It was a very good year!

Někteří z vás si na základě mého včerejšího PF mysleli, že jsem snad byl s uplynulým rokem nějak nespokojen. Kdepak...

It was a very good year!

A je to tady zase...

A vy před tím neutečete...

Recenze: Cizinec [The Tourist] - 40%

Americký nesmělý a trochu ujetý profesor matematiky Frank Tupelo (Johnny Depp) si jede odpočinout do Benátek. Ve vlaku ho agresivně sbalí krásná a dle všeho bohatá Elise (Angelina Jolieová), která ho pozve k sobě do luxusního hotelu atd...

Frank ovšem neví to, co my víme od samotného počátku filmu: Elise dostala ještě v Paříži dopis od svého milence, špičkového lupiče a podvodníka Alexandra, ve kterém stálo: "Nasedni do vlaku do Benátek, najdi tam někoho, kdo je mi postavou podobný a drž se ho, aby si policie myslela, že jsem to já". Policie sice po pár hodinách odhalí, že Frank není Alexandr nýbrž učitel matematiky, ale brutální mafián, kterému Alexandr ukradl pár miliard, se se svými gangstery vydává do Benátek, aby z domnělého Alexandra (tj. z netušícího Franka) ty peníze získal zpět. (S Frankovým obličejem nemá problém, protože ví, že Alexandr prodělal drahou plastickou operaci.)

Takže dojde k tomu, že po Frankovi jdou gangsteři, Interpol to sleduje a vyčkává, zatímco Elise začíná cítit k Frankovi jakési hlubší city, ale přitom stále miluje Alexandra, který se s ní má setkat na luxusním benátském plese...



Především mě velmi překvapilo, že oba hlavní představitelé byli nominováni na Zlatý globus v kategorii "komedie". Ne že by neměli slušnou chemii, ale rozhodně by mě nikdy nenapadlo označit tento film za komedii. Co do humoru se Cizinec drží někde mezi libovolnou bondovkou a libovolnou bourneovkou. Tím nemyslím, že by byly vtipy špatně natočené, ne. Ve filmu prostě skoro žádné vtipy nejsou a být nemají. Vzpomenu si snad jen na humor, spočívající v tom, že si Frank několikrát splete jazyk a snaží se s Italy mluvit španělsky. A scénu, kdy běží po střeše v pyžamu, pak skočí na tržiště a nešikovně srazí policistu do řeky...

Možná má humor vyplývat z toho, že jsou všechny ty zrady, spiknutí a fádní akční scény poněkud přitažené za vlasy a není možné je brát vážně? Ovšem přitaženost za vlasy není o nic větší než v Salt, libovolném Bourneovi, Bondovi nebo Jacku Ryanovi...

Takže opravdu, upřímně nechápu, proč by Cizinec měl být komedie. Ale to vám vlastně může být jedno...

Hlavní hrdinové mezi sebou mají slušnou chemii a jen díky nim film není vyložená blbost. Kdykoliv Depp rozehraje svého "mírně retardovaného profesora" a Angelina svou femme fatale, je to jistým bazálním způsobem osvěžující a divák je vděčný, že se nedívá na Ryana Reynoldse a Megan Foxovou, například...

Všichni samozřejmě víme, že Benátky jsou malebné město (důkaz 1, důkaz 2) a filmaři to umějí náležitě podat. Většina scén se ale odehrává v interiérech, takže škoda.

Největší překvapení je ale jméno režiséra Floriana Henckela von Donnersmarcka. Tento pán natočil skvělé drama Životy těch druhých, které bylo napínavé, působivé, plné vizuálních nápadů a hereckých koncertů. Po ničem takovém není v Cizinci ani stopa.

P.S: Jde o remake francouzského filmu se Sophií Marceauovou, nazvaného Anthony Zimmer. Podle traileru mi připadá, že ta originální verze měla jaksi větší smysl.

!!! následují SPOILERY SPOILERY SPOILERY !!!

Tak co? Když jste si to všechno přečetli, napadlo vás, jaké překvapení se ve filmu skrývá?

Frank ve skutečnosti JE ALEXANDR. Pomocí plastických operací a peněz ze sebe udělal nesmělého amerického úředníčka.

Elise ve skutečnosti JE AGENTKA SCOTLAND YARDU, která měla posledních několik let Alexandra sledovat, ale zamilovala se do něj. Teprve na konci filmu zjistí, že ten muž, se kterým strávila posledních pár dní, je tentýž, kterého několik let milovala a žila s ním. Frank/Alexandr je evidentně skutečným mistrem převleků.

Ve světle těchto odhalení vypadají všechny předchozí dramatické zvraty filmu najednou ještě mnohem přitaženější za vlasy než předtím...

Nakonec Alexandr ve své genialitě všechno zaonačí tak, že Interpol zabije gangstery, kteří po něm jdou, on zaplatí Interpolu těch pár set milionů pro které ho hledá (takže ho hledat přestane) a s většinou zbývajících gangsterových peněz (a s Frankovým "hnusným ksichtem") odjíždí z Benátek s Elise (kterou vyhodili od policie) vstříc lepším zítřkům (na plachetnici).

Retro recenze: Hřiště snů [Field of Dreams] - 100%

Vzhledem k vánočnímu rozpoložení nastala pravá chvíle věnovat se některým starším filmům, které mi přirostly k srdci a značná část českých diváků vůbec neví o jejich existenci. Ten dnešní, z roku 1989, se navíc k sentimentalitě Vánoc výborně hodí.

Ray Kinsella (Kevin Costner) je 35letý začínající farmář, který má kukuřičné pole v americké Iowě, kde žije s manželkou (Amy Madiganová, v reálném životě manželka Eda Harrise) a malou dcerkou. Jednoho dne, uprostřed kukuřice, uslyší Ray neznámý hlas, který šeptá "If you build it, he will come". Posléze mu svitne, co tato věta znamená: Pokud Ray vytrhá svou kukuřici a postaví místo ní (uprostřed neosídleného venkova) baseballové hřiště, přijde si na něj zahrát slavný baseballový hráč "Shoeless" Joe Jackson, který je několik desetiletí po smrti. Ray skutečně hřiště postaví (všem je pochopitelně za blázna) a "Ponožka Joe" (Ray Liotta) skutečně vyleze z kukuřice...



V tuto chvíli bych měl asi rychle napsat několik důležitých věcí:

1) Nedělám si z vás legraci, film je opravdu o tom, o čem jsem napsal.
2) Nedělám si z vás legraci, film je opravdu super, přestože mě naprosto nezajímá baseball a nemám rád Kevina Costnera.
3) Pokud si ho budete shánět, dejte si pozor na přesný název:

(Dva spolu nijak nesouvisející filmy s podobnými českými názvy - oba s Kevinem Costnerem, oba o baseballu.)

Před několika lety probíhala akce nazvaná "Pražská filmová akademie", v rámci které jsem měl přednášku a projekci na téma "Sci-fi a fantasy filmy" a při ní jsem účastníkům promítl právě tento film, který považuji za čistokrevnou fantasy a řadím ho mezi své tři vůbec nejoblíbenější filmy (spolu s Nightmare Before Christmas a Dead Ringers - o těch někdy příště).

Hřiště snů (v původním názvu slovo "field" samozřejmě znamená jak "hřiště", tak "pole") je dost nevděčným filmem na recenzování, protože jeho prvotní půvab spočívá mimo jiné v tom, že naprosto netušíte, co se ve kterou chvíli stane. To bych ale o něm nemohl nic napsat. Takže buďte připraveni na "spoilery", které by vám ovšem neměly bránit vidět film opakovaně, znovu a znovu.

Všechno to, co jsem napsal v úvodu (farmář uslyší hlas, postaví hřiště, objeví se mrtvý baseballista) se totiž stane během první cca. čtvrtiny filmu, a dál je to ještě mnohem zvláštnější. Neviditelný "Hlas" (v titulcích uváděn jako "The Voice = Himself") totiž dává Rayovi další kryptické instrukce, konkrétně "Go the distance" nebo "Ease his pain" a Ray se je snaží dešifrovat, jezdí napříč USA, aby splnil přání "hlasu", hledá různé lidi (mimo jiné Jamese Earla Jonese a Burta Lancastera v jedné z jeho posledních rolí) a v průběhu toho "sees dead people". Klíčové je, že až do téměř úplného závěru není nic vysvětlováno, Ray se příliš nepídí po pointě toho všeho a pouze si "užívá magie", protože je to magický pocit. Což se dá říct o celém filmu. Podobné věci kdysi točil Frank Capra, ale nevzpomínám si na nic podobného po Hřišti snů.

Hřiště snů je magické podobně snovým způsobem jako Cesta do Fantazie, ovšem na rozdíl od Miyazakiho animáku je magie dosaženo bez použití fantastických scenérií, pohádkových bytostí a efektních kouzel. V Hřišti snů je pár sekund kvalitních triků od Industrial Light & Magic, ale jde o triky téměř neznatelné: Například když někdo odejde do kukuřičného pole, trik je využit k tomu, aby ten odchod vypadal jen o trošičku podivněji, než vypadá normální člověk odcházející do normální kukuřice. Je to téměř podprahové a pokud film sledujete v normálním rozlišení na normální televizi, skoro si té decentní prolínačky a motion trackingu nevšimnete. Jen málokterý filmař dokáže používat triky takovýmto způsobem a nepřitahovat na ně pozornost.

Veškerá magie je tudíž vytvořena především za pomoci správně volených a nasvícených záběrů (zamlžená ulice, západ slunce nad polem, farma uprostřed polí a samozřejmě nepatřičné hřiště uprostřed kukuřice), pomocí hereckých výkonů a pomocí hudby a zvuku.

Film režíroval Phil Alden Robinson, kteréžto jméno vám pravděpodobně moc neříká, protože toho v životě moc nenatočil. Možná znáte jeho Slídily (hackerskou komedii s Robertem Redfordem) nebo Nejhorší obavy. Kupodivu i tyto dva jeho filmy se mi velice líbily - mnohem víc, než by se mi "objektivně" měly líbit vzhledem ke svým scénářům a obsazení. Tudíž se velmi těším na jeho připravovaný pseudoživotopis Breta Eastona Ellise.

