Recenze: Rozchod [Partir] - 70%

Suzanne (Kristin Scott Thomasová) je žena bohatého podnikatele. Mají spolu dvě skoro dospělé děti a nejsou zrovna šťastní. Ale také ne nešťastní. A pak se najednou padesátiletá Suzanne naprosto bláznivě zamiluje do Ivana, nekvalifikovaného dělňase, který jim vyklízí kůlnu. Opustí manžela i děti a začne žít s Ivanem, ale manžel chce, aby se k němu vrátila a začne vyvíjet nejrůznější tlaky, aby ji k tomu donutil (pro začátek jí zablokuje kreditní karty a pak se to už jen stupňuje).



Zdalka nejlepší na filmu je výkon Kristin Scott Thomasové, která nám předvádí, jaké šílené věci dokáží ženy provádět, když na ně po letech přijde láska. Můj úvodní odstavec zdaleka nepopisuje všechno, co hrdinka provede. Provede takové šílenosti, že proti tomu její násilnický a vydírající manžel působí téměř jako klaďas. Manžel i milenec (kterého hraje Sergi López, zlý kapitán z Faunova labyrintu) jsou ve srovnání se Suzanne vlastně jen jednoduché figurky, chtělo by se dokonce říci "rekvizity", které mají téměř telenovelový jasně definovaný model chování a toho se od počátku do konce drží. 90 procent veškerého zajímavého vývoje a chování předvádí Suzanne a kdybych nevěděl, že film režírovala žena, došlo by mi to velmi záhy samo od sebe.

Suzanne, která je ochotna kvůli vidině lásky opustit pohodlný život a nakonec i překročit zákon a zničit život sobě i jiným lidem (včetně svých dětí), je vrcholně tragickou postavou a stojí kvůli ní za to tento anti-Sex-ve-městě vidět. A pak si říct, že vás snad nikdy v životě nic podobného nepotká, ať budete vy nebo někdo ve vašem okolí jakkoliv zamilovaní.

Je škoda, že podobně zajímavě nebyly vykresleni dva mužští hrdinové a že film končí ve chvíli, kdy mě začalo enormě zajímat, co bude dál. Ale možná je to tak lepší, protože ať bylo dál cokoliv, byl to už úplně jiný žánr a dobře to dopadnout nemohlo...