Recenze: Bílá stuha [Das Weisse Band] - 40%

Malá německá vesnice, nedlouho před sarajevským atentátem. Vládne zde v podstatě čistokrevný feudalismus, všemu šéfují baron a pastor a jediným trochu "normálním" je třicetiletý učitel, který také celý příběh vypráví. A vypráví ho stařičkým hlasem, jako "něco, co se stalo kdysi dávno, a možná ne úplně tak, jak to budu vyprávět". A co se vlastně stalo? Několik vesničanů postupně zemřelo nebo přišlo k úhoně za podivných okolností a neví se, kdo v tom má prsty.

Poměrně záhy po začátku filmu jsem začal mít intenzivní dojem, že "něco je jinak" a těšil jsem se, co se z toho vyklube. No a o 140 minut později jsem konečně pochopil, že se z toho nevyklube nic a pointa je v tom, že se to celou dobu klube.

Stejně tak jsem si v průběhu říkal, že pokud na konci nebude nějaká pointa, bude to podobná onanie jako Funny Games USA - a hleďme, jde o dílo stejného Michaela Hanekeho.

Ale popořádku.

Film rozhodně nemá nouzi o atmosféru. Je celý černobílý a bez jediné noty původní hudby. Má plíživé tempo, ve kterém není nouze o dlouhatánské záběry a dlouhá mlčení. To všechno se mi líbilo.

Nebo se mi to aspoň líbilo přibližně první hodinu. V tu chvíli už jsem si udělal úplně jasný názor, že ve vesnici jsou skoro všichni psychopati, každý má jedno nebo více špinavých tajemství a dobro a čistota - pokud se objeví - dopadnou špatně. A také jsem snad začal trochu chápat příbuzenské vztahy všech těch dospělých a dětí, kterých je ve filmu opravdu hodně a díky (záměrně) chaotickému pořadí scén se mi ze začátku značně pletli. Většina hereckých výkonů je velmi dobrá, některé scény mi ale přišly jako kus českého televizního seriálu o rodině nějakého chudého Jakuba Skláře, zmítaného dobou vymknutou z kloubů.

No a dalších téměř 90 minut jsem sledoval variace na totéž. Jednání většiny zúčastněných se nevysvětlilo, nic nového o jejich psychopatických duších jsem se nedozvěděl a i když je na konci "odhaleno", kdo byl tím padouchem, rozhodně to není nějaká pointa, kvůli které by film existoval. - Pokud to nebylo záměrně falešné řešení, pak jsem ho odhalil už před polovinou filmu. Ale spíš bych řekl, že si každý divák má "pachatele" odhalit sám pro sebe. Ale opakuji - tohle není detektivka!

Ano, Bílá stuha je jeden z těch tajuplných filmů, o kterých se říká, že se u nich musí přemýšlet, abyste z nich něco měli. Důležitý rozdíl pro mě spočívá v tom, že třeba z Pout mohu mít v kině zajímavý zážitek a pokud chci, mohu u nich i přemýšlet a mít tudíž ten zážitek ještě zajímavější. U Bílé stuhy je naprosto nezbytné od začátku do konce (a po jejím skončení) intenzivně přemýšlet a fabulovat (protože objektivně správný výklad neexistuje), jinak je to nuda k nepřežití.

Chápu, že nejednoho diváka bude bavit hledat v tomto filmu paralely a skrytá poselství o podstatě pravdy, zla, viny, fašismu, církve, Boha, krále, šaška nebo dvou vozů, které v životě miloval. Jenže mě (na rozdíl od jiných filmů) ani v nejmenším nebavilo je tam hledat.

P.S: Pro vaše snazší rozhodování ještě pár filmů z podobného soudku, které mne nezaujaly, zatímco mnohé jiné diváky a recenzenty ano: Antikrist, poslední filmy od Greenawaye, poslední filmy od Lynche, Stalker.