Recenze: Vlkodlak [The Wolfman] - 50%

Anglie, konec 19. století. Lawrence Talbot (Benicio Del Toro) se po mnoha letech vrací z Ameriky na rodné sídlo, kde ho očekává otec (Anthony Hopkins), zohavená mrtvola jeho bratra a jeho (bratrova) truchlící snoubenka (Emily Bluntová). Záhy vyjde najevo, že někde v okolí řádí vlkodlak. A záhy je Lawrence kousnut a zvlčí.

Vlkodlak je poměrně věrný remake toho nejstaršího, nejoriginálnějšího Wolf Mana z roku 1941. Opravdu mi ale uniká důvod, proč vlastně takový remake točit, když mezitím vznikly desítky, možná stovky filmů o vlkodlacích, z nichž některé měly velmi nápadité scénáře a jiné byly velmi inovativně natočeny.

Vlkodlak Joeho Johnstona (Rocketeer, Jurský Park III) není ani jedno. Hrdina chodí zachmuřeně lesy a bažinami, všichni kolem ho varují, všichni se bojí, a po několika desítkách minut ho něco kousne (a ani v tuto chvíli ještě vlkodlaka pořádně neuvidíme). Teprve když se Lawrence začne sám proměňovat, užijeme si pár detailních záběrů. Pak se děj na chvíli přesune do Londýna a pak zase zpět na venkov, kde proběhne závěrečný souboj. Tím vším se prolíná náznak romantické linie a temného rodinného odkazu. Nemohu přece dnes postavit celovečerní film jenom na tom, že - hrůzo hrůz - to je takový obrovský zmutovaný člověkovlk a když někoho kousne, tak se z něho stane taky člověkovlk tyvole to koukám!

Problém je v tom, že ať vidíme na plátně cokoliv, nic z toho není dostatečně zajímavé:

• I když jsou herci kvalitní, rozhodně se v tomto filmu nepředřeli a s výjimkou několika Hopkinsových monologů žádný z nich nemá šanci nás o svém herectví přesvědčit. Souvisí to s tím, že žádná z postav nemá nějakou motivaci nebo cíl - prostě jenom tak ve filmu jsou, aby udělaly to, co se od postav v hororovém filmu automaticky očekává.
• Vlkodlačí masky jsou kvalitní, ale většina filmu se odehrává ve tmě, takže si je moc neužijeme (a nezapomeňte, v první polovině filmu žádní vlkodlaci nejsou vidět).
• V akčních scénách jsou vlkodlaci převážně digitální, což přes veškerou snahu trikařů opravdu nevypadá o moc lépe než nějaký Van Helsing nebo Underworld.
• Lesy, bažiny a rodinné sídlo jsou patřičně slizce depresivní, ale totéž jsme viděli už tolikrát a občas ještě depresivněji.
• Plusem je pár brutálních killů (dráp vražený do hlavy zespoda skrze čelist, například), ale opět - jde celkem asi o 10 podobných sekund v celém filmu.

Vlkodlak měl velmi pohnutou historii vzniku (změna režiséra, odklad premiéry o dva roky, dvakrát změna skladatele). Asi bych tedy měl ocenit, že výsledek nepůsobí zmatečně a není nechtěně směšný. Rozhodně ale není ničím zajímavý a ani mi nedochází, čím by měl být zajímavý.