Scénář Hřiště snů napsal Robinson podle částečně autobiografické (!!!) knihy W. P. Kinselly (ano, stejné příjmení jako hrdina knihy / filmu) "Shoeless Joe". Ta se ovšem od filmu velmi značně liší a především je naprosto nezfilmovatelná. Scénář se jí drží jen velmi přibližně a odvážím se říct, že je výrazně lepší, má pořádnou gradaci a pointu. Jediná změna, které lituji, spočívá v tom, že v knize vystupuje spisovatel J.D. Salinger, kteroužto skutečnou postavu museli filmaři z právních důvodů nahradit smyšleným spisovatelem Terrencem Mannem (James Earl Jones).

Film byl nominován na tři Oscary (nejlepší film, nejlepší adaptovaný scénář, nejlepší hudba), ale žádného nedostal. Vzhledem k roku jeho vzniku (1989) se v našich kinech vůbec neobjevil a na videu / DVD zmizel v záplavě všeho toho, co se po roce 1989 rychle dohánělo. V USA jde ovšem o velmi kultovní záležitost a větu "If you build it, he will come" zná snad každý Američan. A to hřiště v Iowě dodnes stojí a fanoušci filmu tam dodnes pořádají sentimentální akce.

Nabízí se varianta, že Američané tento film tolik žerou proto, že je o baseballu. Jistě na tom bude něco pravdy. "Ponožka Joe" a další hráči totiž skutečně žili a skutečně se jim před mnoha desetiletími stalo to, co se ve filmu řeší (záměrně prohraná liga, jediný odehraný zápas v životě, atd.). Český ekvivalent příběhu by tudíž byl něco jako "Vesničan z Horní lhoty má vizi, tak místo brambor postaví fotbalové hřiště a objeví se mu na něm duch Pláničky". Ale film na mě velice zapůsobil i když jsem o jeho "ukotvení v realitě" nic netušil a dodnes neznám pravidla baseballu, natož abych byl jeho fanouškem (ve filmu je naštěstí moc chápat nemusíte). Hřiště snů je o jiných, mnohem univerzálnějších věcech.

Scénář filmu je velmi riskantní a funguje jen díky univerzálně skvělým hereckým výkonům všech zúčastněných. Ray, jeho manželka i Terrence Mann se prostě chovají tak, jak by se chovali inteligentní, racionální lidé, kdyby zjistili, že se kolem nich dějí věci, které jsou nade vší pochybnost nadpřirozené, a kdyby tu magii nechtěli ztratit. Každý letmý pohled, každé gesto, každá sarkastická poznámka fungují dokonale, a to nejen u lidí, ale i u "duchů" (Ponožka Joe například po vylezení z kukuřice vyzvídá, jestli "je teda teď v nebi, nebo co to má znamenat?"). Umocňuje se to s dalšími zhlédnutími, kdy máte čas všímat si drobností a ocenit, jak má každá zdánlivě nedůležitá věta nakonec svůj logický / emocionální smysl. A ve výsledku je úplně jedno, jestli to všechno způsobil Bůh, masová halucinace nebo Létající špagetové monstrum (film si dává velký pozor, aby explicitně netvrdil ani jedno z toho).

Dokonalost výsledného celku pak doplňuje éterická (a opět téměř podprahová) hudba Jamese Hornera, která se dnes legálně velmi těžko shání (já si koupil originální CD ještě v době, kdy neexistovaly MPtrojky). Některé její pasáže jsou dokonce výsledkem Hornerovy klavírní improvizace, takže nastal problém, když se studio snažilo soundtrack patřičně copyrightovat - protože neexistoval jeho notový záznam.

Varování: Pokud budete film sledovat ve větší skupině lidí a ještě při tom něco jíst / pít, pak hrozí reálné nebezpečí, že si z něj začne ještě před koncem někdo dělat legraci a tudíž si u něj nebudete moci upřímně pobrečet.

Recenze: Profesionální manželka [Potiche] - 60%

Catherine Deneuveová hraje stárnoucí manželku bohatého továrníka, která se rozhodne postavit manželovi lidsky i podnikatelsky, převezme vedení továrny a dá se dohromady se starým tlustým odborářem (Gerard Depardieu).



Profesionální manželka pravděpodobně nemá být "jen tak nějaká normální nenáročná komedie", protože ji natočil Francois Ozon, a ten přece "jen tak nějaké normální nenáročné komedie" netočí. Protože jsem ale příliš přízemní na to, abych pochopil Ozonovy záměry, ohodnotím tento film jako kdyby to byla "jen tak nějaká normální nenáročná komedie":

Film se odehrává někdy v 70. letech a vypadá PŘESNĚ jako kdyby byl v 70. letech natočen! To je nutno ocenit, protože herecké typy, hudba, kamera a podobné věci opravdu věrně emulují tehdejší dobu a podfuk poznáme jen podle toho, že Deneuveová a Depardieu tenkrát nebyli takhle staří. Za to tvůrcům tleskám.

Film je ovšem natočen jako NE MOC DOBRÁ francouzská komedie ze 70. let, námětem trochu podobná třeba Jeden hot a druhý čehý, ale s mnohem slabším scénářem, mnoha nudně protahovanými scénami a s přehnanou dávkou naivního socialismu.

Kdybychom tedy přistupovali k tomuto filmu jako k filmu pro pamětníky, mohli bychom nostalgicky zavzpomínat, že "ano, i takové slabší kousky se tenkrát točily, a má to jistý naivní šarm". Pokud k němu přistupujeme jako k filmu natočenému letos, jde pravděpodobně o sofistikovaný metametahumor pro lidi, kteří rádi rozebírají takovéto filmy. Nikoliv pro lidi, kteří se chtějí pobavit u komedie...

Nominace: Ceny české filmové kritiky

Tisková zpráva ze dne 21. 12. 2010

CENY ČESKÉ FILMOVÉ KRITIKY – nominace vyhlášeny!

V lednu roku 2011 budou poprvé vyhlášeny Ceny české filmové kritiky, jimiž chtějí domácí
filmoví novináři a publicisté ocenit nejlepší kinematografické počiny roku 2010. V těchto
dnech byly sečteny hlasy prvního kola, z nějž vzešly nominace, celkem v 11 kategoriích.

Celkový seznam hlasujících čítá aktuálně 54 osob, letos se hlasování vzdali 3 lidé z důvodu
možného konfliktu zájmu (H. Hejčová, O. Štindl, J. Lukeš). Z vlastního rozhodnutí nehlasuje
dalších 5 publicistů, vzhledem k tomu, že neviděli všechny české filmy a chtějí se zúčastnit
hlasování až v dalších letech, kdy budou mít na přípravu více času. Ve svém prvním ročníku
zaznamenaly Ceny české filmové kritiky vysokou účast - v prvním kole 46 osob, což je více
než 85% hlasujících.

Letos novináři posuzovali celkem 22 hraných filmů, které měly distribuční premiéru a které
včas nahlásily termín distribuční premiéry do databáze Unie filmových distributorů a 13 filmů
dokumentárních.

Nejvíce nominací získal snímek režiséra Radima Špačka Pouta, který si připsal celkem sedm
nominací. Šest nominací získala komedie režiséra Roberta Sedláčka Největší z Čechů, čtyři
nominace má autorský film Jana Svěráka Kuky se vrací.

Ve dvou kategoriích – nejlepší scénář a nejlepší režie - bylo dosaženo rovnosti bodů, proto
byly vyhlášeny čtyři nominace.

NOMINACE (seřazeno abecedně)

NEJLEPŠÍ FILM
Kuky se vrací – producent Biograf Jan Svěrák, režie Jan Svěrák
Největší z Čechů – producent Produkce Radim Procházka, režie Robert Sedláček
Pouta – producent Bionaut Films, režie Radim Špaček

NEJLEPŠÍ DOKUMENTÁRNÍ FILM
Český mír – producent Hypermarket film, režie Vít Klusák, Filip Remunda
Katka – producent Negativ, režie Helena Třeštíková
Nesvatbov - producent Endorfilm, režie Erika Hníková

NEJLEPŠÍ REŽIE
Kuky se vrací – Jan Svěrák
Největší z Čechů – Robert Sedláček
Pouta – Radim Špaček
Přežít svůj život – Jan Švankmajer

NEJLEPŠÍ KAMERA
Hlava, ruce, srdce – Marek Jícha
Kuky se vrací – Vladimír Smutný, Marek Bliss
Pouta – Jaromír Kačer

NEJLEPŠÍ SCÉNÁŘ
Kuky se vrací – Jan Svěrák
Největší z Čechů – Robert Sedláček
Pouta – Ondřej Štindl
Přežít svůj život – Jan Švankmajer

NEJLEPŠÍ PŮVODNÍ HUDBA
Český mír – MIDI LIDI
Občanský průkaz – Petr Ostrouchov, Ľuboš Beňa a Matěj Ptaszek
Pouta – Tomáš Vtípil

NEJLEPŠÍ MUŽSKÝ HERECKÝ VÝKON V HLAVNÍ ROLI
Největší z Čechů – Jaroslav Plesl
Piko – Rostislav Novák
Pouta – Ondřej Malý

NEJLEPŠÍ MUŽSKÝ HERECKÝ VÝKON VE VEDLEJŠÍ ROLI
Habermannův mlýn – Karel Roden
Kajínek – Vladimír Dlouhý
Největší z Čechů - Jiří Vyorálek

NEJLEPŠÍ ŽENSKÝ HERECKÝ VÝKON V HLAVNÍ ROLI
Mamas & Papas – Zuzana Bydžovská
Největší z Čechů - Simona Babčáková
Občanský průkaz – Aňa Geislerová

NEJLEPŠÍ ŽENSKÝ HERECKÝ VÝKON VE VEDLEJŠÍ ROLI
Mamas & Papas – Zuzana Čapková
Občanský průkaz – Kristýna Liška Boková
Ženy v pokušení – Eliška Balzerová

CENA RWE PRO OBJEV ROKU
Ondřej Malý – Pouta
Rostislav Novák, ml. – Piko
Tomáš Řehořek – Piko

Druhé kolo hlasování, z nějž vzejdou definitivní výsledky, bude uzavřeno počátkem ledna,
slavnostní vyhlášení se bude konat 13. ledna 2011 v divadle Archa.

Do Vánoc budou spuštěny nové webové stránky Cen české filmové kritiky
www.filmovakritika.cz, kde kromě statutu, seznamu hlasujících, budou také k dispozici
veřejnosti detailní hlasování novinářů druhého kola, které stanoví definitivní výsledky.

