Recenze: Imaginárium Dr. Parnasse [The Imaginarium Of Doctor Parnassus] - 70%

Doktor Parnassus (Christopher Plummer) putuje už mnoho staletí světem s kočovným divadlem a nechává diváky vstoupit magickým zrcadlem do své mysli (která jistým způsobem amplifikuje jejich představy). V patách je mu Mr. Nick (Tom Waits), který s ním uzavírá ďábelské sázky. V rámci jedné z nich, kterou před lety vyhrál, má právo odvést si Parnassovu dceru Valentinu (Lily Coleová) v den jejích šestnáctých narozenin (což bude za tři dny). Parnassovi herci zachrání Tonyho (Heath Ledger, MIMO JINÉ), který se chtěl oběsit pod londýnským mostem a ztratil paměť (nebo to aspoň tvrdí). Tony se stane členem Parnassova ansámblu, zamiluje se do Valentiny (kterou už miluje herec Anton) a nabídne Parnassovi, že Valentinu zachrání v rámci nejnovější sázky s Mr. Nickem, spočívající v tom, zda dříve získá na svou stranu pět nových duší Dr. Parnassus nebo Mr. Nick.

Z předcházejícího popisu děje možná budete poněkud mimo, a to jsem vám ještě některé důležité věci zcela zatajil. Jde totiž o film Terryho Gilliama. A který film Terryho Gilliama se dá srozumitelně popsat jedním odstavcem?

Film má zaručenou publicitu už z toho důvodu, že v něm hraje Heath Ledger, který - jak všichni víme - zemřel téměř před rokem dvěma lety, v době, kdy natáčení Imaginária zdaleka nebylo u konce. Gilliam ale nekapituloval a film dokončil. Pomohl si jednak tím, že upravil scénář a jednak tím, že Ledgerovu postavu na různých místech filmu hrají různí lidé, konkrétně Johnny Depp, Jude Law a Colin Farrell (ten zdaleka nejvíc), což nepůsobí zdaleka tak idiotsky, jak si v tuto chvíli myslíte.

Pokud mi tudíž na filmu něco nesedlo, je v tuto chvíli, bez podrobnějších informací, nemožné určit, zda to byl od začátku nedostatek scénáře, nebo změna vynucená Ledgerovým úmrtím. Tony je například zachráněn, ani se nestačí s Parnassovým ansámblem pořádně seznámit a najednou je jedním z nich (dokonce nejprotřelejším z nich), aniž by ho kdokoliv do role zaučoval, nebo mu cokoliv vysvětloval. A tak dále, a tak podobně. Kromě nejtriviálnější symboliky "Parnassus = Bůh, Mr. Nick = Ďábel" se nabízí mnoho dalších výkladů téměř všeho, co se ve filmu stane, nicméně kdybych vám vysvětloval své výklady, jen bych vás tím otravoval a omezoval tím vaší fantazii...

V traileru uvidíte mnoho opulentních vizuálních šíleností. Ve filmu jich je taky dost, ale pokud se těšíte pouze na ně, pak budete zklamáni. Většina filmu se odehrává uvnitř hereckého vozu nebo v normálním Londýně - který ale díky snímání a výběru exteriérů vypadá v Gilliamově podání značně nenormálně. Nicméně dnes, kdy už se dá na plátně ztvárnit opravdu cokoliv, aniž by to stálo majlant, už není možné označovat film za úžasný jen kvůli tomu, že obsahuje pár úžasných obrazů. Chápu, že většina těch obrazů je promítnutím barvitých Gilliamových představ na filmové plátno, ale zatímco Gilliam měl ve své hlavě jistě celistvé komplexní světy, na plátně z nich zůstávají jen střípky. Rád bych se o nich dozvěděl víc, ale dozvím se pouze to, jak tyto úžasné světy reagují na konkrétní akce toho, kdo v nich právě je, a má ne vždy jasnou motivaci. A pak už zase hurá pryč, někam úplně jinam, kde to možná nějak souvisí s tím, co jsme právě viděli, ale možná právě ne, však vy si to nějak přeberete... Což je shodou okolností výhrada, kterou mám k naprosté většině Gilliamových filmů (bez ohledu na to, jak moc se mi líbí) a osobně v tomto ohledu více ocením filmy Fontána nebo Dark City, které jsou také úplně "mimo tento svět", ale nepotřebují si k tomu vytvářet každých 15 minut úplně nové bizarní universum s novými zákonitostmi.

Všeobecně výborné jsou herecké výkony. Od Ledgera a jeho náhradníků až po Christophera Plummera. Christopheru Plummerovi je osmdesát let, kdysi býval extrémně slavný (hrál například hlavní mužskou roli v Za zvuků hudby) a v poslední době jsme ho slyšeli v původním znění animáků Vzhůru do oblak a Číslo 9. Po dlouhé době opět dostal velikou hereckou příležitost (kterou, protože život je zlý, pravděpodobně už nedostane) a předvedl, že ještě nepatří do starého železa. Takhle se vzdává uctivý hold hereckým legendám!

A když jsme u hereckých výkonů, v tomto filmu hraje také Verne Troyer (alias Mini-Me z Austina Powerse) a myslím, že poprvé ve své kariéře předvádí něco, co se dá označit za "zajímavý herecký výkon".

A Lily Coleová je tak neuvěřitelně pedofilně sexy, až z ní jde strach (což je jistě Gilliamův záměr).

Marná snaha, ať to beru z jakékolilv strany, Imaginárium Dr. Parnasse je prostě "typický Gilliamův film", se všemi kladnými i zápornými konotacemi, které takové tvrzení pro mě má. Je vizuálně nápaditý, je jako něco ze sna, nabízí množství různých interpretací. Na druhou stranu je značně neučesaný, neukázněný, s divoce se měnícím tempem a mnoha podobenstvími, která jsou banálnější než banální, a přestou jsou mi opakovaně vtloukána do hlavy, aby náhodou neunikla mé pozornosti. Sice to všechno funguje, ale funguje to mnohem lépe a máme k tomu mnohem větší úctu, pokud víme, kdo, s kým a za jakých okolností to natočil. Což bych objektivně asi neměl brát při recenzování v úvahu, ale kvůli Heathovi, Terrymu a Christopherovi udělám tentokrát výjimku.

P.S: Film překládal Petr Palouš (dvorní překladatel Monty Python). Má obrovskou invenci, ale v několika případech mu poněkud uniklo, co vlastně původní věta v originále znamenala, čímž už tak komplikovaný film ještě o něco víc zkomplikoval.