Gamer - 40%

Blízká budoucnost. Vysílá se populární hra, ve které po sobě střílejí (ostrými) reální živí vězňové, ovšem ovládaní dálkově svými "hráči". Kdo vyhraje dostatečný počet kol, dostane svobodu. Hlavnímu hrdinovi (Gerard Butler) zbývá vyhrát poslední kolo, ale zapletou se do toho povstalci, kteří mu prozradí, že pravidla nejsou fér a umožní mu poprvé promluvit s jeho "hráčem" (mladým klukem).



Pánové Neveldine a Taylor (oba díly Cranku) natočili směs Running Mana, Rallye Smrti a Náhradníků s Brucem Willisem (v našich kinech za pár dní, recenze na FFFILMu pozítří). Bohužel se ukazuje, že pánové neumějí natáčet jiným stylem než předvedli v Cranku.

To znamená, že akční scény v Gamerovi jsou podobně nepřehledné a epileptické jako v Cranku. A oba díly Cranku se mi dost líbily, protože to byla zcela záměrná ptákovina. V Gamerovi se Neveldine a Taylor pokoušejí o hlubší poselství, chtějí ukázat, jak zrůdná je taková civilizace, a padají při tom strašlivě na hubu, protože těžko můžete ukazovat, že je něco zrůdné a přitom se snažit, aby to působilo akčně cool.

Gerard Butler je slušným prototypem akčního hrdiny se srdcem na pravém místě, ale další herci (Kyra Sedgwicková, John Leguizamo, rapper Ludacris) jsou vesměs strašní a nevypadá to, že by to byla pouze jejich chyba.

Za zhlédnutí nakonec stojí jen pár pochopitelných minut efektně sestříhané akce (viz některé záběry v traileru) a hrstka okamžiků, které jsou tak neskutečně ujeté, že získávají jakousi nadčasovou absurdní zajímavost (padouch začne v nejvypjatějším okamžiku zpívat a tancovat).

Není pochyb, že tvůrci mají řemeslný talent pro jistý druh materiálu, ale tentokrát si ten druh materiálu vybrali velmi špatně. Pokud vůbec sami chápali, co si vlastně vybrali...