Ceny české filmové kritiky vznikají za podpory Ministerstva kultury, RWE a České filmové
komory.

Recenze: Fotři jsou lotři [Little Fockers] - 30%

Nedokážu nějak dát dohromady, o čem je třetí díl této série. Napadá mě jedině to, že se De Niro domnívá (mylně), že Stiller své ženě (De Nirově dceři) zahýbá s Jessicou Albaovou. To se ale začne dít až někdy v polovině filmu, takže mi nezbývá než kapitulovat a přiznat, že tento film o ničem není a jsou to jenom takové plus mínus vtipné plus mínus související scénky.



Nebyl jsem nijak velkým fanouškem prvních dvou dílů (Fotr je lotr a Jeho fotr, to je lotr). Tentokrát došlo k výměně režiséra a film natočil Paul Weitz, jehož (první) Prci prci prcičky nebo Jak na věc jsou bohužel proti tomuto filmu veledíla.

Nejhroznější bylo, že přestože je film přeplácaný "zaručeně humornými scénkami" a "zaručeně humornými postavičkami", je stoprocentně předvídatelný. Pár sekund po začátku každé scény je jasné, kam a jak se přesně bude ubírat a pokud se náhodou těšíte na to, jak brilantně tito dobří herci tuto scénku ztvární, budete nepříjemně překvapeni.

Velmi záhy jsem upadl do téměř katatonického stavu a bojoval jsem s nudou pomocí úvah jako "Když je v USA odpoledne, nemůže být současně v Evropě ráno". Problém není v tom, že se scenárista nevyznal v časových zónách. Problém je v tom, že film byl tak málo zajímavý, že jsem o takových blbostech vůbec začal přemýšlet.

Výrazně horší než předchozí dva díly mi tento film přišel i kvůli jedné věci, za kterou jeho tvůrci nemůžou, totiž kvůli dabingu (předchozí dva byly titulkované). Když jsem při promítání na chvíli zavřel oči, měl jsem dojem, že poslouchám televizní dabing nějakého druhořadého německého sitcomu, včetně profláklých českých hlasů a naprosto nepřirozeného frázování (pauz uprostřed vět) v zájmu toho, aby to "sedělo na hubu". Což je vlastně v pořádku, protože Fotři jsou lotři je takový hodně špatný sitcom, na který bylo hodně peněz, takže v něm jsou slavní herci (Dustin Hoffman!!, Harvey Keitel!!!!).

Ale... Opravdu Robert De Niro dobrovolně souhlasil s rolí ve filmu, ve kterém se buduje humor pomocí jeho erekce a legračního dětského zvracení? Aha, on ten film produkoval, tak to potom jo...

P.S: A není dobré změnit v českém dabingu rodinu "Byrneových" na "Burnsovy", když je jméno "Byrne" ve filmu několikrát vidět napsané (a v českém traileru jsou "Byrneovi")! Nebo jsem něco nepochopil. Můj omyl! Rodina se nejmenuje Byrneovi ale Byrnesovi, tzn. v českém traileru je výslovnost špatně a v českém dabingu filmu dobře.

Trailer: Terence Malick's Brand New WTF

(Bonus = hudba)

Recenze: Paranormal Activity 2 - 60%

Pokračování (respektive prequel / sidequel) nízkorozpočtového hororu Paranormal Activity má o trochu vyšší rozpočet a více protagonistů (včetně malého dítěte a psa).



Styl filmu je téměř identický jako u jedničky. Rodina (tentokrát větší) v hezkém domě (tentokrát větším), intenzivnější a intenzivnější náznaky něčeho zlověstného (nemluvně breší, pes vyje), pokus o vysvětlení záhady a exorcismus, a pak se něco stane, ale možná taky ne, a rozhodně to není nic ani zdaleka tak explicitního jako třeba v Poltergeistovi (což je dobře, protože takový konec by popřel všechno, co se dělo předtím).

Rozjezd filmu je poměrně dlouhý a strach je několik desítek minut vzbuzován tím, že sledujeme nehybný záběr domácí kamery, a čekáme, CO SE PROBOHA STANE (přičemž se většinou nestane nic, nebo něco bouchne). Teprve po 30 minutách filmu dojde aspoň na mírně posedlý bazénový vysavač, z čehož mají obyvatelé domu legraci. T.j. sledují na vidozáznamu (kvalitním), jak neživý předmět v jejich bazénu dělá věci, které nejsou fyzikálně možné, a mají z toho legraci...??? Problém s uvěřitelností mám jednak při této scéně a jednak při mnoha dalších scénách, kdy se dějí evidentně nadpřirozené věci (např. obrovskou silou se zabouchnou těžké dveře), protagonisté jsou u toho, a jsou pořád až moc v pohodě. Tohle jsou věci, které známe z klasických filmových hororů
a nemají co dělat ve filmu, který se vydává za dokument.

BTW, pro ty natvrdlejší mezi vámi: Paranormal Activity 1 ani 2 opravdu nejsou dokumenty, jsou to normální hrané filmy se scenáristou, režisérem a herci! Opravdu, fakt, věřte mi.

Neřekl bych, že je Paranormal Activity 2 výrazně horší, než první díl. Má ale obrovský problém v tom, že - na rozdíl od jedničky - divák tentokrát tuší, na co jde, a jeho tušení bude stoprocentně naplněno, čímž je zničeno to nejpůsobivější, co na jedničce bylo.

Pokud jste jedničku neviděli, nějaká ta procenta si připočtěte. Ale vlastně ne, protože pak možná nepochopíte konec...

Fan Base: Co pořídit filmovému geekovi k Ježíšku

Pět šílených kamarádek (ano, je to ženský podnik!) otevřelo v těchto dnech specializovaný obchod s filmovými, seriálovými a comicsovými serepetičkami, nazvaný Fan Base. Tzn. obchod typu londýnské Forbidden Planet, který u nás dosud neexistoval, aspoň ne v takovém měřítku a s takovouto specializací (filmové serepetičky jsou jeho jediným sortimentem, nikoliv nějakým "bonusem k Magic The Gatheringu"). Navíc nejde o import náhodného zlevněného zboží - tyhle holky se opravdu vyznají a vědí, že kapitán Picard je někdo jiný než kapitán Pike.

Typickým příkladem užitečného dárku za nemnoho peněz jsou ve tmě svitící plastické samolepky s Jackem Skellingtonem, které jsem si tak koupil dneska.

Dnes to v obchodě vypadalo asi takhle:



Internetový prodej (s počátečním nedefinitivním sortimentem) ovšem již teď funguje na adrese www.fanbase.cz.

Kamenný obchod sídlí pár metrů od Metra Českomoravská (u nového obchodního centra "Harfa") a otvírá se tuto sobotu (18. prosince). Věnujte pozornost otvíracím hodinám, které jsou poněkud nestandardní (každý den jiné).

Thor trailer

Řekl bych, že ještě nedávno, kdyby někdo chtěl vymyslet nějaký hodně absurdní filmový vtípek, vymyslel by "Marvel's THOR in 3D, directed by Kenneth Branagh, starring Anthony Hopkins" a lidi by se tomu asi uchechtli.

Teď už nemůžou.

A nyní, sněhové zpravodajství...

Recenze: Tron: Legacy - 70%

Pokračování 28 let starého filmu Tron má velmi podobný děj: Mladý talentovaný programátor "spadne dovnitř do počítače" a musí se odsud dostat, porazit zlý šílený program (s tváří mladého Jeffa Bridgese) a zachránit zde uvězněného otce (starý Jeff Bridges). Mezitím honičky na světlocyklech a virtuální sexy kočičky.



Bohužel, Jeff Bridges jako starý digitální T3H W1ZARD je jediný, kdo v tomto filmu předvádí něco jako "herectví". Všichni ostatní většinu času ukazují pouze sexy úsměvy nebo zlověstné mručení, což je škoda a dobrá půlhodina filmu (kdy se neděje nic audiovizuálně nabušeného) je díky tomu značně nudná.

Když se něco audiovizuálního děje, pak se je na co dívat (a co poslouchat), ale mrzelo mě, že v mnoha akčních záběrech jsou místo herců evidentní digitální loutky, které se pohybují toporně. Totéž platí o digitálně omlazeném Jeffu Bridgesovi (přesněji řečeno "o digitální mladé Bridgesově hlavě, nasazené na tělo jiného herce"). Je to podobná technologie jako v Benjaminu Buttonovi, ale povedla se podstatně hůř a není o mnoho lepší než průměrné CG intro z videohry. V případě zlého programu to má své opodstatnění (protože to koneckonců nemá být člověk), ale stejně strašidelně digitální je i hlava rádoby "skutečného" Jeffa Bridgese ve flashbackových scénách.

Kromě kulis a výpravy (takový byteček jako má starý Bridges v digitální pustině bych opravdu chtěl) je triumfem tohoto filmu také soundtrack od dua Daft Punk. Nejsem expert na Daft Punk, nicméně pár písniček jsem od nich v životě slyšel a říkal jsem si, že by mohly v novém Tronovi znít zajímavě. Výsledkem jsem ale byl velmi překvapen: Kromě retro elektroniky obsahuje většina skladeb velký symfonický orchestr a instrumentace, za které by se nemusel stydět kdokoliv ze Zimmerových žáků nebo Zimmer sám. Navíc byla hudba složena předem a film byl poté stříhán tak, aby obraz seděl na hudbu (normálně se to samozřejmě dělá obráceně). Jak trefně poznamenal kamarád: "Jako dvouhodinový videoklip k Daft Punku je Tron Legacy docela fajn".

Kapitolou samou pro sebe zůstává otázka: "Co na to budou říkat čeští diváci, kterým nic neříká původní Tron". Asi budou mít pocit jako kdyby začali sledovat Star Wars od Epizody 2. Sice budou chápat o co jde (pokud budou pozorní při úvodní expozici), ale přijdou o jakýkoliv náznak hloubky postav a příběhu.

Tron: Legacy není prohra, ale je to spíš sázka na jistotu a slušně vykalkulovaný komerční produkt, který má ukojit ty, kteří vyrůstali na prvním dílu. Ten byl ve své době v lecčems avantgardní a revoluční, t.j. pravý opak tohoto sequelu, který je spíše retro.

