Recenze: Kajínek - 30%

Režijní debut Petra Jákla mladšího inspirovaný skutečným příběhem "prvního českého nájemného vraha".



Kajínek není podařený film. Je ale nepodařený způsobem, který je velmi originální, neřku-li unikátní, aspoň v českých podmínkách.

Kajínek totiž vypadá, jako kdyby ho režíroval Michael Bay!

Můžete si myslet, že ať Michael Bay natočí cokoliv, bude to aspoň nějakým způsobem zábavné. Ale obávám se, že kdyby Michael Bay natáčel komorní kriminální drama, zábavné by to nebylo.

A Kajínek má být komorní kriminální drama. To znamená, že v něm nejsou věci, které obvykle bývají ve filmech Michaela Baye, respektive je jich tam velmi málo: Jsou tam celkem tři nebo čtyři smrti zastřelením (nikoliv přestřelky!), jeden pád auta z mostu, jedna rvačka, dvě krátké soulože a pár minut utíkání z vězení, tedy podstatně méně akce, než v libovolném půlhodinovém dílu "Kobry 11". Na Bayův film opravdu málo.

Přesto je celý film, od začátku do konce, natočen jako nejpsychedeličtější scény od Baye nebo Tonyho Scotta. Kamera se neustále pohybuje, i při statických záběrech aspoň skokově zoomuje, filtry se mění každou sekundu a ze střihu přechází zrak. Je zapotřebí toto všechno ocenit (především kameru F.A. Brabce a střih), protože je málo českých filmů, ve kterých jsme něco podobného viděli (Normal, Restart). Ale pokud je takto natočen celý film od začátku do konce, navíc film, který je především konverzační, je to po pár minutách fádní a po hodině nepříjemné. Kajínek je víc michaelbayovský než Michael Bay! I ten Michael Bay ví, kdy se na pár minut utlumit!!!

Ale nezapomínejme, že tato extrémně nadupaná audiovizuální forma v sobě skrývá děj, který není nadupaný ani v nejmenším a neobsahuje akci ani napětí ani "thrills" v jakémkoliv smyslu. Film je totiž o tom, že spolu lidé mluví nebo nedělají nic a přitom ja zabírají naspeedovaní kameramani.

Na začátku Kajínek postřílí jakési Romy, pak je polapen, odsouzen na doživotí a mladá advokátka (Tatiana Vilhelmová) se pokouší dosáhnout toho, aby byl jeho případ znovu projednán. Její motivace přitom jsou buď nejasné nebo naprosto šílené (nejsem si jistý). Myslel jsem si původně, že film záměrně nic nevysvětluje a vyžaduje, aby byl divák dobře obeznámen s pozadím Kajínkova případu (což bych považoval za nešťastnou volbu, ale budiž). Tato domněnka se ovšem záhy ukázala jako mylná, protože hrdinové filmu se jmenují jinak než skuteční účastnici Kajínkova případu a jak bylo na tiskové konferenci zdůrazňováno, nemají odkazovat na skutečné osoby a nechovají se jako žádné skutečné osoby (včetně advokátky v hlavní roli).

A v tom spočívá naprosto největší prohra tohoto filmu: Ani největší šílenec ho nemůže považovat za něco, co má kořeny v realitě. A současně naprosto nefunguje jako fiktivní drama. Několik různých hajzlů prostě hlavní hrdince tvrdí, že některé věci byly jinak, než původně vypovídali někteří jiní hajzlové, a hlavní hrdinka se z nevysvětlitelných důvodů rozhodne některým z těchto hajzlů věřit, aniž by pro to měla jakékoliv důkazy. Soudkyně ve filmu (hraje ji Deana Jakubisková) zamítne obnovu procesu slovy "Kdybychom měli přešetřovat každý případ, ve kterém dodatečně nějaký recidivista změní výpověď, nedělali bychom nic jiného", což je naprosto logické a každý normálně uvažující člověk s tím musí souhlasit. Kupodivu, ve filmu je tato věta prezentována jako důkaz zlé zkorumpované státní moci. Netvrdím, že v reálném Kajínkově případu nedošlo ke korupci na nejvyšších místech. Nicméně z filmu se o takových obviněních nedozvíme naprosto nic, s výjimkou mlhavého náznaku, že jeden z hajzlů je bohatý a občas si telefonuje s anonymními politiky. Hraje ho Vladimír Dlouhý a hraje ho hezky stylově, jako nějakou figurku z Kmotra.

