Recenze: Iron Man 2 - 70%

Mickey Rourke je ruský padouch, který chce zlikvidovat Tonyho Starka za to, co kdysi jeho otec provedl Rourkeovu otci.

Sam Rockwell je obchodník se zbraněmi, který chce využít Rourkeovy znalosti, aby Starka přivedl na mizinu, případně do hrobu.

Scarlett Johanssonová je sekretářka, která je ve skutečnosti elitní agentka Shieldu a má se Starkovi dostat pod kůži.

A Robert Downey Jr. je Tony Stark.



Nového Iron Mana režíroval opět Jon Favreau a je jedničce v ledasčems podobný.

Platí pochopitelně to, že teď už Tony Stark je Iron Man, ccelý svět ví, že Tony Stark je Iron Man a my víme, že celý svět ví, že Tony Stark je Iron Man. Tak co ze situace dále vytěžit? Možnosti scenáristů byly omezené, ale přesto mi tentokrát námět přišel značně odbytý, nenápaditý a ne moc dobře do sebe zapadající. Úplné odstranění Johanssonové by například nemělo na film téměř žádný vliv a Rockwell by se také dal vyškrtnout velmi snadno.

Největším plusem filmu jsou i tentokrát (takže už ne tolik "překvapivě") jeho dialogy. Jsou rychlé, nápadité, zřejmě částečně improvizované a břitké tak, jak dnes v Hollywoodu není zvykem, natož v hollywoodskýh drahých superhrdinských filmech. Kdykoliv někdo s někým mluví, je to většinou aspoň mírně zábavné. Přinejmenším.

Naopak akce mi připadala ještě o něco horší než v jedničce a Iron Man mi přišel v 99% svých scén nerealisticky se pohybující, jako kdyby byl kompletně animovaný (což pravděpodobně byl, ale překvapilo mě, jak špatně). Naštěstí je v dvouhodinovém filmu akčních scén velmi málo (tak dvacet minut). Ale není trochu divné, když u comicsového filmu napíšu, že "naštěstí je v něm málo akčních scén"?

POZOR! Většina kopií je uváděna s dabingem. Ten jsem sice neslyšel, ale rozhodně, za žádných okolností, nemohl filmu pomoct!