A při reflektování mého hodnocení nezapomínejte, že já jsem jeden z těch, kteří vyrůstali na prvním dílu a byl jsem z něj tehdy zcela nekriticky paf. Tudíž jsem ta úplně nejdokonalejší cílová skupina...



P.S: Všechny kopie jsou TITULKOVANÉ.

P.P.S: Titulky jsem dělal aniž bych měl možnost si pořádně film promítnout (protože si Disney zřejmě myslí, že překladatelé jsou piráti), takže občas nejsou úplně OK a požádal jsem, aby v nich na konci nebylo uvedeno moje jméno.

Tron speciál

Před recenzí na nového Trona (která bude záhy) jsem chtěl sepsat něco o starém Tronovi a doporučit vám, abyste se na něj podívali. Ale shodou okolností mám ušetřenou práci, neboť jsem včera viděl pouze jednu premiéru a tudíž jsme Odvážné palce na Rádiu 1 věnovali právě Tronovi:

Recenze: Nesvatbov - 80%

Nový dokument Eriky Hníkové (Ženy pro měny) vypráví o starostovi zapadlé vesnice s úžasným názvem Zemplínske Hámre. Tento starosta pozoruje, že mu vesnice vymírá před očima a rozhodne se to řešit jako správný generál ve výslužbě: Donutí za každou cenu obyvatele k rozmnožování!



Na tomto příběhu, který je jako z nejdebilnější komedie Adama Sandlera, je úžasné to, že se doopravdy stal. Úvodní představování jednotlivých aktérů (starosty, jeho sekretářky a nevdavkychtivých svobodných občanů) zabírá asi polovinu filmu, a pak teprve začne "seznamovací večírek", což je ultramegateror neskonale větší než všechny díly Saw dohromady.

Na večírek, na kterém původně byly očekávány desítky párů, nakonec přijde jen asi šest nezadaných mužů a čtyři ženy (všichni ostatní jsou příbuzní a náhodní kolemjdoucí, zřejmě násilně nahnaní dovnitř) a vypukne něco jako Hoří, má panenko na desátou. Opravdu vydržím hodně, ale při sledování toho, jak se úplně všichni na plátně musí cítit trapně, mi nebylo dvakrát dobře.

To všechno myslím jako velkou chválu filmu, protože sledovat neštěstí jiných (natož autentické neštěstí, které si sami způsobili!) mi vpodstatě dělá radost. Ale nikdy bych se neodvážil na podobnou akci jít, protože bych se bál, že bych s ní byl (jakkoliv vzdáleným způsobem) dáván do nějaké souvislosti.

Takže mnohokrát děkuji Erice Hníkové za to, že mi umožnila nahlédnout mezi tyto lidi, mezi které se - doufám - nikdy v životě nedostanu. Jen jsem trochu litoval, že první polovina filmu nemá zdaleka takové grády, jako samotná seznamovací akce v druhé polovině. Nevím, jestli šlo o záměrnou gradaci, nebo jestli nebylo víc natočeného materiálu, ale bylo mi to líto.

Recenze: Na Mamuta! [Mammuth] - 70%

Gerard Depardieu hraje 65letého chlapíka, který právě odešel do důchodu, ale aby si ho mohl pořádně užít (a dostat ho vyplacený v plné výši), musí sehnat doklady o předchozích zaměstnáních. Což není jednoduché, protože od 70. let pracoval na nejrůznějších místech Francie, často ve velmi pochybných podnicích (bar, lunapark, kostel). Zanechává tedy doma svou ženu, sedá na Mamuta (značka staré motorky) a vyráží.



Už po chvíli je patrné, že se díváme na artfilm, protože zrnitost obrazu je obrovská, občas je místo veškerého zvuku jen hučení a hrdinovi se zjevuje jeho mrtvá bývalá láska (kterou zabil před mnoha lety právě na motorce).

Naštěstí film není nudný a dokonce je dost zábavný, pokud vám připadají zábavné například filmy Todda Solondze a masturbace dvou starých tlustých zpocených Francouzů.

Hlavní hrdina je mírně retardovaný. V reálu bych se s ním setkat nechtěl a Depardiu ho hraje výborně. V celém filmu byste vlastně těžko našli někoho, kdo by se dal označit za "normálního". Herecké výkony jsou povětšinou výborné, a pokud náhodou nejsou (šílená umělkyně, mrtvá expřítelkyně), moc to nevadí, protože když vás některý herec irituje, můžete si být většinou jisti, že za chvíli zmizí, neboť se děj přesune zase někam jinam.

A z té epizodnosti plyne obvyklý problém podobných filmů: Cesta je zajímavější než cíl a jestli nakonec hlavní hrdina dostane důchod nebo se umasturbuje, to je vlastně jedno. Tvůrci se pokusili přijít se závěrem, který asi měl být vrcholně originální, ale je tak moc originální, že jsem si nebyl moc jist, jak to tedy vlstně skončilo. Dostal ten důchod? Proč je v té třídě? Ta divná básnička je nějaká známá francouzská dětská říkanka? A co na to Jan Tleskač...?

The Shark is Back!

Recenze: Na doraz [Due Date] - 70%

Robert Downey Jr. je úspěšný chlapík, který se potřebuje dostat přes celé Spojené státy rychle do Los Angeles, kde rodí jeho manželka (a nemůže letět letadlem). Zach Galifianakis je úchyl a hulič se psem a popelem svého otce, který se potřebuje dostat tamtéž, protože chce být slavný herec. Řízením osudu musejí jet oba jedním autem, i když Downey Galifianakise od počátku nenávidí...



Jde vpodstatě o remake klasické komedie Johna Hughese Planes, Trains and Automobiles. Většina času na plátně patří dvěma hlavním představitelům, kteří jsou dostatečně dobří herci a improvizátoři na to, aby fungoval humor a dokonce i nějaký ten občasný seri=ozní okamžik.

Tedy, ne že by fungovaly všechny scény, ale téměř žádná z nich není trapná, což je dneska skoro vzácnost.

A scénář obsahuje pár opravdu kvalitních momentů, jako třeba ten s tím kafem...

Vznikají nové Ceny české filmové kritiky

(Následuje nijak neupravovaná tisková zpráva)

Čeští filmoví novináři, publicisté a kritici přicházejí s novou aktivitou, jejímž smyslem a cílem je upozornit na nejlepší kinematografické počiny roku a nabídnout svůj hodnotící pohled na domácí filmovou tvorbu, upozornit na ambicióznější filmové projekty a ve svém důsledku třeba i vyvolat diskuzi o stavu domácí kinematografie. Proto vznikají Ceny české filmové kritiky.

V pondělí 29. 11. 2010 se konala ustavující schůze Cen české filmové kritiky, na které byl schválen Statut Výročních cen, Seznam hlasujících a hlasováním potvrzen sedmičlenný Výbor Cen české filmové kritiky, který se doposud věnoval přípravným pracím a který bude v následujících 3 letech nejvyšším orgánem Cen české filmové kritiky.

První ročník Cen české filmové kritiky zhodnotí formou dvoukolového hlasování domácí filmovou tvorbu za rok 2010. Ceny budou uděleny ve 12 kategoriích – nejlepší film, nejlepší dokumentární film, nejlepší animovaný film, nejlepší režie, scénář, kamera a původní hudba. Dále pak nejlepší herecké výkony v hlavních a vedlejších ženských i mužských rolích. Samostatnou kategorií je objev roku, v níž může být vybráno jak filmové dílo, tak autor či umělec.

Seznam Hlasujících, který schválila ustavující schůze, tvoří 52 filmových kritiků, novinářů a publicistů, kteří se věnují hodnocení filmové tvorby soustavně, profesionálně a dlouhodobě. Podmínkou pro to, aby cena v každé kategorii byla udělena, je dvoutřetinová účast hlasujících. Přehled o hlasování jednotlivých členů bude k dispozici na webových stránkách. Organizátorem Cen české filmové kritiky je Česká filmová komora o.p.s., která však plní pouze koordinační funkci a do vlastního hlasování a rozhodování nemá právo ani možnost zasahovat.

Slavnostní vyhlášení Cen české filmové kritiky proběhne 13. ledna 2011 v divadle Archa.

Ceny České filmové kritiky se nechtějí vymezovat vůči stávajícím filmovým cenám Český lev, které každoročně uděluje Česká filmová a televizní akademie. V případě Českého lva jde o hlasování filmových profesionálů, kteří mohou uplatňovat při svém hodnocení odlišná kritéria a pohledy než filmoví žurnalisté. Z podstaty věci by Ceny české filmové kritiky mohly přinést objektivnější zprávu o stavu současné domácí kinematografie. Myšlenka vzniku Cen české filmové kritiky byla vedena i zahraničními vzory, kdy paralelní existence cen filmových kritiků vytváří zajímavou alternativu k hodnocení akademickému.

Čeští filmoví kritici udíleli doposud své ceny v rámci Českých lvů a také festivalu Febiofest. Organizátoři obou akcí byli uvědoměni o nové aktivitě novinářské obce, kterou Ceny české filmové kritiky představují. Záleží pouze na jejich rozhodnutí, zda budou chtít nadále zachovat vyhlášení novinářských cen v rámci vlastních akcí.

Statut Cen české filmové kritiky, Seznam Hlasujících a členů Výboru bude k dispozici na webových stránkách Cen české filmové kritiky. V současné době je statut cen k dispozici na webových stránkách České filmové komory www.filmovakomora.cz.

Recenze: Megamysl [Megamind] - 80%

Tento film je vpodstatě tragikomickým příběhem toho, co by prožíval Lex Luthor, kdyby se mu podařilo zabít Supermana. Víceméně.



Tento film je o trochu lepší než nedávný Já, padouch, protože má o něco zajímavější námět. poté, co Megamyslův protivník Metroman zemře, a tím definitivně vyhraje zlo, čeká nás sonda do života padoucha, jehož existence již dále nemá smysl. Samozřejmě, že i tato sonda je plná padání na hubu a popkulturních vtípků, ale některé scény a zvraty jsou chytré a originální. Ale na Úžasňákovy samozřejmě nemá.

Jinak vše podle očekávání. Film je dabovaný, takže Ferrella a Feyovou neuslyšíte a některé vtipy se nedaly přeložit (například když mírně retardovaný superhrdina Titan nazve své město "Tightenville"), a 3D mi nevadilo (vlastně jsem ho docela brzo přestal vnímat).