Bohužel, s hraním to není příliš slavné. Nejvíce se snaží Tatiana Vilhelmová, která své postavě dává něco jako hloubku (byť jí to scénář moc neumožňuje). U mnohých ostatních ale tahají za uši postsynchrony, které znějí jako televizní dabing německé kriminálky, a to kupodivu i u herců, kteří dabovali sami sebe - velmi rušivé je přeskakování ze spisovného do hovorového jazyka náhodně uprostřed věty. To se bohužel týká i titulní postavy. Jako mlčenlivá enigma Kajínek ještě ujde, ale jakmile začne mluvit, jakákoliv atmosféra je pryč.

Znovu se ale musím vrátit k hlavnímu problému filmu, a to je trestuhodná nedotaženost všech postav a jejich chování daleko za hranicí demence. Tedy, podobně dementní chování prokazují postavy například v akčních blbinách Michaela Baye, ale v neakčním krimi trhrilleru na motivy skutečných událostí takové věci opravdu nemají co dělat:

Představte si například, že jste vysoce postavený mafián a máte ve svém držení diktafon, na jehož pásce jsou nahrány naprosto zásadní důkazy, vrhající nové světlo na celý případ. Co vás pak proboha motivuje k tomu, že do svého sejfu uzamknete tento diktafon, avšak bez inkriminující pásky?!? Obávám se, že tvůrci filmu by vám chtěli vnutit odpověď: "Protože by ho tam mohl najít Kajínek, kdyby náhodou uprchl z vězení a pak se ke mně náhodou vloupal a tu pásku tady hledal, tímhle mu udělám hezký žertík OLOL!"

Nebo si představte, že advokátka získá tajnou fotografii, která dokazuje, že Kajínek lhal. Následně se ukáže, že tato fotografie je fotomontáž (z čehož je advokátka naprosto mimo) a advokátka se dozví, že "I když je to padělek, neznamená to ještě, že Kajínek je nevinný". Thank you, Captain Obvious, za přiblížení základů výrokové logiky.

Toto jsou dva nejkřiklavější případy, ale téměř neustále ve filmu někdo říkal nějaká obvinění nějakých lidí, jejichž jména mi nic neříkala, respektive nepamatoval jsem si jestli se o nich ve filmu už mluvilo či jestli se tam objevili, a v jaké roli. Vzhledem k tomu, že postav ve filmu není mnoho (asi půl tuctu), je taková skutečnost na pováženou. Stejně tak je na pováženou, že mi zcela uniklo, proč vlastně Kajínek z těch vězení utíkal a jak si tím chtěl pomoci (ve filmu zjevně měla fungovat ještě nějaká jiná útěková motivace než "nelíbí se mi ve vězení").

Hollywoodská stylizace je místy až vtipná, například když URNA týmy "Bravo a Charlie" (opravdu!!!) dobývají pražský panelák a dívají se přitom na laptopu na jeho 3D animovaný vektorový model. Nebo když při fackování dvou chlapů na vězeňském dvoře hraje zimmertechno, u kterého bych bez problémů uvěřil, že ho skládal Trevor Rabin a nikoliv Noid Bárta (což je myšleno jako chvála Noida Bárty). Ale rozhodně těchto okamžiků není tolik, aby film činily nechtěně zábavným.

Nemohu se zbavit dojmu, že od úplného počátku byla zvolena naprosto nevhodná stylizace naprosto nevhodného námětu, který není ani fungující kriminálkou ani rekonstrukcí historických událostí nabádající k nějakému zamyšlení. No prostě jako kdyby se v nějakém původně rozumném, inteligentním, komorním scénáři povrtal Michael Bay předtím, než ho natočil. Což je opravdu nešťastné, protože si dokážu představit celou řadu scénářů, které mohli tito tvůrci tímto stylem s tímto rozpočtem natočit a výsledek by byl velmi zábavný.