Operace Dunaj - 40%

Brzy ráno 21. srpna 1968. Starý polský tank, přezdívaný "Beruška", zabloudil se svou čtyřčlennou (polskou) posádkou někde u hradu Trosky a v malé vesnici vrazil do zdejší hospody, čímž překvapil asi tucet štamgastů, kteří zde dojížděli po celonoční oslavě. Co teď? Tank rozbitý, Poláci ztracení, nenávist a jazyková bariéra velká.



Jde o česko-polský film, na který jsem se docela těšil, protože mi základní premisa přišla přišla zajímavá a s velkým potenciálem. Špičkoví polští herci a špičkoví čeští herci, každý hovořící svým jazykem (ti druzí jsou otitulkovaní) a hořká komedie z doby "Mezinárodní přátelské pomoci". Mělo to potenciál, mělo...

Bohužel, režisér je polský debutant, který film natočil podle své vlastní divadelní hry, což je brutálně vidět. Jakmile se má dít něco trochu složitějšího než "pár lidí spolu rozmlouvá v jednom lokále", má obrovský problém dát tomu nějakou soudržnost, což občas vede až k úplně bizarním scénám, třeba když tank odjede (má to být navždy), za chvíli se ozvou hlasité zvuky a střelba, pak se tank vrátí a všichni ho najednou radostně vítají a křičí, jak to bylo super, aniž by věděli, kde ten tank byl, co tam dělal, proč se vrátil a kdo na koho střílel (my jako diváci jsme to viděli, ale nikdo z těch vítajících ne). Nebo když je jeden štamgast cca. 12 hodin zamčen na záchodě a je v bezvědomí, ze kterého se probudí přesně v okamžiku, kdy si ostatní uvědomí, že ho 12 hodin neviděli, zařve "jsem tady!" a upadne opět do bezvědomí. Nebo když tentýž štamgast opilecky křičí, že umírá, tak mu ostatní okamžitě vystrojí pohřeb a nosí ho na marách, aniž by se třeba přesvědčili, jestli opravdu umírá nebo je jenom ožralý...

Také musím přiznat, že mě moc nebavilo nic, co se týkalo polské osádky tanku (případně ostatních polských vojáků, kteří jsou někde jinde v Čechách a s příběhem mají pramálo společného) a vadilo mi, že ti dobří čeští herci jsou využíváni převážně jako křoví, které má především vyjukaně koukat a pak najednou začít Poláky milovat.

Obávám se, že se režisér pokoušel kopírovat Menzelovu absurdní poetiku, nebo - ještě hůře - mu s tím kopírováním pomáhal sám Menzel, který ve filmu hraje a je uveden v titulcích jako "režijní poradce", nebo něco podobného. Každopádně to dopadlo špatně a posledních 15 minut, které zřejmě mají být dojemné, je tak neuvěřitelně strašných (chtěl bych napsat "jako z Marsu", ale výstižnější bude "jako z Vídně"), že kdyby takový byl celý film, bylo by to čistých nula procent.