Recenze: Ženy v pokušení - 50%

(Oficiální text distributora) Čtyřicátnice Helena, uznávaná odbornice na manželské problémy jednoho dne zjišťuje, že se dostala do situace, jaké řeší se svými pacienty. Její doposud milující a milovaný manžel je přistižen in flagranti s mladší ženou a Helena brzy bezradně stojí na prahu nového života. Dvacetiletá dcera Laura chce být matce oporou, zároveň se však potýká s nástrahami vlastní první opravdové lásky. Pomocnou ruku nabízí k Helenině zděšení i matka Vilma, bývalá herečka, která na všechny situace aplikuje svéráznou školu života. Výstřední dáma má zaručený recept: nahradit nepořádného chlapa, chlapem pořádným. Zdá se to neřešitelné, ale k překvapení Heleny i Laury muži, s nimiž stojí za to se vrhnout po hlavě do milostného dobrodružství tu stále ještě jsou. A tři docela rozdílné ženy zjišťují, jak moc jsou si podobné a pokud se má něco vyřešit, chce to nadhled, humor a neztrácet hlavu ani naději.



Nový film Jiřího Vejdělka (Účastníci zájezdu, Roming) má odvážný námět. Neezdráhal bych se dokonce říct "sofistikovaný námět". Také v něm hrají povětšinou kvalitní herci. Bohužel, se scénářem je to horší a s režií úplně nejhorší. Ale popořádku:

Svými zvraty se Ženy v pokušení řadí mezi hodně hořké komedie, které vlastně ani nejsou komediemi. To, co se jejich hrdinům (a především hrdinkám) děje, to by v reálném životě většinou nebylo k smíchu ani trochu. A je to značně originální a bořící nejedno tabu. Příkladem filmu s podobně seriózním a netradičním námětem, který se podařilo  navzdory tomu natočit s humorem, je například Americká krása.

Na rozdíl od Americké krásy se ale u Žen v pokušení cosi zásadního zvrtlo cestou od námětu přes scénář k hotovému filmu. Původně jsem si myslel, že námětem je nějaký kvalitní oceňovaný román a že ho pouze režisér a scenárista zprznili. Kupodivu ne. Jiří Vejdělek je režisérem i scenáristou a námět je jeho původní!

Jak už jsem psal, převedení tohoto námětu do fungujícího filmu vyžadovalo velmi obezřetný přístup a neustálé balancování na hraně mezi dramatem a parodií. Bohužel, Jiří Vejdělek není Sam Mendes a každou chvíli sklouzne do nějakého jiného "bezpečného žánru" a v něm pak několik minut jede, aniž by se zajímal o to, jak to bude souviset s předchozími a následujícími scénami. Takže je to občas tuctový sitcomový humor, občas černá komedie, občas seriózní zamyšlení, ale každou chvíli jako z úplně jiného filmu a bez vysvětlení proč postavy tak divoce mění své chování a názory - jako kdyby všechny ženské musely za každou cenu aspoň vyzkoušet všechny chlapy, kteří ve filmu vystupují.

Herečky mi byly zprvu velmi sympatické, ale s přibývajícími dalšími a dalšími minutami (film má dvě hodiny) jsem se čím dále tím více těšil na konec a některé postavy mi začaly značně lézt na nervy - nejvíce rozjuchaná babička, která každý dialog za každou cenu pointuje nějakou narážkou na sex či promiskuitu, což od poloviny filmu značně ztrácí vtipnost.

Něco podobného se mnou udělala hudba Jana P. Muchowa, která (aspoň v mých uších) zněla jako kdyby si někdo "jen tak ambientně brnkal", bez souvislosti s tím jak si brnkal před chvílí, a ve scénách, které měla táhnout, mě čím dál víc otravovala.

V Ženách v pokušení nejsou téměř žádné scény, ze kterých by mi bylo vyloženě trapně. A to je vlastně vzhledem k extrémní náročnosti námětu docela velká pochvala. Moc rád bych viděl, co by s takovou látkou udělal opravdu geniální režisér, který by jejím divokým zákrutám dokázal dát nějaký řád a soudržnost.