Ulovit miliardáře - 10%

Nová česká komedie Tomáše Vorla o miliardáři, na kterého jiný miliardář upeče podfuk:



Předem bych asi měl upozornit, že pokud někomu z vás tento trailer připadá jakýmkoliv způsobem "dobrý", "zajímavý" nebo něco podobného, tak se jeho vkus zcela zásadně rozchází s mým a neměl by mé následující recenzi přisuzovat jakoukoliv váhu. A to nemyslím nijak ironicky a nechci tím nikoho urážet. Pouze vás upozorňuji, že pokud vám jakýkoliv element tohoto traileru (např. herecké výkony, dialogy, hudba, tempo) nepřišel hrozný (a jistě je nenulový počet takových lidí, například tvůrci tohoto filmu), pak tuto recenzi prostě ignorujte, protože z vašeho pohledu musí být naprosto zcestná, stejně jako je z mého pohledu zcestný váš vkus.

Tak, a teď pro vás ostatní...

Co o tomto filmu psát? Začněme snad otázkou: Jak se něco takového mohlo stát? Jak mohl Tomáš Vorel, režisér, scenárista a producent, který napsal, režíroval a produkoval nenulové množství slušných filmů, stvořit TOHLE?!

Začalo to scénářem, který si můžete kompletně přečíst zde. Výsledný film se sice od tohoto scénáře v mnoha konkrétnostech liší, ale jeho ducha a (ne)smysl vystihuje celkem věrně. Vznikl na motivy knihy, kterou jsem nečetl a nikdy v životě určitě číst nebudu (ani za hodně peněz), takže nevím jestli jeho kreténismus je původní nebo přejatý z předlohy. Faktem ale zůstává, že na základě tohoto scénáře Vorel dostal grant Fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie!!! Nevím kolik ten grant byl, ale pokud více než 1 Koruna, něco někde není v pořádku.

Takže: Patrik Grossmann (Tomáš Matonoha) je miliardář a megapodnikatel, který se chlubí tím, že je mezi nejbohatšími lidmi světa podle časopisu Forbes (a přitom kupodivu neví, jak se název "Forbes" vyslovuje - ne, není to "forbes"). Jednoho dne k němu přistoupí na ulici malý romský chlapec, začne se před ním válet na zemi a křičet "nekopejte mě do hlavy". To vše natáčí skrytý zlý novinář (Radomil Uhlíř), který je zlý, protože je tlustý a zpocený. Tyto záběry pak jsou počítačově upraveny, aby to vypadalo, že Patrik cikáně fackuje a kope do něj, a výsledná stopáž má být použita k jeho vydírání, aby nemohl zprivatizovat "Komercionální banku".

Za celým vydíráním stojí miliardář Lehký (Jiří Mádl), který se neštítí ničeho, zná každého a je geniální. Při vší té genialitě mu ale nedošlo, že by možná bylo logisticky jednodušší natočit herce, jak kope do cikáněte a pak mu dodělat Matonohovu hlavu, ale možná se nevyznal v digitálních tricích. Vzhledem k tomu, že mu úplně všichni zobou z ruky a bez problémů rozkazuje vysoce postaveným policistům nebo rozhoduje o pádech vlády, je s podivem, že osobně chodí do nějaké barabizny za smradlavým novinářem, kterého nutí natáčet falešné videozáznamy, místo aby to vyřešil nějak triviálněji, například nechal Grossmanna zastřelit, ale na to je asi... příliš inteligentní.

Grossmann je ovšem také geniální, a tak se rozhodne bránit proti tomuto očerňování jediným logickým způsobem: Koupit televizní stanici a použít ji k propagandě ve svůj prospěch! Což se ale také nějak zkomplikuje.

Ještě jsem pochopil, že Grossmann má syna z předchozího manželství a nyní žije s krásnou, ale tupou modelkou, která dříve píchala Lehkého (nebo ho stále píchá?), a že se do toho nějak zapletou dva zkorumpovaní policisté (Miroslav Etzler, Ester Janečková), kteří spolu snad dříve píchali, ale teď už nepíchají, jenom si občas olizují prsa ze staré známosti. Ale dál už jsem nechápal téměř nic. V jednom okamžiku to pak dokonce vypadá, že Lehký, který je bohatší než Grossmann a k smrti ho nenávidí, se stane jeho zaměstnancem, ale to se mi asi jenom zdálo...