Blood Age: Nejočekávanější film tohoto století

Myslel jsem, že jsem se na těchto stránkách o filmu Blood Age zmiňoval už před pár měsíci, ale nemohu tu zmínku najít. Takže mě omluvte, pokud se budu opakovat.

Tvůrci o svém díle říkají toto: "Právo bylo nahrazeno silou a civilizace byla zdeformována. Evropa je decimovaná a zpustošená předchozí válkou a epidemií. Z našeho světa zbyly střípky. Těm, kdo přežili, vládnou ozbrojené gangy, jejichž vůdcové se rvou o moc. Jan a jeho otec a strýc by se rádi pokusili o znovuzavedení demokracie a pořádku, ale to znamená, že nejdřív musí disponovat dostatečnou mocí, aby takové plány mohli prosadit. Jejich protivníky je jednak podivná synkretická církev se svými ímámy a jednak klany dalších gangů, jejichž vůdcové samozřejmě nemají chuť se své suverenity vzdát. V tomto temném světě plném pustošivých bojů a intrik Jan potkává Elišku - dceru a potenciální dědičku šéfa jednoho z klanů - a během filmu k sobě hledají cestu."

A nyní, trailer!



Bohužel, kýženého data premiéry v září se dosáhnout nepodařilo. Poslední zprávy z oficiálních stránek ovšem vypadají nadějně:

"Po delší době pár letních zpráv.
První dobrá: Postprodukční crew se rozrůstá.
Druhá dobrá: Máme tisíce 3D objektů, ze kterých teď komponujeme. Utekli jsme mnohem dál od reality tohoto světa. Zahodili jsme spoustu materiálu a děláme prostředí, které je mnohem větší úlet, než nás při natáčení vůbec napadlo. Všechny dosavadní trailery a ukázky zapomeňte a těšte se.
Třetí: Na spadnutí je dohoda s významným partnerem."

Takže až bude film hotový, bude ještě mnohem dál od reality, než je trailer!

UPDATE! Režisér břitce bloguje o tom, jak mu na to nechtěli dát grant!

Umíte vymyslet vtipný český název filmu?

Bontonfilm by rád vymyslel nějaký vtipný název pro komedii Your Highness, o které jsem se zmiňoval před pár dny, kdy vyšel první trailer. Zatím nemají žádný dostatečně kvalitní nápad, takže jim můžete pomoci.

Především se podívejte na trailer. Ten celkem vystihuje ducha filmu.

Je to klasická pohádka / fantasy, natočená pro dnešní teenagery, takže je jednak docela drsná, s moderními akčními scénami, a především je hrozně sprostá a plná ujetého humoru (nechybí velký uříznutý penis jako trofej na krku, nahá dívčí prsa [bohužel ne prsa dvou hlavních představitelek], zmínky o vagínách a análním sexu atd...).

Původní název Your Highness znamená jednak klasické "Vaše výsosti", ale slovo "highness" znamená také "stav zhulenosti". Takže nejpřesnější český překlad by byl asi Vaše zhulenosti, ale ve filmu se moc nehulí (víceméně jen scény, které jsou v traileru) a především: Vymýšlení českých filmových názvů není o jejich překládání.

Název filmu může být sprostý a bude dobře, když z něj bude patrné, že to není pohádka pro děti. Míra sprostoty musí být samozřejmě únosná, aby název mohl být uveden na veřejně vylepených plakátech. Bontonfilm sice kdysi přišel s "Prci prci, prcičky", ale všechno má své meze...

Další info pro inspiraci:

Film je o tom, že krásný statečný princ zachrání z vězení zlého čaroděje krásnou pannu (Zooey Deschanelová ve víceméně symbolické roli), kterou hodlá pojmout za manželku. Čaroděj ji ale unese v den svatby zpět do své věže a princ se ji vydává zachránit dříve, než s ní čaroděj provede magický rituál "Fuckening" (narážka na "Quickening" z Highlandera), tzn. opíchá ji. Vhodný překlad tohoto mytického rituálu by mohl být názvem filmu, například.

Krásný udatný princ (James Franco) je doprovázen svým ne moc krásným a ne moc udatným bratrem (Danny McBride, mimo jiné autor scénáře), který se jen fláká, hulí a souloží s dvorními dámami. V originále se udatný bratr jmenuje "Fabious" a neudatný bratr "Thadeous", což jsou narážky na anglická slova "fabulous" ("úžasný") a "tedious" (únavný, nudný). Protože tak jako tak bude nutno vymyslet vtipná česká jména pro oba prince, mohla by tato být vhodným názvem filmu, například něco jako "Jasoň a Tupoň".

Takže pokud vás něco napadne, napište to do reakcí. Pokud to bude opravdu bombový nápad, zbyl mi tady jako odměna ještě jeden exemplář comicsu Scott Pilgrim.

Recenze: Na vlásku [Tangled] - 60%

Locika (v původním znění Rapunzel) je princezna, která má hrozně dlouhé vlasy (několik desítek metrů) a je vězněna ve vysoké věži zlou čarodějkou jménem Gothel. To je asi tak všechno, co má tato disneyovka společného s klasickou pohádkou.



Je dost problém nějak podrobněji popisovat děj, protože je poměrně složitý, až překombinovaný. Jde o magickou květinu, která původně patřila Gothel, která se s její pomocí udržovala věčně mladá. Pak tuto kytku náhodou našli poddaní, kteří ji odnesli do paláce a uzdravili s její pomocí těhotnou královnu. Té se narodila Locika, kterou Gothel unesla z kolébky a schovala do věže, kde používala její vlasy k témuž účelu jako předtím květinu, tzn. k omlazování. To všechno je pouze "intro". Pak začíná samotný příběh, Locika je pohledná teenagerka a věří, že Gothel je její matka a že musí být (Locika) stále ve věži, protože "venku je nebezpečno". Královští rodiče mezitím na počest zmizelé Lociky každý rok vypouštějí "vznášející se lampióny", které Locika z věže vidí, považuje je za "magické světla" a chce je vidět zblízka.

Jednoho dne se do její věže náhodou dostane zlodějíček Flynn a Locika se s ním dohodne, že když ji bezpečně dovede podívat se na světla a zpět, tak mu vrátí brašnu, kterou mu sebrala (poté co ho zmlátila pánví a svými vlasy) a ve které je korunka, kterou Flynn ukradl na zámku. To ještě nejsme zdaleka v polovině filmu.

Pak nastává putování, sbližování, obelhávání a magické rozuzlení, ale přiznám se, že si to už nepamatuji. Celá story mi přišla naprosto zbytečně překombinovaná (například prvních 10 minut by spolehlivě vydalo na celovečerní film), jako kdyby scenáristé měli problém zkrotit příběh tak, aby do filmu dokázali nacpat všechna povinná sbližování, humor a písničky.

Písničky (asi půl tuctu) jsou od slavného Alana Menkena, ale ani jedna z nich mě nezaujala ani trochu a po zhlédnutí filmu a následném poslechu soundtracku mi stále nezůstala v hlavě ani jedna z nich.

Film má velmi podobné problémy jako poslední disneyovky (nepixarovky). Humor i ostatní emoce jsou generovány "na klíč", aniž by nějak přirozeně vyplynuly z děje. Například aby byl hrdinův kůň humornější, chová se jako pes (sedá si na zadní, čenichá atd.). Nikdo se nezabývá tím, proč tomu tak je a že je to docela divné. Vlasy hlavní hrdinky mají magické propriety, které jsou aktivovány prostřednictvím zpěvu, ale nejsou nijak přesně definovány a fungují tak, jak se zrovna hodí scenáristům. Nemluvě o tom, že když Locika potřebuje, tak své megavlasy splete do tak důmyslného copu, že nikdo nepozná, že má megavlasy...

To, že tyhle věci vyčítám ANIMOVANÉ POHÁDCE, není žádné hnidopišství. Pokud se hrdinové chovají jako Tom a Jerry a nemůže jim ublížit ani pád do hluboké propasti ani banda ozbrojených hrdlořezů, pokud v zásadní chvíli někdo zařve "nedělej X, protože pak kouzlo způsobí Y!" a přitom neexistovala žádná možnost, jak se tuto informaci mohl dozvědět, pak výrazně méně fungují všechny scény, které mají být vážné a dojemné.

Podobně jako u Princezny a žabáka ovšem platí, že z výtvarného hlediska je film ÚŽASNÝ a dosahuje pixarovských kvalit. Stavby a příroda ve mně vyvolávaly touhu podívat se do těch míst v nějaké pokročilé virtuální realitě. Postavičky jsou stylizované a stylizovaně animované, ale přitom mají duši a unikátním způsobem hrají. To ale platí o jednotlivých scénách, nikoliv o filmu jako celku.

P.S: Film jsem viděl ve 2D a v původním znění.

Recenze: Tacho - 30%

(Oficiální nástin děje od tvůrců filmu) "Úspěšný závodník Rally Alex je po havárii postaven před fakt, že má nádor na mozku. Jen díky taky nemocné Lucii se mu podaří získat zdravotní kartu do závodu v Nitře, kde se chce naposled měřit se svým největším konkurentem Němcem Weberem. I další posádky mají Nitru v merku. Slovenský mafián Jožo sní o velké závodnické kariéře a povolá nejlepšího spolujezdce na Slovensku Julu, který zrovna nezávodí, protože se zamotal do kšeftu s lanýži a bojí se o život. Koho chce oloupit posádka anglických mladíků? Jak může mafián Jožo Alexovi pomoct? Co znamená “100 přes dinosaura do levé modré” a kde jsou sakra ty lanýže??"



Z úvodního textu a traileru ve mně (ještě před zhlédnutím filmu) začal klíčit zajímavý WTF pocit, ještě prohloubený tím, že se oficiální stránky filmu nazvaného Tacho nacházejí na doméně www.dotkniseduhy.cz, na které je (šest dní před premiérou) uváděn název filmu Dotkni se duhy, přičemž doména tacho.cz neexistuje.

A málem bych zapomněl na plakát:



(Název Tacho pravděpodobně nějak souvisí s tachometrem a tudíž s rychlostí, ale to je pouze domněnka, neboť v rallye se nevyznám a nikde ve filmu slovo "tacho" nezazní.)

