Recenze: Pevné pouto [The Lovely Bones] - 60%

Film Petera Jacksona na motivy knihy o mladém děvčeti jménem Susie (Saoirse Ronanová - Pokání), které je hned v úvodu filmu zabito perverzním sousedem (Stanley Tucci). A zbytek filmu sledujeme, jak se nachází kdesi mezi nebem a Zemí a pozoruje, jak na Zemi její rodiče (Mark Wahlberg, Rachel Weiszová) snaží vypátrat jejího vraha.



Když jsem se tak ohlížel za filmografií Petera Jacksona, uvědomil jsem si, že všechny jeho dosavadní filmy byly buď grotesktní nebo epické nebo obojí. Obávám se, že Pevné pouto jako první z jeho filmuů neměl být ani jedno z toho, a obávám se, že si na něm Jackson poněkud vylámal zuby.

Hlavní hrdinka je krátce po začátku filmu mrtvá a potuluje se pak po jakémsi bizarním poloráji (který evokuje například vizuály z Jak přicházejí sny), stále se měnícím a plném digitálních triků. To se prolíná jednak s různými flashbacky a také s tím, co se děje na zemi po Susiině smrti.

Tato dvě prostředí působí tak diametrálně odlišně, že si nedokážu představit, jaké úpravy by se musely ve scénáři provést, aby k sobě nějakým způsobem sedla. Trikové sekvence jsou jako něco z nejkouzelnějšího koutu elfského lesa v Pánovi prstenů, zatímco "reálné" scény jsou místy jako tuctový sitcom nebo tuctová televizní detektivka (s tím rozdílem, že není co vyšetřovat a všechna fakta zná divák od začátku). Prolínání světa mrtvých a živých Jackson předvedl už v Přízracích, ale fungovalo to tam lépe - možná proto, že to bylo groteskní a občas epické a nechtěl tím říct nic vážného.

A v tom je největší problém Pevného pouta: Snaží se tvářit, že jde o něco velice hlubokého / povznášujícího / očišťujícího, ale v tomto směru mě film ani v nejmenším neoslovil a obávám se, že může oslovit jen někoho, kdo je extrémním fanouškem new age, karmy a takových věcí. Já z toho měl intenzivní pocit, že se mi režisér snaží vysvětlit, že brutální vražda je to nejlepší, co může mladé děvče potkat, protože se pak může prohánět po nekonečných fantaskních krajinách a povídat si s jinými mrtvými holčičkami. To asi nebyl ten pravý pocit, který jsem měl mít...

Zbývá tudíž jen obdivovat fantastické herecké výkony Ronanové a Tucciho, stejně jako Jacksonovu schopnost natočit některé dokonale vypilované samostatné scény - např. tu, které předchází vraždě a je nesmírně působivá, aniž by bylo vidět něco explicitního. Naopak rodiče a babička (Wahlberg, Weiszová, Susan Sarandonová) mě místy skoro otravovali).

Výsledek není úplně špatný, což znamená, že jde zatím o vůbec nejslabší film Petera Jacksona.

P.S: Soundtrack složil Brian Eno, jehož hudbu znají miliardy lidí po celém světě, aniž by znali jeho jméno. Složil totiž tohle. Hudba v Pevném poutu se tomu dost podobá.