Recenze: Jarmareční bouda - 30%

Tento film je podobenstvím o světě. Jde de facto o remake čtyřicetiminutového amatérského filmu z počátku 80. let, který se tehdy v Československé socialistické republice stal zásadní undergroundovou záležitostí.



Nemá pochopitelně smysl snažit se popisovat děj.

K formě filmu jen upřesnění: Kompletně celý se odehrává v exteriérech v okolí Prahy s několika rekvizitami v podobě rozbitých hraček, starého nábytku, několika zbraní a různého skládkového haraburdí. Žádná z postav nemá jméno ani motivaci, všechny jsou symboly.

Při sledování filmu se mi pořád znovu a znovu vybavovala tato scénka Monty Python:



Problém tohoto filmu není v neexistující výpravě a superminimálním rozpočtu. Z čistě vizuálního hlediska jsou dokonce některé záběry docela zajímavé.

Stejně tak není problém v hereckých výkonech. Především Jaroslav Dušek, ale i většina ostatních hrají své absurdní postavy způsobem, který většinou není nechtěně vtipný.

Problém - a to problém naprosto zásadní - je v tom, že tvůrci filmu si myslí, že ťali do živého a z nějakého důvodu nevědí o tom, že tato forma tnutí do živého by byla revoluční možná v roce 1930 v Německé kinematografii, v roce 1950 v italské kinematografii, v roce 1970 v americké kinematografii, v roce 1985 v Československé televizi nebo v roce 1995 na mongolském videotrhu. Bohužel, v roce 2010 musí něco podobného působit pouze apaticky, křečovitě a nechtěně vtipně v jakékoliv kinematografii.

A "bohužel", nezanedbatelné schopnosti herců i tvůrců znamenají, že výsledek nepůsobí téměř vůbec nechtěně vtipně. Pouze apaticky a křečovitě (ano, oboje současně).

A na závěr takový lakmusový test. Podívejte se na celý následující trailer a pak si položte otázku: "Zaplatím přes 100 Kč za to, abych se mohl na tohle dívat 80 minut?"