous violence" a sebeparodií. A režisér to zvládá velmi, velmi dobře.

A je pochopitelné, že by to celé nemohlo fungovat bez úžasného Toma Hardyho v titulní roli (hrál Shinzona ve Star Trek Nemesis, hahaha). BTW, skutečný Bronson vypadal nedávno takhle:



Prvních cca. 30 minut jsem byl opravdu velmi, velmi nadšený a upřímně jsem se velice těšil, že se budu moci dívat 90 minut na něco tak bravurně natočeného. Bohuželo, to úvodní tempo po třetině filmu značně zvolní a v některých scénách to skoro vypadá, že režisér chce, abychom se nad některými scénami hlouběji zamysleli. Což samozřejmě není možné, protože v Bronsonově mysli se neodehrává nic, co by se dalo jakýmkoliv způsobem pochopit. Také mě dodatečně poněkud překvapilo, že i když život skutečného Bronsona není chudý na velmi absurdní události, film se o mnohých z nich vůbec nezmíní a opravdu není stavěn na ději. Neříkám, že je to chyba, ale překvapuje mě, že tvůrci ignorovali tak vděčný materiál, který by - dle mého - do absurdnosti jejich filmu velmi dobře zapadl.

Film Bronson je něco jako životopis Jokera z Batmana (z toho posledního), který natočil sám Joker. Tzn. moc se z něj o skutečném Jokerově životě nedozvíme, ale kdo by něco takového nechtěl vidět?

P.S: Během příštího týdne budu blogovat z Karlových Varů a budete zde nacházet (na rozdíl od normálního provozu FFFILMu) také recenze filmů. které nebudou uvedeny v naší normální distribuci. A současně se na ten týden odchýlím od tradice ještě v jedné věci: Bude zde blogovat i má drahá, filmem příliš nepoznamenaná polovička, která nikdy neviděla Star Wars a nesnáší násilí. Berte to jako experiment. Schválně, jestli si ve Varech zajde na Bronsona...

P.P.S: Místa v autě do Varů již jsou obsazena, už nepište.

P.P.P.S: Ondřej Vosmík se snad konečně dokopal k tomu, že bude taky blogovat.