Recenze: Hlad [Hunger] - 60%

Počátek 70. let 20. století, věznice v Severním Irsku...

Film Stevea McQueena (nikoliv toho, co hrál ve Velkém útěku a umřel) má netradiční strukturu: Nejdříve asi 40 minut sledujeme, jak nevesele se žilo členům Irské republikánské armády ve vězení Maze, pak sledujeme asi čtvrthodinový nepřetržitý záběr, jak si jeden z nich (Bobby Sands) povídá s knězem o tom, že chystá hladovku, a pak zbytek filmu sledujeme průběh té hladovky (prakticky úplně bez dialogů). A pak závěrečný titulek o tom, že hladovka splnila svůj účel.

Steve McQueen začínal s "video artem" a toto je jeho první celovečerní film. Je bez debat, že McQueen je obrovsky talentovaný člověk. V Hladu není snad jediná scéna, která by nebyla působivá, perfektně zahraná, ozvučená atd. atd...

Druhá věc ale je, že po skončení filmu nemám vůbec o čem přemýšlet nebo dělat si na něco názor, necítím se nijak poučený nebo povznesený neby vystrašený (a v rámci kompletnosti dodávám, že se samozřejmě necítím ani pobavený). Kdyby mi něco takového převedl student filmové školy jako svou závěrečnou práci, řekl bych "Skvělé cvičení, ten možná hoch něco úžasného dokáže! A teď ať konečně něco natočí!"

Proč to?

Zaprvé: Film Hlad neobsahuje téměř žádné informace o pozadí všech těch bouřlivých událostí. Víme, že hrdinové sedí za terorismus, ale ani v nejmenším netušíme, čeho se měli dopustit a jestli se toho dopustili. Většina filmu je tudíž jen jakási etuda na téma "Nepřizpůsobiví vězni poznávají, co se děje nepřizpůsobivým vězňům." Ale i taková etuda by se jistě mohla stát základem velmi zajímavého filmu!

Za druhé: Vězňové jsou tedy uvězněni, neprojevují nejmenší lítost nad svými činy a jsou extrémně nepřizpůsobiví. Nejen, že odmítají lepit pytlíky a stříhat se, ale mají zdi cel pomazány odshora dolů centimetrovou souvislou vrstvou svých výkalů (což samozřejmě udělali ze svého svobodného rozhodnutí). Což ve mě nevzbuzovalo ani ten nejmenší soucit s nimi. Spíš jsem litoval ty chudáky dozorce, většině z nichž je nějaká politika ukradená a kteří ty cely musel čas od času uklidit...

Za třetí: Po 40 minutách neslušného chování z obou stran (kdy se z pochopitelných důvodů vždycky naposled smějí dozorci a vězňové krvácejí) dojde k výše zmíněnému rozhodovru a hladovce, u nichž jsem postrádal nějakou souvislost s tím, co se dělo před tím. Došlo k té hladovce proto, že se dozorci nechovali podle Ženevských konvencí? Proto, že vězňům bez dovolení uklízeli hovna?? A opět: Dokážu si docela představit celovečerní film o tom, že se nějaký člověk z nevyřčených pohnutek rozhodne pro hladovku a provede ji, ale tady jsem se před ní musel dívat na 40 minut násilí, které odsouzeného možná neovlivnilo, možná ovlivnilo, ale každopádně netušíme jak (a nezačal jsem to tušit ani když jsem věnoval kus svého času studiu historických fakt).

Za čtvrté: Steve McQueen evidentně straní vězňům (jen pár minut se věnuje traumatům dozorců) a přesto, když jsem uprostřed filmu slyšel proslov Margaret Thatcherové (viz trailer výše), ztotožnil jsem se s ním a divil jsem se, jak může někoho napadnout, že by vrazi a atentátníci mohli být politickými vězni. Je možné namítnout, že bych to mohl chápat jinak, kdybych lépe znal historické souvislosti, nicméně skutečně jsem v tomto případě fandil Margaret Thatcherové proti hlavnímu hrdinovi filmu, což na 99% to nebyl autorův záměr a já nečekal, že někdy v životě budu v něčem na straně Margaret Thatcherové... :(

A za páté: Film se nebezpečně (pro mě) blížil hranici toho, čemu říkám "artfilm". T.j. obsahoval hezky komponované záběry, trvající minuty, aniž by přinesly jakýkoliv vývoj děje, informaci pro diváka, nebo jiný pocit, než přineslo jejich prvních 20 sekund. Což je ale samozřejmě subjektivní a nemálo diváků se naopak v takovýchto scénách vyžívá...

Z velmi podobného soudku byl nedávný film Baader Meinhof Komplex, který se mi líbil nesrovnatelně víc, byl dvakrát delší a přesto mi utekl mnohem rychleji. Ale fakt se těším, co dalšího McQueen natočí...