Recenze: L'Illusionniste - 100%

Šedesátá léta minulého století. Starý iluzionista nemá moc peněz, nemá stálé zaměstnání, nemá kamarády. Ještě že má aspoň toho králíka. Jednoho dne ho osud z Paříže přes Londýn zavane až do skotské vesničky, kde se na něj proti jeho vůli nalepí mladá naivní dívka, která věří, že je opravdový kouzelník. Spolu se pak snaží protlouct životem v Edinburghu, což není jednoduché, protože varieté a music hallů rychle ubývá...



Sylvain Chomet (ročník 1963) natočil svůj teprve druhý film (po Triu z Belleville) podle nikdy nezfilmovaného scénáře francouzského komika Jacquese Tatiho. Jeho děj je typicky francouzsky komediálně hořký, víceméně předvídatelný, ale přitom plný malých překvapení.

Ve filmu se téměř nemluví a pokud nějaká postava vydává na plátně zvuky, jde spíš o záměrně nesrozumítelné huhňání s občasnými náznaky nějakého srozumitelného slova (festivalová kopie ani neměla české titulky). O verbální komunikaci tento film rozhodně není, mimo jiné i proto, že jeho dva hlavní hrdinové si navzájem nerozumějí.

Přesto Chomet bez problémů dokáže znázornit obrovskou škálu emocí a složitých dějových zvratů, aniž by k tomu postřeboval dialogy, jen pomocí hudby, huhňání a hereckých výkonů.

A "herecké výkony" animovaných hrdinů tohoto filmu jsou opravdu něco neuvěřitelného. Každá vteřina filmu vypadá jako nějaké dokonale vypiplané párvteřinové demo, na kterém si dal mladý animátor velmi záležet, aby ho předvedl při pracovním pohovoru v Pixaru. Ale vypadá tak celý film!

Některé záběry či jejich elementy jsou rozhodně počítačová grafika (dopravní prostředky, krásné trojrozměrné exteriéry), ale přiznám se, že se mi nepodařilo odhalit, jak vznikaly animace postav. Všichni se totiž pohybují nádherně expresivně, ovšem většinou nikoliv zcela realisticky (takže rotoscoping to nebude) a ve většině záběrů má animace plných 24 políček za sekundu (například Miyazakiho filmy mají 12, 8 i méně).

Vzhledem k tomu, že tento film neanimovalo pět let tisíc lidí u Disneyho, Chomet zřejmě využil nějakou chytrou počítačovou technologii (rozhodně nejde jen o zrychlené vybarvování animačních políček), takže jeho film vypadá neskutečně vypiplaně a technicky bezchybně, aniž by stál půl miliardy dolarů.

Pravda, rozplývám se nad technikou, ale nejde jen o ni. Iluzionista je především krásný film, krásně smutný, a "obávám se", že překonává i poslední díla od Ghibli studia.

P.S: Film se mi obrovsky líbil, přestože A) Se neodehrával v Praze jako Tatiho scénář, B) v životě jsem neviděl žádný celovečerní film Jacquese Tatiho od začátku do konce.

P.P.S: Obávám se, že uvedení Iluzionisty do našich kin nikdo neplánuje.