Protektor - 90%

Konec 30. let minulého století v Praze. Emil Vrbata (Marek Daniel) se stává úspěšným rozhlasovým hlasatelem, zatímco jeho žena (Jana Plodková) přestává být filmovou hvězdou, neboť vyjde najevo její židovký původ. Emil se ale nehodlá manželky vzdát a chce být jejím "protektorem" i nadále, v dobrém i zlém. Po několik let. Až číše přeteče, zasáhne osud, cosi se zlomí atd. atd...



Název a dějová osnova filmu naznačují jakousi souvislost filmu s atentátem na Říšského protektora, což je ale značně zavádějící. Ke konci filmu sice k této události dojde (aniž by se na ní některá z postav nějak podílela), ale je to jen jakýsi poloanonymní deus ex machina, který dá do pohybu jisté události, kterými film vyvrcholí.

Vyloženě se nabízí srovnání filmů Protektor a Normal. Oba to jsou historické filmy, volně implementující skutečné události, ale jejich těžištěm jsou mezilidské vztahy, nikoliv historické reálie. A oba se snaží o originální (agresivně nedobovou) audiovizuální stylizaci, která je tak výrazná, že se vlastně stává vyprávěcím prvkem. Natočit něco podobného je velmi těžké a tvůrcům Protektora se to podařilo podstatně lépe, než Júliu Ševčíkovi. Co do technických aspektů jsou oba filmy srovnatelné (tj. velmi výrazně nad českým průměrem), ale Protektorovi se mnohem lépe podařilo vytvořit poloabstraktní atmosféru (za pomoci mnoha a mnoha obrazových i zvukových fíglů), která je fascinující do té míry, že ani příliš nevadí, že je děj poměrně řídký.

Film samozřejmě obsahuje dějovou linii, související s dobou, ve které se odehrává. Dojde tudíž na problémy židů i na problémy s kolaboranty. Mnohem zásadnější mi ale připadal příběh vztahu dvou hlavních hrdinů, který by byl dostatečně hutný i kdyby se odehrával v normální době mezi normálně žijícím párem. To, že jeden nebo oba hrdinové mohou skončit v koncentračním táboře, mu samozřejmě na hutnosti ještě přidává.

Nedá se ale svítit, hlavní devizou filmu je jeho výtvarná podoba. Nejde jen o bezchybnou a jistě velmi náročnou výpravu, kdy jsou kvůli pársekundovým záběrům velmi věrně rekonstruovány velké části ulic (nebo romatický přeslazený "film ve filmu" ve stylu Oldřicha Nového & company). Nejde jen o hudbu od "Midi Lidi", která zní jako laciné Casio Marka Mothersbaugha, a přesto sedne k příběhu ze 40. let. Nejde jen o abstraktní animace, kombinující živé herce stylem, jaký používal Terry Gilliam při ploškové animaci. Jde o to, že to všechno sedne dohromady, nepůsobí to jako exhibicionismus, má to svou logiku a vytváří to nějaký celek, na který je zajímavé se dívat.

A takových filmů vzniká v naší zemi opravdu málo.

P.S: A prasáci navíc jistě ocení, že na rozdíl od Veni, vidi, vici Sandra Nováková (ve vedlejší roli) v tomto filmu předvede krátký full frontal!