Recenze: Avatar - 90%

Rok 2154, planeta měsíc Pandora. Jake Sully (Sam Worthington, Terminator Salvation) je zchromlý na obě nohy, ale dostal v tomto divokém novém světě šanci. Americká armáda (přesněji: soukromí kontraktoři) zde těží vzácný nerost, ale jeho největší ložisko je pod sídlem třímetrových ocasatých mimozemšťanů Na'vi. Za účelem jejich analýzy a vysídlení byli geneticky vytvořeni avatáři, kteří jsou dálkově ovládáni myšlenkami lidí. Jednoho z nich měl původně "pilotovat" Sullyho bratr, ale ten zemřel, a Sully ho má zastoupit, vetřít se na tři měsíce mezi Na'vi a zjistit, jak na ně. Za to dostane nové nohy.



Avatar Jamese Camerona je spíše fantasy, než sci-fi. "Jakesully" (to je jeho nové domorodé jméno) prožívá mezi pohádkovou faunou a flórou dobrodružství, která by se bez větších úprav dala zamontovat do Pána prstenů. Cameron má sice všechno poměrně logicky vědecky ošetřeno ("To nejsou kouzla, to jsou neuronová vlákna stromů!"), ale důraz je kladen spíše na jednoduchou love story s ekologicko-antikoloniálním poselstvím ve stylu Pocahontas nebo Tance s vlky, než na hardcore sci-fi. Hardcore sci-fi se sice dočkáme také (film má přes 160 minut!), ale je rozhodně v menšině. Čehož je mi trochu líto, protože detailní promyšlenost celého světa je evidentní a já bych hrozně rád měl k dispozici například uživatelský manuál těch bojových robotů (a vsadím se, že ho Cameron má někde schovaný).

Z technického hlediska je ovšem Avatar něco těžko uvěřitelného. Jak je možné, že CGI v tomto filmu vypadá o tolik lépe, než ve všech ostatních případech, kdy se filmaři snažili o realistické digitální lidi (tím myslím tebe, Zemeckisi!)? Jak je možné, že tentokrát herci mohou bez problémů úplně normálně hrát a jejich herecký projev se realisticky promítá do neexistujících postav, které nevypadají jako lidé, ale přesto podávají lidské herecké výkony? Je pravda, že se ledacos dá omluvit tím, že nikdo neví, jak se doopravdy pohybují třímetroví humanoidi na planetě se sníženou gravitací, ale drobné nedokonalosti jsou jen vzácnými výjimkami a naprostou většinu filmu zcela zapomenete na to, že 99 procent věcí na plátně před vámi v reálu nikdy neexistovalo. Úplně největší radost mám ve spojitosti s tímto filmem z toho, že za 10, nejpozději 20 let si bude moci něco podobného natočit téměř kdokoliv doma v obýváku.

3D je plně funkční, oči z něj nebolí, ale je spíše "třešničkou na dortu" a možná dám přednost 2D verzi, která bude mít lepší světlost plátna (zatím jsem ji neviděl). A navíc, všechny 3D kopie jsou u nás dabované.

Jediná věc, která mě občas vyloženě iritovala, byla hudba Jamese Hornera, která rozhodně je profesionální a dobře fungující, ale jako sběratel soundtracků jsem si neustále říkal "Ach jo, zase někdo vykrádá Hornera, a ne moc nápaditě". Je velice prvoplánovitá, "in your face", a kromě Glory a Tróje vykrádá pochopitelně především Titanic:



Přes všechna ta kritická slova je nepopiratelné, že Avatar je nejen řemeslně precizní, ale i z dramatického a režijního hlediska výborně natočený film. Ale nevtáhl mě do sebe takovým způsobem, jako třeba District 9 (se kterým má Avatar ledacos společného, i když byl desetkrát dražší). Při Avataru jsem si místo dojímání několikrát říkal "No jo, vypadá to všechno úžasně, ale proč se nevykašlal na třímetrové Šmouly a nenatočil Vetřelce 5 vs. Terminátor 5 vs. MechWarrior? - do 18 nepřístupno, pochopitelně." Hmm, to byla samozřejmě řečnická otázka...

P.S: Český dabing je lepší, než jsem se obával, ale kosmický mariňák prostě nemůže mluvit česky. Bohužel, titulkované kopie jsou pouze v 2D a jen v několika málo kinech.