Recenze: The Box - 70%

Polovina sedmdesátých let, Langley ve Virginii. Manžele ve středním věku (Cameron Diazová, James Marsden - Hairspray, Superman se vrací, X-Men), kteří na tom nejsou finančně zrovna nejlépe, navštíví distingovaný starší pán s chybějícím kusem obličeje (Frank Langella neboli DRACULA, SKELETOR A NIXON V JEDNOM!!!) a učiní jim zajímavou nabídku: "Zde vám půjčuji tuto krabičku s červeným tlačítkem. Pokud tlačítko stisknete, někde na světě umře někdo, koho neznáte a vy dostanete milion dolarů v hotovosti. Máte 24 hodin na rozmyšlenou. Přeji hezký den."



Richard Kelly zatím natočil tři celovečerní filmy. Jeho debut Donnie Darko se stal značně kultovní záležitostí (na můj vkus až trochu moc kultovní záležitostí), nicméně bylo nesporné, že Kelly má značný scenáristický i režijní talent. Stejně tak bylo nesporné, že pro něj bude dost těžké svůj první film něčím "přebít".

Kellyho druhý film Southland Tales vznikal za velkých problémů a v názoru na něj se plně shoduji s recenzí Variety - tedy aspoň podle toho, jak jsem film narychlo projížděl. Nebyl jsem totiž fyzicky schopen dívat se na něj na celý nepřerušeně, bez rychloposuvu (a to se mi stává opravdu výjimečně).

Ve filmu The Box se Kelly držel na uzdě podstatně více než v Southland Tales, což je výrazně ku prospěchu věci. Film je o čemsi velmi neobvyklém a nezdokumentovaném. Začátek s krabicí a tlačítkem je opravdu pouze začátek a později se dějí mnohem, mnohem divnější věci. Nedá se ani říct, co je vlastně film za žánr. Je v něm trochu sci-fi a trochu thrilleru, ale zdaleka ne tolik, kolik by se zdálo z traileru.

Nejvíce se mi líbilo, že se hrdinové chovají tváří v tvář nevysvětlitelným událostem velmi dlouho striktně racionálně (rozuměj: Tak, jak bych se v podobné situaci zachoval já). Samozřejmě, že se manžel (inženýr NASA) snaží zjistit, co je v krabici pod tlačítkem. Samozřejmě, že manželka (učitelka) chce od Langelly vědět, jaký háček ta nabídka má. Teprve když je (po dost dlouhé době) jasné, že v této situaci rozum nestačí, musejí se hrdinové přepnout do zcela jiného módu chování a podívat se na situaci a její řešení ze zcela jiného úhlu.

Jako velmi dobrý nápad mi přišlo také situování celého příběhu do 70. let (působí jako něco z doby tehdejších paranoidních thrillerů a netrikových sci-fi), stejně jako použití hudby (původní, instrumentální) od kapely Arcade Fire, která je herrmannovštější než Bernard Herrmann a její hudba působí ve filmu ze 70. let, natočeném v roce 2009, opravdu labužnicky.

Jak už jsem psal, s přibývajícími minutami se film posunuje od klasické sci-fi a konspiračních teorií ještě někam mnohem, mnohem dál (snad moc nespoileruji, když připomenu třeba Solaris nebo Fontánu) a ve své poslední fázi obsahuje nejméně dvě místa, na kterých by "normální filmař" svůj film ukončil a nechal zbytek na divákovi. Kelly ale pokračuje dál, směrem který neočekáváte a možná je vám proti srsti, ale - nemůžu si pomoct - mě to celé zaujalo a upřímně jsem se snažil rozkrýt všechny možné náznaky, které vám napoprvé nedojdou / nevšimnete si jich.

The Box mi především přišel jako něco zajímavě odlišného od naprosté většiny toho, co je v kině k vidění, a současně jsem neměl dojem, že mě tvůrce má za blbce / chce přede mnou na plátně masturbovat. Po celou dobu filmu jsem se pohyboval na hranici "tak tohle už je na mě trochu moc", ale nikdy jsem ji nepřekročil. Tudíž fajn. Ale tato hranice je velmi subjektivní a relativní a je mi jasné, že mnozí lidé, se kterými se ohledně filmů většinou shodnu, budou mít tuhle podivnost za naprostou koninu / masturbaci, která je nechtěně směšná. A proč ne, od toho máme tudlectu demogracii.