Tacho je zvláštní film, na kterém je vidět, že některé jeho aspekty jsou slušně řemeslně zvládnuty, ale celé je to poskládáno dohromady takovým extrémně bizarním způsobem, že jsem se místy bavil (jinak než jsem měl), místy hrozně nudil, určitě jsem si z filmu neodnesl to, co jeho tvůrci chtěli, a především jsem vůbec nevytušil, co že jsem si to z něj vlastně měl odnést. Prostě, pro film samotný u mě platilo totéž, co předtím pro jeho plakát, trailer a webstránky: Jeho tvůrci jsou mentálně někde úplně jinde než já (čímž opravdu myslím "někde jinde než já", nikoliv že jsou to idioti).

UPDATE: Oficiální "oficiální" stránky tohoto českého filmu jsou www.tachomovie.com.

Daniel Landa hraje svého zavilého málomluvného odhodlaného závodníka docela zajímavě. Nebo by se možná lépe hodilo "adekvátně". Díky tomu jeho herecký výkon vyčnívá jako Matterhorn nad strašlivými kreacemi téměř všech ostatních. Skoro to vypadá, jako kdyby Landa byl jediný, koho se režisérka (jeho manželka) neodvážila kočírovat, a proto jeho postava nevyznívá úplně strašlivě.

Problém opravdu není v tom, že by ostatní herci nebyli dobří. Problém je v tom, že jsou tlačeni do křečovitých hereckých poloh, které jsou vzácně jednotné v tom, jak jsou nevtipné (většina postav má být komediální). Některé postavy nemluví česky (jsou otitulkované) a třetí hlavní představitel (Landův manažer) je STRAŠNĚ ŠPATNĚ předabován do češtiny. Zní to jako nejhorší odfláknutý televizní dabing a slova vůbec neodpovídají pohybu jeho úst.

Některé scény, ve kterých se nemluví, jsou poměrně působivé (včetně závěrečného závodu): Akční kamera, řízná hudba (Landa) hbitý střih. Problém je v tom, že ta řízná hudba je ve filmu nonstop od začátku do konce, takže začně záhy být vlezlá, a především v tom, že ve filmu je dost pasáží, ve kterých se mluví a má se odehrávat nějaký děj. A ty jsou vpravdě katastrofální.

Úvodní dadaistický odstavec opravdu celkem přesně vystihuje o čem je děj. Landa a jeho partnerka trénují na rallye, což je prokládáno minipříběhy jiných připravujících se závodníků, které NEMAJÍ VŮBEC NIC SPOLEČNÉHO s hlavními hrdiny. Tzn. Landa se až do konce filmu nedozví nic o nějakých britských lupičích nebo lanýžích. Celý námět filmu je jako něco z pera Eda Wooda nebo Lloyda Simandla, což je pěkně akcentováno několika konkrétními WTF dialogy a scénami, jako například:

• Snová sekvence, ve které se oplzlý Landův manažer muchluje s polonahou Landovou navigátorkou předtím než se s ní poprvé setká.
• "Geniální plán" dvou lupičů, kteří "neodhalitelně zamaskují" svou loupež tím, že do cíle rallye dorazí ve zcela jiném autě než vystartovali, následkem čehož jim nikdo nemůže dokázat že v průběhu závodu okradli nějaký gang o kterém se nikdo předtím ani potom nezmínil.
• Posledních třicet sekund filmu, ve kterých se všechno má osudově rozřešit prostřednictvím tří aut, ale jedno z nich najednou někam zmizí.
• Všechno, co nějak souvisí s lanýži a/nebo Slováky

U předchozího filmu Mirjam Landové Kvaska jsem doufal, že jde o jakousi částečnou parodii á la Rocky Horror Picture Show, protože něco takového přece nemůže myslet vážně. Obávám se, že jsem se mýlil...

Nicolas Cage: For your consideration in "Batshit Crazy" category...

Aliens Party

Před pár dny se konala v pražském klubu "La Fabrika" takzvaná "vetřelčí Jameson párty", která se pokusila sdružit do jedné akce to nejlepší, tzn. Vetřelce a alkohol.

Je roztomilé, když si filmoví fanoušci uspořádají "projekci pro sebe", při které do kina přijdou především lidé, kteří vědí na co jdou a těší se na to. Pokud jsou to opravdu velcí fanoušci, přinesou si i speciální výbavu a oblečení.

Alkoholici z Jamesonu se rozhodli zasponzorovat podobnou akci u příležitosti vydání vetřelčí kvadrologie na BluRayi, promítat Cameronovy Vetřelce a proměnit pražský klub v planetu LV-426. Zjevně to bylo inspirováno podobnými akcemi Secret Cinema (viz např. jejich Blade Runner, Vetřelec).

Akce v Praze zřejmě měla výrazně nižší rozpočet (a byla pro méně lidí), takže přesto, že vypadala podstatně komorněji, než to, co znám ze Secret Cinema, byla o něco působivější, než jsem se obával. Viz například tento scary záznam z post-party:



Jako filmový fanoušek jsem ocenil i to, že v kinosále byly před filmem laserové, kouřové a slizové efekty. Méně jsem ocenil to, že v průběhu filmu občas v sále někdo blikal baterkami, střílel z kapslíkovky (HLASITĚ!) a spouštěly se audiovizuální efekty. Nevím, jestli se totéž děje i na projekcích Secret Cinema, ale jako fanouška filmu mě to docela štvalo.

Tato první akce byla údajně zkušební, víceméně jen pro tisk a speciální hosty. Další by měly následovat a budou otevřené i širší veřejnosti.

P.S: Vetřelci na BluRay vypadají a znějí výborně. Dokonce mě příjemně překvapily i české titulky, s výjimkou hlášky "directive dated 6-12-79" přeložené nadčasově jako "rozkaz z 12. 6. 1979"...

Recenze: Benga v záloze [The Other Guys] - 60%

Will Ferrell a Mark Wahlberg hrají dva dementní policajty, kteří se rozhodnou přestat konečně sedět v kanclu a rozkrýt nějaký velký nebezpečný případ. A tím vznikne co? Tím vnikne humor!



(Nedejte se zmást výraznou přítomností The Rocka a Samuela Jacksona v traileru. Jsou ve filmu celkem asi 5 minut.)

Benga v záloze je bláznivá absurdní komedie s důrazem na slovo ABSURDNÍ. Oba hlavní hrdinové mají komediální talent (pokud vás to překvapuje u Marka Wahlberga, podívejte se na jeho úžasný Big Hit) a oba zřejmě mnohé své absurdní hlášky improvizovali. Dívat se na improvizaci dobrých komiků (a že je jich ve filmu dost) je rozhodně zábavné, ale problém je v tom, že to dohromady jaksi nedává fungující film.

Některé absurdní pointy jsou tak brutálně vtipné, že jsem se smál nahlas a vzpomínal na Zoolandera nebo Tropickou bouři. Scénář tohoto filmu je ale ještě o něco slabší. A co je nejhorší: Je v něm mnoho scén, které prostě vtipné nejsou, ale tvůrcům to nedošlo a natahují je na mnoho minut, zřejmě v naději, že začnou být vtipné. Málokdy začnou.

Je docela smutné, že za poměrně velký rozpočet byl natočen film, který je vlastně takovým mírně nadprůměrným sitcomem. Jsou v něm drahé akční scény, ale jsou zhola zbytečné a ani zdaleka nedosahují akční šílenosti výše zmiňovaného Big Hitu.

P.S: Zůstaňte přes celé hodně zvláštní politicky angažované vážně míněné závěrečné titulky.

Magic, Motherfucker!

More Your Highness Videos

(V našich kinech začátkem léta 2011)

P.S: Hrozně se těším, až na to budou v kinech omylem chodit rodiny s malými dětmi!

You All Look Beautiful!

A mezitím, v koupelně na druhém konci města...

Ahoj, Harry Pottere. Nashledanou.

...aneb pár slov o tom, proč zde nenajdete recenzi nejnovějšího Harryho Pottera.

Dnes měl novinářskou projekci nejnovější Harry Potter. Přesněji řečeno, první polovina nejnovějšího a posledního Harry Pottera. Místo kina jsem se šel raději projít se psy podél Rokytky a užil si posledního sluníčka.

Viděl jsem prvních pět filmů o Harrym Potterovi (pátý jsem sledoval s vybranými lidmi a zvířaty na tajném místě). Pak jsem určitě nejméně jeden neviděl (nešťastnou shodou okolností). A nyní jsem neviděl tento (je sedmý, ne?).

Z knih o Harry Potterovi jsem přečetl polovinu první z nich a pak ji znuděně odložil (přesněji řečeno smazal). Nejméně od čtvrtého dílu filmu (a možná už od třetího) byly moje recenze velmi podobné: "Je to slušné řemeslo s kvalitními triky a hudbou, herecké výkony mě neuráží (ani u dětí), jenom mě trochu uráží dabing (především u dětí)."

Hlavně jsem ale přinejmenším od čtvrtého dílu psal, že nechápu co se ve filmech děje, neorientuji se v postavách a nechápu základní dějové zvraty, které bych zřejmě chápal, kdybych knihu četl. Fanouškům knih toto jistě problém nedělá, protože na Harryho Pottera stále chodí. Já fanouškem knih nejsem a tvrdím, že filmy o Harry Potterovi nejsou dobré filmy pro někoho, kdo není fanouškem předlohy.

Jsou filmy, které fungují i pokud neznáte literární předlohu: Namátkou Hvězdná pěchota, Hvězdný prach, Scott Pilgrim, Dějiny násilí... Filmy o Harry Potterovi (přinejmenším čtvrtý a pátý díl) k nim nepatří.

Je možné, že nejnovější Harry Potter takovým filmem je. Ale abych to zjistil, musel bych se nejdřív podívat na předposledního, a to se mi opravdu nechce.

P.S: Pokud mi někdo potvrdí, že Hermiona má v některém z posledních dvou dílů odvážnou erotickou scénu, možná změním názor.

Recenze: Piko - 50%

Tento film má poměrně neobvyklou formu: Pozůstává jednak ze záznamu skutečných (současných) rozhovorů skutečných pamětníků, kteří vzpomínají na to, jak v 70. letech vymysleli Pervitin a co se následně dělo. A jednak z hraných scén (s herci, kteří hrají mladé verze pamětníků), které nám to názorně předvádějí.



Film nic moc nevysvětluje a vyžaduje jistou míru orientace v problematice (já například nevěděl, že "Piko", "Perník" a "Pervitin" jsou tři různé názvy pro stejnou věc, ze které se nedělají pouťová srdce).

