Recenze: Prokletý ostrov [Shutter Island] - 90%

Federální maršál (to je něco jako šerif) Teddy Daniels (Leonardo DiCaprio) přijíždí se svým kolegou (Mark Ruffalo) v roce 1954 na Shutter Island - nehostinný ostrov, na kterém se nachází psychiatrická léčebna pro těžké zločince - aby zde pátrali po jedné z chovankyň, která záhadně zmizela ze zamčené cely.

Všichni na ostrově jsou podezřelí nebo šílení nebo oboje. K tomu se spustí pekelná bouřka, je přerušeno spojení s pevninou a je zaděláno na hutné události.



Spisovatel Dennis Lehane má neuvěřitelné štěstí na filmové adaptace svých děl. Nejdřív  Tajemná řeka, pak Gone Baby Gone, a teď Prokletý ostrov. Knižní předlohu jsem (jako již tradičně) nečetl, nicméně film je něco zcela jiného než zbylé dva zmiňované filmy.

Jak vidíte už z traileru, ve filmu hraje podstatnou roli nadpřirozeno. Jsou v něm rozsáhlé halucinogenní vize a hlavní hrdina si čas od času promluví se svou mrtvou ženou, která mu při vyšetřování pomáhá. Pro Teddyho totiž celé vyšetřování rozhodně není "jenom práce". Na ostrově kdysi byl vězněn (a zmizel) pyroman, který jeho ženu upálil...

Martinu Scorsesemu se především výborně povedlo vystihnout přesně tu správnou atmosféru, ve které tento příběh, tyto postavy a tyto rekvizity nepůsobí směšně. Když hrdina putuje temnými kouty ostrova, vyslýchá šílence (na obou stranách mříží) a rozmlouvá s duchy, připomínalo mi to ze všeho nejvíc ty nejlepší videohry ze škatulky "survival horror". Tím, že Scorsese záměrně některé věci trochu přehání, posouvá film do mírně halucinogenní roviny, kde mnohem snáze přehlédneme jisté lapsy v logice a pravděpodobnosti. Tomu také velmi pomáhají všichni tvůrci za kamerou a bez výjimky vynikající herecké výkony úplně všech, které se drží na přesně vymezené hranici mezi realitou a parodií na horory.

Nejsem rozhodně nějakým automatickým fanouškem Martina Scorseseho a u většiny jeho filmů jsem si říkal "Slušné řemeslo, ale znova to vidět nemusím". Prokletý ostrov je snad jediný jeho film v posledních 20 letech, ze kterého jsem nadšen. Ale jak říkám - není to rozhodně podívaná pro každého. Mnohem více, než o historický thriller, jde o poctu starým nadpřírozeným napínákům z 60. až 70. let minulého století, které měly hutnou atmosféru, aniž by na vás něco vyskakovalo ze tmy a orchestr mlátil do nástrojů. Do takovýchto filmů perfektně zapadnou věci jako zmizelí psychiatričtí pacienti, záhadný doktor z Německa nebo lobotomie prováděné na osamělém majáku...

Bohužel, film má dvě a čtvrt hodiny a obávám se, že i když se vám bude líbit, těžko se odhodláte vidět ho více než jednou. Není totiž v žádném smyslu slova "oslnivý" a pokud už znáte děj (nebo jste četli knižní předlohu), nejsem si jist, zda některé pasáže nebudou působit trochu nudně.

Jeden důvod, vidět Prokletý ostrov podruhé, tady rozhodně je. Pokud vám ho ale prozradím, nevyhnutelně se dostávám do oblasti spoilerů ohledně děje. A je to opravdu ošemetná situace, protože bych se vsadil, že aspoň někteří z vás si film užijí více, pokud budou znát jisté "utajované" skutečnosti - ať už díky tomu, že film již viděli, nebo díky spoilerům...

!!! SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY !!! (až do konce článku)

Prokletý ostrov má totiž překvapivou pointu, která je následující: Na konci filmu zjistíme, že Teddy Daniels není federální maršál, nýbrž pacient, který si už dva roky myslí, že je federální maršál a že na ostrově vyšetřuje. Doktoři s ním tudíž sehrají velkou "LARP partii", ve které ho podporují v jeho halucinacích a chtějí tak dosáhnout toho, aby se uzdravil (například jeho "parťák" je ve skutečnosti jeho ošetřující lékař). Takhle na monitoru to vypadá jako velmi přitažené za vlasy (a mnozí z vás něco podobného určitě vytuší před finálem filmu), ale v kontextu všeho, co se stalo a toho, jak je nám to podáváno, působí toto odhalení velmi smysluplně a logičtěji než lecjaký podobný překvapivý zvrat v jiném filmu. Aspoň mi to tak připadalo, definitivně si budu jistý, až film uvidím podruhé.

Tím, že se toto dozvíme, je celý film postaven do zcela odlišného světla a naprosto mění svůj žánr. Většina těch "divných podezřelých" kolem se vlastně snažili hlavnímu hrdinovi pomoci a zbavit ho jeho psychických problémů. A on není ostřílený detektiv, nýbrž extrémně tragický, zničený člověk, který dostal svou poslední šanci vyléčit se. Pokud se té šance nechopí, v sázce je opravdu hodně. Smysl mnoha dialogů a vizí se najednou posune někam úplně jinam. A přesto film stále velmi dobře funguje, i když - jak už jsem napsal - totálně odlišným způsobem! Aby se něco podobého povedlo, k tomu je opravdu zapotřebí mistrovství všech lidí za kamerou i před kamerou...