Jak netočit a točit pocty starým filmům

Shodou okolností jsem v Karlových Varech v rozmezí 12 hodin viděl dva nové filmy, které skládají poctu žánrovým filmům minulých desetiletí:


Černej dynamit je něco mezi poctou a parodií na laciné černošské akčňárny ze 70. a 80. let.



Projekce ve Velkém sále Thermalu se zúčastnil režisér Scott Sanders, který vysvětloval, že v případě těchto "blaxploitation" filmů býval často trailer lepší než samotný film. A bohužel, téměř totéž platí i o jeho filmu.

Je bez debaty, že se Sanders má tento styl filmů velmi zevrubně nakoukaný a že se mu podařilo shromáždit talentovaný filmařský tým, který (s omezeným rozpočtem) dokázal dosti věrně napodobit styl předlohy.

To ale nestačí. Tarantinův Death Proof kopíroval grindhouse filmy poměrně věrně, ale byl k nepřežití.

Z těch "původních blaxploitation" jsou už dnes k nepřežití i jejich trailery (nebo vydržíte dívat se dvě minuty na tohle?). Sanders se tudíž rozhodl udělat ze svého filmu současně i parodii, což zdaleka není originální myšlenka: viz I'm Gonna Git You Sucka, Undercover Brother, Hebrew Hammer a další. A humor Černýho dynamita není dostatečně humorný na celovečerní film, přestože má jen něco přes 80 minut a přestože do něj Sanders pro každý případ zamíchal ještě kung-fu. Jsou v něm desítk dobrých vtipů a několik hystericky epických, to ano. Na druhou stranu v něm jsou mnohaminutové pasáže, během kterých se nikdo v celém velikém sále nezasmál ani neuchechtl.

Je to škoda, protože výprava, technické zpracování a hlavní představitel (Michael Jai White - hrál Spawna) nemají daleko k dokonalosti.

Mnohem lepší poctou vymřelému žánru byl dnešní film Cover Girl (Děvče z titulní stránky), který je natočen jako pocta starým hollywoodským muzikálům.



Zásadní rozdíl mezi Černým dynamitem a tímto filmem spočívá v tom, že Děvče z titulní stránky natočil pro mě zcela neznámý Charles Vidor (pseudonym nějakého Maďara?) přesně tak, jako kdyby šlo o mnoho desetiletí starý film (včetně starého loga Columbia Pictures), aniž by si z něj dělal jakýmkoliv způsobem legraci - a o to vtipnější a roztomilejší to celé je. Nejen, že film má typicky dobově stupidní námět a scénář (chudá umělkyně se přes noc stane slavnou a je zmítána mezi světem bohatých a pravou láskou), ale jsou v něm i mnohá taneční a pěvecká čísla, která jako kdyby vypadla ze Zpívání v dešti nebo něčeho podobného, starého.

Je nutno vyzdvihnout i debutující hlavní představitele: Nějakého Genea Kellyho (vizuálně velmi podobný týpek jako ten chlapík ze Zpívání v dešti) a Ritu Hayworthovou (pravděpodobně pseudonym podle jedné z novel Stephena Kinga): Ti lidé opravdu hrají, mluví, zpívají a tančí přesně jako se to dělal před šedesáti lety a díky tomu, že ani na chvíli nevypadnou z role, a nezačnou se chovat jako v parodii z 21. století, je tento film tak vtipný a současně dojemně retro. Nemůžu se dočkat, co podobného tihle lidé natočí!

P.S: Jedinými dvěma historicky nerealistickými drobnostmi jsou opravdu přehnaně násilné všudypřítomné odkazy na to, že kolem zuří válka (po chvíli to přestane být vtipné) a triková scéna, ve které Kelly tančí se svým duchem za pomoci digitálního maskingu a naprogramované pohyblivé kamery. Něco tak dokonalého by se samozřejmě za použití trikových technologií z poloviny minulého století nedalo natočit...