Proroctví [Knowing] - 80%

Nicolas Cage hraje profesora, jehož syn nalezne papír, na kterém je dlouhá série čísel. Záhy zjistí, že v těchto čísel jsou zakódována různá neštěstí za posledních padesát let: Jejich data, počty obětí a zeměpisné souřadnice. Záhada je v tom, že čísla na papír byla naprosto jistě napsána před padesáti lety. A poslední tři katastrofy se mají stát během několika následujících dní a syna začne sledovat partička strašidelných pánů...



Toto video není trailer na Proroctví, neboť všechny trailery na Proroctví, které jsem na Internetu našel, jsou extrémně dementní v tom, že obsahují některé velmi zásadní záběry z filmu, které mají být překvapivé, a snaží se z filmu dělat něco úplně jiného, než je (například trikovou podívanou, což skutečně není). Pokud uvažujete, že na film půjdete, pokuste se nevidět předem žádné trailery, nebavit se o něm s přáteli a nic o něm nečíst (tady se pokusím nespoilerovat).

Proroctví je totiž skvělé v tom, jak je nepředvídatelné. Obsahuje elementy všemožných filmových žánrů a i když jsem si několikrát myslel, že už konečně mám jasno v tom, na co se vlastně koukám, filmaři mě znovu a znovu překvapovali, a přitom to nepůsobilo dementně a když to nakonec do sebe všechno zapadlo, měl jsem pocit uspokojení, že se tvůrcům podařilo mezi těmi tisíci ostatních filmů být originální a přitom neklesnout k úplné demenci. Jak hrozně vzácné tohle dneska je a jak je to osvěžující, když ve dvou třetinách filmu ještě pořád vůbec netušíte, co bude dál a na jaký žánr se vlastně díváte!

Režisér Alex Proyas toho natočil velmi málo (pokud nebereme v potaz reklamy a videoklipy), ale vždy dokázal maximum (nebo ještě více) i když scénář nebyl nic moc a před koncem mu umřel hlavní představitel (Vrána), nebo mu studio kecalo do práce (Dark City / Smrtihlav, Já, robot). I v případě Proroctví platí, že kdybych ten příběh četl na papíře, pravděpodobně bych si pomyslel "to je strašná hovadina, to se nedá natočit tak, aby to nebylo k smíchu". Nicméně Proyas to natočil tak, že to k smíchu není (skoro vůbec). A to přesto, že se ve scénáři střídají nejen všemožné žánry, ale také velmi chytré myšlenky s velmi nechytrými. Za zmínku také stojí, že film byl relativně laciný, ale přesto ho Proyas (který ho sám produkoval) natočil tak, že budete párkrát překvapeni velkolepostí a technickou kvalitou toho, co na plátně vidíte.

Kromě nic moc scénáře mi také trochu vadil Nicolas Cage, který pro roli citlivého profesora nebyl zrovna nejvhodnější. Vlastně už je to dost let, co jsem ho viděl v nějaké roli, pro kterou byl vhodný. Opět bod pro Proyase, že ho dokázal ukočírovat a sestříhat tak, že je trapný jenom chvílemi a filmu to moc nevadí, přestože jde o hlavního hrdinu.

Takže: Pokud máte rádi originální náměty ve zpracování talentovaného profesionála, vzhůru do kina. A přimlouval bych se, aby někdo Proyasovi dal na příští film 200 milionů a nekecal mu do toho, co s nimi udělá...