Vzpomínky pamětníků rozhodně mají jistou syrovou sílu a je vidět, že vyprávějící vědí, o čem mluví, a že to tenkrát nebyla sranda (z vícerých důvodů). Respektive to byla hodně bizarní sranda.

Hrané scény jsou na tom ovšem o poznání hůře, protože postrádají syrovost a působivost dokumentárního vyprávění. I když se herci snaží, každá herecká etuda na téma "teď jsem úplně strašně sfetofanej" má výrazně menší působivost, než slova starého hipíka "a pak sem se úplně strašně sfetoval". Rekviem za sen rozhodně nečekejte.

Úplně zcestné pak jsou abstraktní sekvence, ve kterých vidíme hrdinu například běhat pekelně ozářenými vězeňskými (?) chodbami a řvát, což symbolizuje, že drogy jsou špatné, áno. Tyto mají bohužel leckdy blízko k nechtěné parodii.

Podstatně raději bych tento film poslouchal jako rozhlasový záznam, pozůstávající POUZE z vyprávění oněch pamětníků. Většina toho, co ho dělá filmem, je v lepším případě průměrná. Na nedostižnou Katku nemá ani náhodou.

Trailer: Uwe Boll's Blubberella!

Jak vidíte, Uwe bez problémů zvládá humor, akci i tuk. Dohromady = Holocaust!

Recenze: Ďábel [Devil] - 40%

Ve výtahu ve filadelfském mrakodrapu uvízne pět lidí. Záhy vyjde najevo, že jeden z nich je Ďábel, který má ty ostatní svést na scestí / potrestat za jejich hříchy / bůhvíco... Kdo to je? Podaří se chytrému detektivovi, který vše sleduje bezpečnostní kamerou, Ďábla zatknout a rozbít mu hubu?



Jako zajímavost bych uvedl, že jde o první film ze zamýšleného volného hororového cyklu, jehož námět vymyslel M. Night Shyamalan. To je ale jen taková perlička, protože námět rozhodně není ani tak debilní ani tak geniální, jak by se odpůrci / příznivci Skymalana mohli obávat / těšit.

Je důležité zmínit, že film je velmi komorní a většina se ho odehrává uvnitř kabiny výtahu a na dvou - třech jiných místech v mrakodrapu, jen s malou hrstkou triků. Takový film rozhodně může fungovat, ale musí být působivě zahrán a natočen (viz třeba Telefonní budka). Ďábel je v obou těchto aspektech zpočátku "adekvátní", tzn. jako televizní seriál bych ho možná označil i za "bezva napínák", ale postupně začne být blbější a nudnější.

Shyamalan se totiž snaží příběh pojmout jako detektivku a chce po nás, abychom se snažili odhalit, kdo z těch pěti je Ďábel a jak udělal to, co udělal. Což mi přišlo jako velmi dementní nápad, protože Ďábel přece může dělat nadpřirozené věci (z nichž k těm nejjednodušším patří teleportace a ovládání živých i neživých věcí), tak proč bych se měl jakkoliv zabývat nějakými detektivními indicemi (ve filmu se řeší například kdo se jak podepsal v recepci a co je na bezpečnostních kamerách)??

Obecně Ďábel v tomto filmu působí jako ještě mnohem větší lama než Bůh Otec, a to je co říct. Proč to proboha všechno dělá tak složitě a zdlouhavě? Nojo, já vím, aby toho bylo dost na celovečerní film...

Lidé na tom ale nejsou o mnoho lépe: Osádka výtahu se například zoufale potřebuje spojit s velínem. Všichni vědí, že na střeše jejich výtahu leží vysílačka, která funguje a umožnuje spojení s velínem. Současně vědí, že se na střechu výtahu mohou snadno dostat, protože tam před chvíli byli. Myslíte, že si vysílačku vezmou? Nikoliv. Leží tam do konce filmu.

To, co začíná jako příjemná televizní inscenace nakonec degraduje do téměř směšné polohy. Bohužel za to můžou i nevýrazní až slabí herci, kteří nezachrání to, co by teoreticky zachránit mohli...

V Litomyšli, tam se to plave...

BONUS:

Stayin' Alive in the Wall

Já k tomu snad nebudu radši ani nic psát, jenom to sem takhle prdnu...

Recenze: Babička aneb jak to bylo doopravdy - 0%

Tento (polo)amatérský film je komedie založená na tom, že Babička, která přijela na Staré bělidlo, nebyla ve skutečnosti stará žena, ale převlečený relativně mladý chlap, soused "správné" babičky.



Celým tímto filmem se jako červená stuha (respektive Bílá stuha) prolíná jediná zásadní otázka:

"CO TO MÁ KURVA BEJT?"

Jako sekundární otázky se pak nabízejí například tyto:

• Proč se hlavní hrdina vydává za babičku?
• Proč někteří herci chvílemi dělají, že mají různé náhodné přízvuky?
• Opravdu Viktorka v prvních minutách filmu předvedla full frontal, nebo se mi to zdálo?
• What is The Matrix?

Herci jsou povětšinou neuvěřitelně strašní (obávám se, že většina z nich nejsou "herci"). Technické aspekty nejsou úplně strašné, ale v žádném případě nejsou dobré. Jediným objektivně kvalitním prvkem filmu je původní hudba, která je dobře složená, ale naprosto strašně zasazená do filmu. Aspoň tedy doufám, že je původní, protože v jednu chvíli jsem si byl téměř jistý, že slyším hudbu z Vinnetoua (aniž by se dělo na plátně něco, co by zavdávalo důvod k tomu, aby byl vytvářen humor pomocí hudby z Vinnetoua).

Také absence byť jen pokusu o historickou věrnost se nedá filmu dost dobře vyčítat, protože nerez nádobí v chalupě se dá brát jako humor jistého druhu a navíc tvůrci neměli peníze, žeano...

Nejstrašnější je ale scénář a režie, respektive naprostá absence obojího. Nepochybuji o tom, že kdyby tvůrci měli peníze, tak by natočili něco jako Děsnej doják nebo Děsnej biják a měli by z toho velkou radost. Ale neměli je, takže výsledek je série scén, které buď nejsou vůbec o ničem, nebo neuvěřitelně zdlouhavě směřují k nějaké neuvěřitelně trapné a špatně provedené jednovětné pointě. Ještě lépe než v traileru je to vidět v desetiminutovém filmu o filmu, který - nezapomeňte - je natočen a sestříhán tak, aby přilákal do kina co nejvíce diváků! Scény, které v něm vidíte, jsou defitinitivní - přesně takto sestříhané a ozvučené je uvidíte v samotném filmu (který má okolo 100 minut!!!).

Naprostá zmatečnost je ještě umocněna skutečností, že celý příběh je rámován tím, jak o tom všem Němcová píše a přepisuje to, takže v některých okamžicích pravděpodobně vidíme jednu scénu vícekrát v různých variantách. Píšu "pravděpodobně", protože jsem si opravdu nebyl jistý, na co se to dívám.

Důvod, proč je tento film o tolik bolestnější než ostatní, spočívá především v tom, že se jeho nepodařenosti nemůžete dost dobře smát, protože jde o komedii, a kdybyste se jí smáli, mohlo by to vypadat, že schvalujete počínání tvůrců.

Souhlasím, že je mnoho různých druhů humoru, ale v případě Babičky jsem byl téměř neustále na vážkách, zda se dívám na prvoplánový vtip, nebo na scénu, která má být vtipná tím, jak je záměrně špatná, nebo dokonce na něco, co má být myšleno vážně. A to platí nejen pro film. Například na oficiálních stránkách v sekci "herci a tvůrci" vůbec nenacházím představitele hlavní role (tj. chlapa, který hraje "falešnou" babičku). Nebo ho hrál někdo z tvůrců a je to schválně zamlčeno? Plakát k filmu (vystavený na oficiálních stránkách jako "Plagát" [sic]) tvrdí, že název filmu je "Aneb jak to bylo doopravdy babička". Když ve filmu mluví někdo německy, jsou k tomu české podtitulky s pravopisnými chybami. Jsou to všechno lajdácké chyby? Je to absurdní humor? Pokud ano, jde to zcela mimo mne...



Babička je nejhorší film, jaký jsem kdy viděl v českých kinech. Je pravda, že na FFFILMu recenzovaná Čepel smrti byla ještě o něco horší, ale ta nebyla distribuována v kinech.



P.S: Podívejte se taky na dva teasery na novou politickou komedii Sametový let č. 89 od stejných tvůrců. Ten chlapík v prvním videu je myslím tentýž co hraje babičku. Samozřejmě, že tyto "teasery" připadají někomu vtipné (například asi jejich autorům), ale opět - pokud vůbec mají být vtipné (a snad mají, nebo ne? Ne????), pro mě je to něco zcela neuchopitelného, jako z cizí planety.

Recenze: Poznáš muže svých snů [You Will Meet A tall Dark Stranger] - 60%

Hořká story o lásce a životě. Nebo spíš proplénátí se dvou až tří příběhů, ve kterých figuruje především Josh Brolin, který si přestává rozumět se svou ženou Naomi Wattsovou a Anthony Hopkins, který si na stará kolena nabalí mladou hloupou kurvičku.



Nejnovější film Woodyho Allena mě bavil o něco více, než Užívej si, co to jde, a to především proto, že se toho v něm o něco víc děje.

Jinak jsem ale měl stejný problém s tím, že se toho v něm děje příliš málo, jednotlivé epizody spolu často vůbec nesouvisí (jako kdybychom se dívali na tři promíchané díly "Bakalářů") a "sofostikované druhé plány" (spočívající především v tom, že všichni jsou hrozně nešťastní, ale nedávají to na sobě znát) mi přišly nesofistikované až triviální. Herci jsou povětšinou výborní a dávají grády i scénám, které nejsou nijak zajímavě napsané.

Kdybych nevěděl, že to natočil Allen, pomyslel bych si, že to je nemastná - neslaná komedie a jenom bych se podivil, co v ní dělá taková spousta slavných a dobrých herců.

GoldenEye... S Danielem Craigem!

Spousta z vás je na to už asi příliš mladá, ale GoldenEye je pro mnoho lidí nejen "první bondovka po mnoha letech, která byla fakt dobrá", ale také "první konzolová FPS střílečka, která byla fakt dobrá" (jak by ne, když ji dělali ti samí lidé, kteří si kdysi na ZX Spectru říkali ULTIMATE):



(To bylo v roce 1997. Jak ten čas letí...)