Ve filmu je ještě mnoho dalších postav, které měly být asi důležité (včetně většiny přeživších členů divadla Sklep), ale o těch vám nejsem schopen nic říct - zkuste si přečíst scénář, pokud na to máte sílu. Je v něm spousta míst, o kterých si autoři zřejmě mysleli, že jsou břitkou satirou, sekající až do masa a odhalující naši pokřivenou morálku a zkorumpovanost společnosti, ale přitom mají sofistikovanost výblitků dělníka z ČKD, který do internetové diskuze pod zprávu o lavině v Tatrách napíše komentář "Tohle by se za bolševika nestalo, Havel je opilec a narkoman, Bubílková na hrad, zrušte poplatky!"

Když jsem se tak zamýšlel nad stavbou námětu a scénáře, napadlo mě, že tento film možná chtěl být něčím jako Klubem rváčů! Všichni jeho hrdinové jsou buď nesympatičtí vychcánci nebo kreténi (většinou ale oscilují mezi obojím). Jsou neustále uráženy rasy i náboženství (kdybych byl rom, žid nebo homosexuál, pravděpodobně bych byl uražen mnohem více než po zhlédnutí Borata nebo Bruna). Hrdinové občas strašně přehrávají, občas se uprostřed scény podívají do kamery a začnou mluvit k divákovi, jindy zase ŘÍKAJÍ VĚCI S FILOSOFICKOU HLOUBKOU, například o duších židů, umučených v koncentrácích!!! A těsně před tím a potom Šteindler a Čtvrtníček Vávra sklepácky groteskově hýkají, protože jsou hloupí / zhulení / veselí... Z toho všeho by možná David Fincher dokázal něco zajímavého vykřesat - se svými režisérskými zkušenostmi a kvalitními herci.

A mnoho herců z Miliardáře známe z jiných filmů, ve kterých byli dobrými herci! Zde ale nikdo takový není. Dalo by se říct, že Mádl je nejméně strašný ze strašných, ale i na něm je vidět, že vůbec nemá představu, co by s tou hroznou rolí a s těmi hroznými dialogy měl dělat, a že už se víc šklebit opravdu nemůže, i když by to po něm režisér tolik chtěl. Naopak nejstrašnější je Kateřina Sedláková, která je sice Miss International v chorvatské soutěži Miss Adriatic Beauty, ale odmítám věřit, že někdy v životě kdekoliv cokoliv hrála (včetně tohoto filmu, ve kterém by měla mít hlavní ženskou roli).

Film byl pravděpodobně dost drahý, má místy nezanedbatelnou výpravu, technicky kvalitní triky (většinou přidělávání neexistujících log na existující budovy) a dalo by se možná hovořit o místy zajímavé práci s digitální (hodně HD) kamerou. Proto dávám tomuto filmu 10%. Ale ve srovnání třeba s takovými nulaprocentími 3D zombiemi mi 90 minut Miliardáře přišlo subjektivně třikrát delších než 80 minut zombií. A opět bohužel platí, že Miliardář není tak strašný, aby jeho sledování vzbuzovalo nějaké masochistické potěšení - i když jsem se při něm několikrát přistihl, že opravdu, doslova a bez nadsázky, koukám na plátno s otevřenou pusou - a nebylo to proto, že by na něm zrovna byl něčí penis.

Můžete mít pocit, že jsem zahořsklý a zaujatý proti tomuto filmu. Tento pocit je zcela správný. Opravdu jsem proti tomuto filmu zahořklý a neobjektivně zaujatý. Ale až od té chvíle, kdy jsem měl to neštěstí ho vidět. Nikoliv proto, že bych nenáviděl Tomáše Vorla nebo že mi Kateřina Sedláková nedala.