V těchto dnech vychází videohra GoldenEye 007 pro Nintendo Wii a i když nevím, jestli je opravdu tak dobrá, jak se píše (zatím jsem ji nehrál), zalíbil se mi nápad tvůrců pojmout ji nejen jako remake z technického hlediska (tzn. lepší grafika, zvuk atd...), ale také jako remake v klasickém filmovém stylu.

To znamená, že se GoldenEye nyní odehrává v současnosti, v hlavní roli vystupuje Daniel Craig a zápletka byla (původním filmovým scenáristou!) upravena pro současnou dobu a současného Bonda. To mi připadá jako hezký nápad. A nové intro funguje i bez Tiny:



A ještě krátká ukázka ze hry:

Recenze: Přežít svůj život - 60%

(oficiální text distributora) Evžen, stárnoucí muž, žije dvojí život. Jeden v realitě a druhý ve svých snech. Chodí za psychoanalytičkou, která se mu pokouší vykládat, co jeho sny znamenají. Přijde na určitý rituál, který mu umožňuje kdykoliv navštěvovat své sny. Z nich se dozvídá o svém raném dětství, o vztahu k otci a matce. Když je pak svojí manželkou postaven před rozhodnutí mezi realitou a snem, odchází definitivně do svého snu.



Co se týče technického zpracování, téměř celý film je plošková animace jako od Terryho Gilliama s tím rozdílem, že téměř vše jsou fotografie a jejich části, nic není ručně kreslené.

Co se týče námětu, je to něco jako Inception, kdyby šlo o absurdní komedii.

Mnohé animované sekvence jsou zábavné - například running gag s fotografiemi dvou psychoanalytiků na zdi, kteří se hádají - ale jde převážně o sekvence typu "pár vteřin se uchechtnu a hned na to zapomenu".

Celkový dějový oblouk je podstatně slabší. Jednak je vlastně úplně jedno, jak to nakonec dopadne (kdo je čí otec a čí projekce), protože realita neexistuje. A hlavně má Švankmajer veliký problém s dialogy a jejich přednesem. Ty působí většinou těžkopádně a nepříjemně teatrálně. Ať už to byl záměr nebo ne, mnohem více oceňuji Švankmajerovo umění vyprávět beze slov a bez hereckých výkonů.

Commando: The Musical

Conana už jsme tu měli, teď je čas přitvrdit:

Tintin - První fotografie!

V novém čísle britského filmového časopisu Empire je velký článek o Spielbergově a Jacksonově Tintinovi, včetně prvních fotek (přesněji vzato renderů) z filmu. Pár je jich i na stránkách časopisu.

Musím přiznat, že zájem o tento projekt u mně okamžitě ještě stoupl, protože je jasně vidět, jakou práci si výtvarníci dali s podobou postav: Jsou hyperrealistické, ale přitom je jasně vidět, že to nejsou lidi, nýbrž karikatury.

To by mohlo fungovat...

R. Kelly: Real Shit Gets Real on YouTube

R. Kelly podle všeho není nějaký běžný internetový humor, ale vysvětlí vám od srdce, jak správně mluvit s partnerkou. V rytmu rapu:



A protože to je až příliš radosti najednou, tak z opačného soudku: Kousek typického japonského hororu...

Návrat do budoucnosti - 1,21 žigawattů forever!

Je to už 25 let od premiéry prvního Návratu do budoucnosti. Dvacet pět let!

Dneska je to už dvojité retro (humor z 80. let plus humor z 50. let), ale tenkrát před lety to byl film, který definoval můj vztah ke kinematografii. Pamatuji si, jak jsem ho tenkrát viděl na videu (a samozřejmě nepochopil značnou částku retrohumoru a odkazů na 50. léta) a pak spolužákům nadšeně převyprávěl celý film, včetně náčrtků akčních scén na papír.

A pořád je perfektní.

Perlička, o které jsem dodnes nevěděl: Ve filmu má malou roličku Huey Lewis (ten co složil ústřední písničku). Viz níže:



Mimochodem: Víte, proč u nás film nemohl být uveden před rokem 1989? Údajně proto, že v něm vystupují zlí Libyjci.

Recenze: Legenda o létajícím Cypriánovi - 40%

(text distributora) Strhující příběh o Cypriánovi, který žil v 18. Století na magickém místě zvaném Červený klášter. Jednoho dne najdou mniši před bránou kláštera polomrtvého, postřeleného muže. Vyléčí ho a přijmou mezi sebe, i když nic netuší o jeho tajuplné minulosti, o krutých událostech, o ztracené lásce... Z jeho chování je však zřejmé, že prošel peklem a na odlehlém místě kam ho zavedl osud, hledá úkryt a klid. Mezi zdmi kláštera mu společnost dělá pětiletý sirotek Michal, o kterého se mniši starají z dobročinnosti. Postupně si zvyká na život ve světě, kde se zastavil čas a začíná se učit od starého Alberta bylinkářskému a léčitelskému umění. Nadále ho však pronásledují démoni z minulosti, proto se rozhodne složit přísahu mlčenlivosti a přijme jméno Cyprián. Přejde dlouhých 12 let a zvěsti o mlčícím mnichovi a jeho schopnostech léčit se rozšíří po krajině. Z Michala vyroste dospělý muž a jednou objeví u Cypriánova pacienta knihu s podpisem Leonarda da Vinciho s projekty létajících strojů. Mladík začne snít o létání a tajně takovýto přístroj sestrojí, ale jeho pokus ztroskotá. Potom ho už nic neudrží v nehybném světě kláštera a opustí ho. Roky plynou dál, mniši odejdou nebo zemřou. Cyprián je už úplně sám, sám se snem, který se nepodařil splnit Michalovi. Létající stroj začíná nyní skládat on...



Je dobře, že jsem našel synopsi distributora, protože bych sám nevěděl, co o ději filmu napsat. Chlapík je v malém klášteře mezi mnichy, nemluví, a občas má flashbacky. Většinu filmu nemluví ani nikdo kolem něj, takže zbývají jen jízdy kamerou po krajině a vnitřku kláštera, a rozervané pohledy.

Režisérka má nezanedbatelné řemeslné schopnosti, ale spousta věcí na tomto filmu je špatně vymyšlená už od samotného jeho počátku. Pokud bylo cílem natočit něco minimalistického, jako před mnoha desetiletími točil František Vláčil, pak jsou zcela nemístné ty občasné jeřábové orgie, svícení jako od Michaela Baye a bombastická hudba jako z Pána prstenů (která je fakt dobrá, ale ne do tohoto filmu). A naopak...

P.S: Nikde ve filmu nikdo na ničem nelétá.

Recenze: Goemon - 40%

Goemon je populární hrdina Japonských bájí, něco jako Robin Hood, který bohatým bral, chudým dával, a zapletl se do složitého boje o trůn (nebo co to tenkrát v Japonsku měli).



Nový film od tvůrce Casshernu je opět ze značné části natočen ve "virtuálním studiu" (jako např. 300: Bitva u Thermopyl nebo Svět zítřka). Není to špatná volba, protože jde o legendu, jejíž hrdinové dávno získali nadživotní velikost, a tudíž je pouze přirozené, že se projíždějí nadpozemsky přebarvenými zkontrastněnými krajinami a když spolu bojují, tak běhají po zdech a skáčou sto metrů do výšky (případně rovnou létají).

Film ale bohužel neměl dostatečný rozpočet, takže mnoho scén vypadá hůř než CGI intro ze současné videohry. Postavy jsou místy kompletně CGI a místy živí herci, přičemž rozdíl nepříjemně bije do očí. Často nesouhlasí perspektiva a hloubka obrazu a dost často mají CGI pozadí odporné "moiré", které známe z CGI animací vyrenderovaných v příliš malém rozlišení. Znovu a znovu jsem si říkal, jak hezky to mohlo dopadnout, kdyby to režíroval Zack Snyder za 100 milionů. Ke konci dvouhodinového filmu jsem se nudil tolik, že mě nerozveselila ani scéna "Půl tuctu supernindžů pozabíjí 10 000 vojáků". Většina akčních scén opravdu nevypadá o mnoho lépe než tohle (byť se odehrávají asi o 5000 km a 1000 let jinde a jindy).

No a další problém je v tom, že film počítá s tím, že legendu známe, a chrlí toho na nás příliš mnoho příliš rychle. Některá jména mi byla povědomá z japonských videoher (Nobunga Oda) a amerických filmů (Hattori Hanzo), ovšem převážnou část děje jsem neměl jasno, kdo se proti komu právě spikl a co mu chce udělat, natož abych tušil proč. Tím pádem pro mě většina komorních pasáží (kterých je ve filmu mnoho) do značné míry ztratila smysl. Ale i kdyby ho měla, herectví většiny zúčastněných je na velmi ochotnické úrovni.

Recenze: Já, padouch [Despicable Me] - 70%

Gru byl donedávna nejproslulejší padouch na světě. Teď je druhý, protože nový superpadouch Vector uloupil pyramidu. Gru ho chce překonat a chce uloupit Měsíc...



Výtvarné zpracování a technické aspekty filmu jsou bez chybičky.

Český dabing (překvapivě staře znějící Jiří Lábus v hlavní roli) není špatný, ale originál by se mi pravděpodobně líbil o trochu víc.

Bohužel ale jde o film typu Monstra versus Vetřelci, ve kterém je úplně jedno, o čem to vlastně je (například jestli se podaří uloupit Měsíc a jestli Gruovo srdce zjihne díky třem roztomilým sirotkům). Humor je vytvářen výhradně pomocí jednorázových jednoduchých vtípků a jiné emoce než humor nefungují. Naštěstí je ale těch jednorázových jednoduchých vtípků hromada a mnohé z nich fungují, jak mají. Mnohé jsou ale bohužel založeny na nepřeložitelných slovních hříčkách...

Recenze: Iluzionista [L'Illusionniste] - 100%

Jenom upozorňuji, že už tento čtvrtek má českou premiéru animovaný film Iluzionista, nad kterým jsem se tolik rozplýval v létě, kdy to vypadalo, že u nás uveden nebude. Půjde ale jen v pár kinech, takže musíte mít oči na stopkách a dobře studovat programy kin.